KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Anna Netrebko a Jusif Ejvazov excelovali. V opeře Turandot ve veronské Aréně english

„Představení Pucciniho Turandot nebyla letos ve Veroně vyprodaná, ačkoliv dle očekávání Anna Netrebko s velkou grácií ztělesnila titulní roli. Prince Kalafa, který získá chladnou Turandot, ztvárnil Jusif Ejvazov s hrdostí, elegancí a vřelostí.“

„Anna Netrebko roli prodchnula dramatickým projevem s lyrickými gradacemi, mnoha odstíny dynamiky a velkou technickou škálou kreativity a malebné nádhery svého hlasu.“

„Slavnou Pucciniho árii Nessun dorma ze třetího jednání zpíval Jusif Ejvazov sice krásně, ale užším vokálem, kterému chyběla hloubka a šíře v technice.“

Anna Netrebko a Jusif Ejvazov ztvárnili ústřední dvojici v Pucciniho opeře Turandot. Ve veronské Aréně zpívali 10. srpna pod taktovkou Marca Armiliata v doprovodu Orchestra della Fondazione Arena di Verona a dvou sborů. Vedlejších postav se ujali Ruth Iniesta (Liù), Carlo Bosi (císař a perský princ), Riccardo Fassi (Timur) a Youngjun Park (Mandarin). Trojici ministrů zpívali Gezim Myshketa, Riccardo Rados a Matteo Mezzaro.

Maestro Marco Armiliato, hudební ředitel devětadevadesátého ročníku Operního festivalu v Aréně ve Veroně, se rozhodl se svým týmem nabídnout ve dnech 17. 6. až 4. 9. 2022 návštěvníkům z Itálie a ze zahraničí specifický program zaměřený nejen na operu, ale i balet a klasiku. Vedle operní tvorby Verdiho, BizetaPucciniho pořadatelé lákali už od listopadu loňského roku na večery osobností z baletního vrcholného umění „Roberto Bolle a přátelé“ a operního světa „Domingo ve Verdiho operní noci“, z klasiky vyzdvihli populární kantátu Carmina Burana Carla Orffa. Festival vzdal letos hold předčasně zesnulému italskému dirigentovi, skladateli, klavíristovi, kontrabasistovi Eziu Bossovi a legendárnímu filmovému i opernímu tvůrci Francu Zeffirellimu.

Italský režisér a scénograf Franco Zeffirelli, který inscenoval ve veronské Aréně poprvé v roce 1995 Carmen Georgese Bizeta, byl ze své tvorby zastoupen na devětadevadesátém ročníku proslulé italské přehlídky nejen slavnou Bizetovou operou, ale také dalšími mimořádnými díly, Pucciniho TurandotVerdiho AidouLa Traviatou.

Podle dlouhodobých plánů slavného amfiteátru, včetně oficiálního listopadového zveřejnění festivalového programu, měla v opeře Nabucco Giuseppe Verdiho v režii Arnauda Bernarda původně v červenci zpívat v italském debutu roli Abigail rusko-rakouská sopranistka Anna Netrebko. V průběhu příprav festivalu ovšem došlo ke změně a slavná operní diva se domluvila s vedením přehlídky na společném hostování se svým manželem, proslulým ázerbájdžánským tenoristou Jusifem Ejvazovem ve Verdiho Aidě. Po sérii úspěšných představení 8., 16. a 28. 7., ve kterých Netrebko ztělesnila titulní roli a její choť ztvárnil Radamese, se hvězdný pár vrátil do veronské Arény na začátku srpna k Pucciniho Turandot, kterou měli sjednánu už s velkým předstihem. Jejich letošní společná představení dirigoval vždy Maestro Marco Armiliato.

Slavná operní diva Anna Netrebko debutovala v Aréně ve Veroně v roce 2019 ve Verdiho opeře Trubadúr, v níž zpívala Leonoru po boku svého manžela, který zpíval Manrica. Z představení vznikla i úspěšná společná nahrávka.

Představení Pucciniho Turandot nebyla letos ve Veroně vyprodaná, ačkoliv dle očekávání Anna Netrebko s velkou grácií ztělesnila titulní roli. Prince Kalafa, který získá chladnou Turandot, ztvárnil Jusif Ejvazov s hrdostí, elegancí a vřelostí.

Libreto s pohádkovým příběhem odehrávajícím se v dávné minulosti v Pekingu, napsali Giuseppe AdamiRenato Simoni podle stejnojmenné divadelní hry z 18. století Turandotte Carla Gozziho. Skladatel Giacomo Puccini komponoval svou poslední operu Turandot v letech 1921 až 1924 na pomezí období pozdního romantismu a moderny. Dílo je prodchnuto silným vlivem směsi západního a orientálního umění. Vedle typických prvků velké výpravné opery se státně politickým pozadím navzdory pohádkovému charakteru ponechal Giacomo Puccini značný prostor i pro navození a rozvíjení lyrické atmosféry. Po skonu skladatele dílo dokončil jeho žák Franco Alfano, který vycházel z komponistových poznámek a skic. Opera o třech jednáních a pěti obrazech žánru dramma lirico měla světovou premiéru 25. 4. 1926 v Teatro alla Scala v Miláně pod taktovkou Artura Toscaniniho, o dva roky později zazněla poprvé v roce 1928 v Aréně ve Veroně.

Ačkoliv je opera uváděna na zahraničních scénách i v novější finální verzi od skladatele Luciana Beria z roku 2001 nebo skladatele Haoa Weiyi z roku 2007, přiklonil se režisér a scénograf Franco Zeffirelli se svým týmem k Pucciniho kompozici dokončené Francem Alfanem. Premiéra opery v Zeffirelliho režii se uskutečnila ve veronské Aréně 18. 6. 2010, dílo hudebně nastudoval dirigent Giuliano Carella a hlavní role ztvárnili sopranistka Elena Popovskaja a tenorista Marco Berti. Operní inscenace ve veronské aréně tehdy dosud nepoužívaly žádné mikrofony ani reproduktory a právě premiéra opery Turandot v roce 2010 přispěla k zásadní progresivní změně související s amplifikací zvuku a účinně podpořila rozvoj instalace elektronického systému zesílení zvuku. Zeffirelliho inscenace patří k nejoblíbenějším dílům ve Veroně, kde se hrála po premiéře v letech 2012, 2014, 2016 a 2018. Její návrat po čtyřech letech byl opět mimořádně úspěšný.

Příběh o kruté čínské princezně Turandot, která v Pekingu klade svým nápadníkům hádanky, za jejichž nerozluštění je čeká smrt, zasadil Franco Zeffirelli do velkolepé a úchvatné scénografie respektující i v detailech čínskou historickou tradici. Honosné kostýmy v pestré škále barev a kreativity s leskem haute couture navrhla japonská oscarová kostýmní návrhářka Emi Wada. Rozmanité akce s odstíny světel navrhl efektně italský světelný designér Paolo Mazzon.

Opeře Turandot vtiskl režisér a scénograf Franco Zeffirelli majestátnost umocněnou orientální chrámovou architekturou, expresivitou výrazu a symboliky s tradiční divadelní estetikou, která se vyznačuje specifickou celistvostí se symbolikou vizuálního kontrastu. Přepychové umělecké dílo akcentující drama o krutosti, lásce a smrti rozehrál v silných emocích. Dění na scéně korespondovalo s malebnou, lyrickou a dramatickou paletou Pucciniho hudby, kterou Orchestra della Fondazione Arena di Verona 10. 8. 2022 pod taktovou Marca Armiliata rozehrála barvitě, svěže, vrstevnatě s mnoha dynamickými odstíny a velmi procítěně v dramatu i lyrice.

Silné jevištní a orchestrální pouto, kterým Zeffirelliho pojetí ve svých inscenačních základech disponuje, podpořil dirigent výtečně. Ostatně velké zkušenosti má i z Metropolitní opery v New Yorku, kde je na repertoáru divadla vizuálně téměř stejná Zeffirelliho inscenace i s kostýmy Emi Wady. U nás byla promítána v kinech v rámci mezinárodního projektu MET in HD, například v roce 2009 s dirigentem Andrisem Nelsonsem. Sopranistka Anna Netrebko měla 7. 5. 2022 v MET v roli Turandot debutovat po zkušenostech ztvárnění postavy například v Bavorské státní opeře v Mnichově, ale s ohledem na její tehdejší nejednoznačný postoj vůči ruské agresi na Ukrajině, který pozastavil její kariérní rozvoj ve slavném americkém divadle, byla nahrazena ukrajinskou pěvkyní Liudmylou Monastyrskou. Tenorista Jusif Ejvazov však už v Zeffirelliho newyorské inscenaci s úspěchem prince Kalafa zpíval.

Sopranistka Anna Netrebko vtiskla ve veronské Aréně princezně Turandot eleganci, vznešenost i sílu vnitřního dilematu provázeného odtažitostí, mocenskou rozvahou i tlumenou vášní. Roli prodchnula dramatickým projevem s lyrickými gradacemi, mnoha odstíny dynamiky a velkou technickou škálou kreativity a malebné nádhery svého hlasu. Prince Kalafa, který rozluští hádanky a získá si srdce princezny Turandot, ztvárnil tenorista Jusif Ejvazov stoicky, energicky a s vnitřní bolestí i odhodláním. Slavnou Pucciniho árii Nessun dorma ze třetího jednání zpíval sice krásně, ale užším vokálem, kterému chyběla hloubka a šíře v technice.

Italský tenorista Carlo Bosi ztělesnil císaře Číny, stárnoucího Altouma, majestátně navzdory až bájnému přesahu inscenačního pojetí. Perskému princi dodal rovněž Carlo Bosi lesk pěveckého umění. Roli Timura, sesazeného krále Tatarů a otce Kalafa, prodchnul italský basista Riccardo Fassi sebejistotou. Jihokorejský barytonista Youngjun Park zpíval a rozehrál Mandarina s mladistvým elánem. Španělská sopranistka Ruth Iniesta v roli Liù působila pokorně, postavu otrokyně trpící neopětovanou láskou ke Kalafovi obdařila niterným dramatismem.

Coro della Fondazione Arena di Verona, Sbor Nadace Arény ve Veroně, který byl obsazen do rozličných postav, například sloužících, vojáků, davu, připravil výtečně sbormistr Ulisse Trabacchin. Coro di Voci bianche A.dʼA.Mus. di Verona nastudoval výborně sbormistr Marco Tonini. Sboristé zpívali v odstíněných barevných vrstvách a se silnou intenzitou prožitku. Italská choreografka Maria Grazia Garofoli s velkou dávkou empatie pro Zeffirelliho pojetí rozehrála s tanečníky působivé choreografie, přičemž části z plesu koordinoval skvěle Gaetano Petrosino.

Režisér Franco Zeffirelli do svého vyjadřovacího divadelního slovníku pohybů a gest zakomponoval prvky a herecké techniky inspirované asijskou divadelní kulturou, které s vtipem i jistou dávkou tajemnosti perfektně ovládli ministři císaře Altouma, Ping, Pang a Pong. Albánský barytonista Gezim Myshketa, italský tenorista Riccardo Rados a italský tenorista Matteo Mezzaro je ztvárnili s humorem a nonšalancí. Publikum v závěru bouřlivě aplaudovalo.

Operní festival ve slavném monumentálním římském amfiteátru na náměstí Piazza Bra ve Veroně přitahuje každé léto statisíce návštěvníků z různých zemí, protože je nejslavnějším operním divadlem pod širým nebem, jehož prostředí je spjaté s bohatou společenskou a hudební historií.

U příležitosti stého výročí narození Giuseppe Verdiho v roce 1913 se konala premiéra skladatelovy opery Aida ve veronské Aréně, kde se od té doby téměř pravidelně konají v amfiteátru letní festivalová představení a koncerty, které hostí i nejslavnější osobnosti operního světa. Koncertovaly zde mimochodem i osobnosti popové hudby. V roce 2000 bylo historické centrum města zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO. Milovníci hudby, kteří proudí do divadla i ve skvostných róbách, si mohou v obchodě Arény zakoupit i historické nahrávky, které mají svou autenticitu.

Foto: Ennevi

Markéta Jůzová

Markéta Jůzová

Hudební a divadelní publicistka, překladatelka

Germanistka, muzikoložka a teatroložka se stážemi na Univerzitě ve Vídni a v Sudetoněmeckém hudebním institutu v Regensburgu, kde vědecky působila a byla moderátorkou, se více než dvacet let věnuje publicistické činnosti. Rozhovory s významnými osobnostmi různých profesí a národností i kritiky, komentáře, recenze, reportáže a studie zveřejňuje v českém a zahraničním tisku. Z pozice asistentky režie spolupracovala s Jiřím Menzelem na inscenacích her W. Shakespeara Sen noci svatojánské a Veselé paničky windsorské před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, u druhé produkce byla i hudební dramaturgyní. Připravovala katalogy pro MHF Petra Dvorského a byla tiskovou mluvčí festivalu. Pro Národní divadlo v Praze edičně zpracovala česko–anglickou programovou brožuru ke světové premiéře dramatu G. Whytea Golem 13. Je autorkou řady koncertních programů a několika pořadů pro ČRo Vltava. Zajímá se o multikulturní a česko–rakouské vztahy. Hraje na flétnu a klavír. Má ráda cestování, horské túry a kondiční plavání. Účastní se environmentálních projektů Nadace monackého prince Alberta II. Publikuje své fotografie.



Příspěvky od Markéta Jůzová



Více z této rubriky