pátek, 09 září 2022 17:05

Italský varhaník na festivalu u Jakuba

Autor:

„Jediná rozsáhlá a závažná skladba zazněla hned na začátku. Následující skladby byly krátkého rozsahu, některé kompozičně nepříliš zajímavé a v řazení bezprostředně za sebou zcela nekontrastní.“

„Tak široké využití crescendového válce na koncertě v 21. století byl čistý anachronismus i určitá neúcta k barevnosti svatojakubského nástroje.“

„Závěrečná Improvizace na dané téma písně z kancionálu byla stručná. Fagiani se nápěvu příliš nevěnoval a za využití crescendového válce dovedl improvizaci do ohromujícího tutti.“

 

200

 

Na šestém koncertu Mezinárodního varhanního festivalu u svatého Jakuba vystoupil host z Itálie Eugenio Maria Fagiani. Informace v programu o něm sdělují, že je varhaníkem v toskánském Arezzu, ředitelem tamního mezinárodního varhanního festivalu a uměleckým poradcem festivalu Terra Sancta v zemích Blízkého východu. Koncertuje a pořádá mistrovské kurzy v mnoha zemích Evropy a severní Americe.

Tato fakta vzbudila oprávněný zájem o koncert. O studiích nebyla ani zmínka, což ve světle jeho výkonu by patrně ozřejmilo konzervativní způsob hry a velmi časté používání crescendového válce. Ten svým otáčením zesiluje a zeslabuje zvuk, ale zapíná zároveň automaticky různé rejstříky, které nejsou nezbytně potřeba a při jejich stejných stopových výškách vytvoří určitý, nepříliš čistý a zbytečně trochu rozladěný hrubší zvuk. Používání crescendového válce je charakteristické pro varhany konce 19. a první polovinu 20. století, ale tak široké využití na koncertě v 21. století byl čistý anachronismus i určitá neúcta k barevnosti svatojakubského nástroje.

Jediná rozsáhlá a závažná skladba zazněla hned na začátku Fagianiho recitálu – Toccata a fuga F dur Johanna Sebastiana Bacha. Toccata zazněla ve svižném tempu s poněkud nezřetelnou artikulací, podpořenou mohutným zvukem a určitou monotónní motoričností, která příliš nedbala na zajímavé harmonické spoje. Dvojitá fuga byla u prvního tématu narejstříkovaná na principálový zvuk, druhé téma na mixtury. Jejich spojení v závěrečném dílu bylo zcela bez přípravy a opět na příliš hlučné fortissimo, které zabraňovalo srozumitelnosti jednotlivých kontrapunktických hlasů.

 

20220908181607

 

Všechny následující skladby byly krátkého rozsahu, některé kompozičně nepříliš zajímavé a v řazení bezprostředně za sebou zcela nekontrastní.

Ermanno Wolf-Ferrari byl zejména skladatelem oper. Působil jako pedagog v Benátkách a Salcburku. Jeho Modlitba je varhanní úpravou árie z opery I gioielli della Madonna. Její jemná melodie prozrazovala v doprovodu orchestrální původ skladby.

Marco Enrico Bossi byl především velkým varhanním virtuózem a pedagogem na konzervatořích v Neapoli, Benátkách, Boloni a Římě. Je i nejplodnějším italským romantickým skladatelem varhanních děl. Z jeho díla zaznělo Scherzo g moll, rychlá třídílná skladba spíš přídavkového charakteru, která prověřila zběhlost interpretových prstů za bohatého přispění crescendového válce. Lze jen litovat, že z Bossiho díla nezvolil nějakou rozsáhlejší a závažnější skladbu. Bylo by z čeho vybírat.

Henri Édouard Dallier byl žákem Césara Francka a varhaníkem v Paříži u svatého Eustacha a v La Madeleine. Patří do skupiny průměrných komponujících varhaníků, jejichž skladby jsou dobově podmíněny, a je otázkou, zda jejich kompozice dnes oprašovat. Dvě skladby z cyklu Pět invokací k Panně Marii nepřesvědčily o své životnosti a působily v pomalých tempech velmi únavně.

Franz Liszt napsal Legendu č. 1 – Svatý František z Assisi – Kázání ptáčkům pro klavír. Eugenio Maria Fagiani ji upravil pro varhany. Využil jemné barvy varhan téměř na hranici slyšitelnosti jako ilustraci ptačího zpěvu, ale opět pomalé tempo a ne zcela promyšlená výstavba skladby působila retardujícím dojmem.

Závěrečná Improvizace na dané téma písně z kancionálu byla stručná. Fagiani se nápěvu příliš nevěnoval a za využití crescendového válce dovedl improvizaci do ohromujícího tutti.

Když srovnáme jeho výkon s improvizacemi na koncertech festivalu z poslední doby, francouzští mistři i naši Karel Martínek a Marie Zahrádková byli nesporně zajímavější a invenčně nápaditější. Zde improvizace vyzněla spíš jako běžná dohra po bohoslužbách a celkově výkon Fagianiho málo odpovídal vysoké úrovni ostatních koncertů.

 

201

 

Foto: Zdeněk Chrapek, Fb festivalu, Fb E. M. Fagianiho

Jan Hora

Varhaník a hudební pedagog.

Vystudoval Pražskou konzervatoř, hudební fakultu AMU ve třídě Jiřího Reinbergera a vzdělání si rozšířil ještě na Franz-Liszt-Hochschule ve Výmaru. Je laureátem bachovských soutěží v Gentu (1958) a v Lipsku (1964). Koncertoval ve všech zemích Evropy, v USA a Japonsku, spolupracoval s mnoha špičkovými orchestry, podílel se mimo jiné na řadě nahrávek Janáčkovy Glagolské mše. Vyučoval v letech 1965 – 2016 na Pražské konzervatoři, v letech 1977-2014 zároveň na AMU, od 1995 jako profesor varhanní hry. V současné době působí na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové. Často je zván do porot mezinárodních varhanních soutěží. Jeho repertoár zasahuje do všech stylových epoch se zvláštním zaměřením na českou varhanní tvorbu. Pro firmu Vixem nahrál varhanní skladby A. Dvořáka, J. B. Foerstera, L. Janáčka, B. Martinů, M. Kabeláče a A. Háby a staré české mistry J. Zacha, K. B. Kopřivu a J. K. Kuchaře.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.