„Jan Schulmeister doslova ‚odvažoval‘ každý tón úvodní části, kterou postupně s citem pro napětí gradoval.“

„Hudba klasicismu dovršila důkaz o Schulmeisterově všestrannosti, po Debussym zde podal ukázněný výkon, stylově čistý, podpořený citlivým doprovodem Wihanova kvarteta.“

„Naprosto zaplněný kostel v Ruprechticích dokládá, že lidé si cestu za kvalitní hudbou dokáží najít i do tak ‚zapadlých‘ koutů naší vlasti a podpořit opravu barokních skvostů Broumovska.“

Klavírista Jan Schulmeister a Wihanovo kvarteto obohatili program letošního ročníku festivalu Za poklady Broumovska. V sobotu 9. července přednesli v zaplněném kostele svatého Jakuba Většího v Ruprechticích díla Bacha, Debussyho, Mozarta a Ravela.

Dávno pryč jsou doby, kdy letní měsíce byly ve znamení „uměleckých prázdnin“ a koncertní, případně divadelní aktivity až do podzimní sezóny prakticky utichly. Jako samozřejmost dnes bereme existenci mnoha letních festivalů klasické hudby, a to nejen v tradičních kulturních centrech, ale především v různých, i odlehlých regionech. Výčet těchto hudebních aktivit by byl velmi dlouhý, přičemž jejich společným jmenovatelem je úzké navázání na zajímavosti a především „ducha“ konkrétního regionu. To vše platí dvojnásob i pro právě probíhající sedmnáctý ročník mezinárodního hudebního festivalu „Za poklady Broumovska“, jehož koncerty jsou situovány především do unikátních venkovských barokních kostelů tohoto odlehlého regionu. Tvůrci těchto významných barokních památek byli otec a syn Dientzenhoferové. To, že umělecké sklony se v rodinách dědí, dokázali na koncertu 9. července v ruprechtickém kostele svatého Jakuba Většího rovněž otec a syn – Jan a Jan Schulmeisterové, syn jako klavírní sólista, jeho otec jako člen Wihanova kvarteta.

Teprve šestnáctiletý Jan Schulmeister je už známou osobností naší nejmladší klavírní generace. Takřka „povinnou disciplínou“ mladých talentovaných hudebníků je účast v nejrůznějších našich i zahraničních soutěžích, což je i případ Jana Schulmeistera. Výčet jeho úspěchů je obdivuhodný (laureát Concertina Praga, dvakrát absolutní vítěz Piano Talents Miláno, vítěz soutěže Césara Francka v Bruselu a další).

První dvě položky koncertu patřily sólovému klavíru. Nejdříve zazněl původně varhanní Chorál „Nun komm, der Heiden Heiland“ Johanna Sebastiana Bacha, BWV 659 v klavírní úpravě Ferrucia Busoniho. Jak známo, Ferrucio Busoni byl kromě své interpretační a pedagogické kariéry i významný hudební teoretik a novátor (připomínám jeho „Entwurf einer neuen Ästhetik der Tonkunst“), vedle toho byl ovšem velkým obdivovatelem a propagátorem Bachova díla (podobně jako díla Beethovenova a Lisztova), což dokládají i jeho úpravy a transkripce. Hned první tóny tohoto duchovního chorálu naplnily prostor kostela v Ruprechticích doslova mysteriózní atmosférou. Jan Schulmeister doslova „odvažoval“ každý tón úvodní části, kterou postupně s citem pro napětí gradoval. Jeho zralé, až filozofující podání Bachova díla bylo vlastně paradoxně v rozporu s jeho mladistvým zjevem, navíc po celou dobu koncertu působil Jan Schulmeister vyrovnaně, bez jakýchkoliv teatrálních gest, zkrátka jako už hotový umělec.

Následující Arabesky Clauda Debussyho (Deux Arabesques z roku 1888) patří k oblíbeným a vděčným koncertním položkám. Hravost a průzračnost tohoto raného Debussyho díla přináší už všechny typické impresionistické znaky jeho kompoziční metody. Zařazení Arabesek po Bachově chorálu dokázalo Schulmeisterovu interpretační flexibilitu a cit pro dva tak odlišné hudební styly. Arabesky byly podány s technickou bravurou a je zajímavé, že jak chorální, tak impresionistické náladě svědčila akustika kostela, kdy dozvuky a přeslechy byly vzhledem k jeho úplnému naplnění posluchači v ideální úrovni.

Následující Klavírní koncert A dur (K 488) Wolfganga Amadea Mozarta zazněl už ve spolupráci s Wihanovým kvartetem. Úpravy Mozartových klavírních koncertů pro sólistu s doprovodem smyčcového kvarteta nejsou tak neobvyklé, jak by se snad zdálo. Vzpomeňme například na vynikající nahrávku Slávky Pěchočové s Pražákovým kvartetem (KV 414, 413, 415 – Praga Digitals 2013 – v tomto směru mě ovšem překvapuje naprostá absence informací o autorech těchto úprav). Hudba klasicismu dovršila důkaz o Schulmeisterově všestrannosti, po Debussyho „barevném zvukovém plátně“ zde podal ukázněný výkon, stylově čistý, bez nejmenších technických problémů, podpořený citlivým doprovodem Wihanova kvarteta. I když uvedený Mozartův koncert nepatří k těm nejproslulejším, v prostředí ruprechtického kostela dokázal přenést posluchače do světa čisté hudební krásy. Zde bych chtěl připomenout často opomíjený, avšak naprosto zásadní předpoklad úspěšného koncertu, a tím je kvalitní nástroj. Firma Petrof pro tuto příležitost zapůjčila ze své mistrovské řady model „Storm“ (Petrof 194), který dokonale připravil osvědčený klavírní technik Antonín Krbílek. Vzhledem ke klimatickým podmínkám kostela trvá taková příprava v podstatě celý den, za což mu jistě patří dík.

Závěrečnou položkou večera byl zhruba půlhodinový Smyčcový kvartet F dur Maurice Ravela z roku 1903. Toto zásadní dílo světové kvartetní literatury klade jak na interprety, tak ovšem i na posluchače vysoké nároky. Wihanovo kvarteto se představilo tentokrát ve složení: první housle Leoš Čepický, druhé housle Jan Schulmeister, viola Karel Untermüller, violoncello Michal Kaňka (jako bývalý člen Pražákova kvarteta se podílel i na výše zmíněné nahrávce Slávky Pěchočové). Akustika kostela přispěla k vyznění magické Ravelovy hudby, plné napětí, harmonických i rytmických fines a překvapení, meditativního klidu i expresivní dravosti. Především druhá věta (Assez vif. Très rythmé), využívající v hojné míře pizzicata, se svou meditativní střední částí, dokázala plně těžit z ojedinělé místní akustiky. Závěrečná energická věta (Vif et agité), zahraná se strhujícím zápalem, doslova vyprovokovala publikum k bouřlivému potlesku. Naprosto zaplněný, poměrně velký kostel v Ruprechticích dokládá, že lidé si cestu za kvalitní hudbou dokáží najít i do tak „zapadlých“ koutů naší vlasti a svým dobrovolným finančním příspěvkem významně podpořit opravu barokních skvostů Broumovska. Celý program naleznete na webových stránkách festivalu. Ten pokračuje už zítra, v sobotu 16. července, dalším koncertem, v němž Ivo Kahánek vystoupí místo onemocnělého Borise Giltburga.

Foto: Martin Máslo