sobota, 06 srpen 2022 18:27

Letošní Letní slavnosti staré hudby uzavřelo Collegium Marianum se sopranistkou Robertou Mameli

Autor:

„Už od začátku nastavili všichni hráči laťku na nejvyšší úroveň a drželi ji po celou dobu koncertu.“

„Rodačka z Říma si publikum u svatých Šimona a Judy podmanila, došlo na potlesk vestoje.“

„Byl to úžasný závěr celého festivalu s příslibem do dalšího ročníku, že Praha opět příští léto ožije nádhernou hudbou v podání vynikajících umělců v čele se souborem Collegium Marianum.“

 

01

 

Ve čtvrtek 4. srpna se v kostele svatých Šimona a Judy na Starém Městě uzavřel třiadvacátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Letošním tématem bylo pouto mezi přírodou a hudbou. Na koncertě nazvaném Canto della Ninfa vystoupil rezidenční soubor Collegium Marianum s uměleckou vedoucí a flétnistkou Janou Semerádovou. Hostem a hlavní protagonistkou večera byla italská sopranistka Roberta Mameli, která si publikum získala krásnou barvou hlasu, koloraturami, širokou škálou dynamických odstínů, podmanivými vysokými tóny a zejména noblesou a výrazem. Vynikající sólové výkony předvedly také flétnistky Jana Semerádová a Julie Braná. Celý večer zněla hudba Vivaldiho a Händela.

Psát o souboru Collegium Marianum v superlativech už by z mé pozice zavánělo zaujatostí. Proto ve zkratce napíšu, že mě jeho výkon nepřekvapil tím, jak mě opět překvapil… Už od začátku ve Vivaldiho Sinfonii z L´Olimpiade nastavili všichni hráči laťku na nejvyšší úroveň a drželi ji po celou dobu koncertu. Opět se soubor mohl směle opřít o dvě tahounky – Janu Semerádovou a koncertní mistryni Lenku Torgersen, z pravé strany pak „tvrdily muziku“ kontrabasistka Romana Uhlíková a violoncellistka Hana Fleková a jemně dokresloval a akusticky zajímavě do hudby vstupoval theorbista Jan Krejča. Skvělou pozornost udržoval cembalista Filip Hrubý a za zmínku stojí i profesionální výkon houslistky Magdaleny Malé, které se během produkce patrně přetrhla struna. Téměř nepozorovaně se vzdálila, technický problém svého nástroje vyřešila, a ačkoliv neměla možnost pořádně naladit, „vklouzla“ do toku hudby naprosto přirozeně.

 

003

 

Vivaldiho Koncert pro flétnu a orchestr F dur „La tempesta di mare“ zahrála Julie Braná velmi krásně, snad jen ze začátku jí mohli ostatní hudebníci dát více prostoru. Od druhé věty však už akusticky vše „sedělo“. I Jana Semerádová v druhé půli večera zahrála Vivaldiho, a sice jeho Koncert D dur „Il gardellino“, opět s noblesou sobě vlastní, v naprosté souhře s ansámblem. Opět potěšila na duši.

 

002

 

A nyní k výkonu sopranistky Roberty Mameli, která během koncertu přednesla virtuózní koloraturní árie z děl obou skladatelů večera. Většina z nich měla určitou spojitost s přírodou – tématy byly například loďka ve vlnách, několikrát šlo o ptačí svět a podobně. Ve Vivaldiho vstupní árii z La fida ninfa ukázala sopranistka mocnost svého hlasu, na můj vkus šla do koloratur zbytečně „naplno“, ale rozumím tomu, vždy je těžké si „osahat“ akustiku v sále naplněném publikem. V dalších kusech už zpívala techničtěji. Obecně má hlas pěkně ucelený, kulatý, měkký, ovšem zároveň pevný, schopný velikých dynamických rozdílů. Nádherně zapůsobila Händelova árie Qui l’augel da pianta (z Aci, Galatea e Polifemo), ve které jí byla partnerkou Jana Semerádová. Jistě to bylo jedno z nejhezčích čísel koncertu.

 

005

 

Roberta Mameli zazpívala i anglicky, a sice árii Sweet Bird z Händelova oratoria z L’Allegro, il Penseroso ed il Moderato. Text vychází ze dvou básní Johna Miltona. V italštině jí bylo rozumět lépe, ale to nemění nic na tom, že po zvukové stránce zpěv vyzněl moc hezky.

 

004

 

Rodačka z Říma si publikum u svatých Šimona a Judy podmanila, došlo na potlesk vestoje a Mameli přidala krásnou árii Lascia la spina, cogli la rosa z Händelova oratoria Il Trionfo del Tempo e del Disinganno. Byl to úžasný závěr celého festivalu s příslibem do dalšího ročníku, že Praha opět příští léto ožije nádhernou hudbou v podání vynikajících umělců v čele se souborem Collegium Marianum. Vy, kteří jste neměli příležitost koncert navštívit, vězte, že soubor s podobným programem s Robertou Mameli vystoupí ještě za měsíc, ve středu 7. září v rámci Svatováclavského hudebního festivalu v kostele svatého Václava v Ostravě.

 

6

 

Foto: Zdeňka Hanáková

Josef Zedník

Rodák z Prahy, který vyrůstal v Mladé Boleslavi. Zájem o hudbu ho však přilákal zpět do rodného města. Studoval zpěv na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění (u Prof. Magdalény Hajóssyové). Hrál taky na housle a na kontrabas. V mládí o Vánocích při hledání stanic v rádiu namátkou zaslechl krásnou hudbu, která ho doslova fascinovala. Byl to přímý přenos Pucciniho Bohémy z Metropolitní opery s Richardem Leechem a Angelou Gheorghiu. Od té doby je klasická zpívaná hudba jeho největším zájmem. Sólově zpíval v několika českých divadlech, ale jeho vkus se přiblížil zejména k velkým vokálně-symfonickým dílům. Má za sebou tenorové party např. v Mahlerově Písni o zemi, Dvořákově Stabat mater, ale s největším úspěchem se setkal v Brazílii, kde se v Riu představil v Janáčkově Věci Makropulos jako Albert Gregor (dir. Isaac Karabtchevsky) a následně v Sao Paulu v tenorovém partu z Glagolské mše (dir. Osmo Vänskä). Pracoval jako produkční na stanici Vltava (na té mimochodem od té vánoční Bohémy vyrůstal) a nyní je s Českým rozhlasem spjat jako produktový specialista u jeho symfonického orchestru, kde se stará o náklady za notové materiály (koncerty, vysílání a natáčení). Má rád své nejbližší, pejska Endyho a přátele. A jeho koníčkem je dobré víno a s ním spojené cestování.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.