„Opera Macbeth je plná dramatických okamžiků, smrti a touhy po větší moci. Režisér se mohl nechat inspirovat bohatým dějem a vytvořil opravdu velkolepou podívanou.“

„Operu nastudoval a řídil dirigent Jiří Štrunc. Orchestr podal pod jeho vedením vynikající výkon.“

„Hlavní role Lady Macbeth a Macbetha ztvárnili Ivana Veberová a Martin Bárta. Veberová si dramatickou roli doslova užívala. Bártův hlas jí velmi dobře sekundoval.“

Po dvouleté odmlce se mohl v Plzni uskutečnit šestý ročník open-air produkce Divadla Josefa Kajetána Tyla – Noci s operou. V pátek tak návštěvníci zhlédli operní drama Giuseppe Verdiho Macbeth. V neděli se mohou zúčastnit představení muzikálu autorské dvojice Michael Kunze a Sylvester Levay s názvem Elisabeth, který měl premiéru na Nové scéně v Plzni v roce 2019.

Už šestým ročníkem se konal v Plzni projekt Noc s operou. Operní soubor DJKT se tak na závěr sezóny loučí se svými diváky představením, ve kterém se nemusí omezovat budovou divadla, ale může použít velké obsazení herců, komparzistů i množství venkovních efektů, například s ohněm.

I letos se konala produkce za významné podpory Úřadu městského obvodu Plzeň 1, Statutárního města Plzeň a Plzeňského kraje. Zástupci uvedených institucí spolu s ředitelem divadla Martinem Otavou a režisérem Tomášem Ondřejem Pilařem přivítali v krátkosti návštěvníky, kterých však po covidové pauze a také díky pořádání druhého muzikálového představení přišlo letos citelně méně, asi dva a půl tisíce.

Verdiho opera Macbeth je plná dramatických okamžiků, tématu smrti a touhy po větší moci. Režisér se mohl nechat inspirovat bohatým dějem a pomocí přidaných skupin účinkujících vytvořil opravdu velkolepou podívanou. Dle svých slov jej ale zaujal v ději jeden klíčový a působivý moment, kdy ve druhém dějství má být úkladně zavražděn na popud Macbetha jeho sok Banquo s jeho malý synem Fleancem. Banquo si ale vrahů včas všimne, a byť on sám zemře, stihne vykřiknout „synu utíkej“. Mladý klučina (Jiří Štrunc mladší) tak nepřímo dovede Macbetha k porážce a zatracení. Ke sboru opery je přidán externí sbor. Jsou momenty, kdy nejprve mužská část sboru, pak i ženská se objevují na ochozech věží s pochodněmi. Přizván je i dětský sbor opery Kajetán, participuje balet DJKT, Storm Ballet, žáci Baletní školy DJKT a Spolek Scénického šermu Militaris Templi. Obrovský posun v kvalitě přidaných videoprojekcí malířských performancí Josefa Sedláka umocnil svou prostorovou hloubkou dojem z hudebně i herecky velmi vydařené produkce.

Operu nastudoval a řídil dirigent Jiří Štrunc. Orchestr, sedící ve zvláštním stanu vedle jeviště, podal pod jeho vedením vynikající výkon. Jeho zvuk byl velmi dobře nasnímán a podílel se na homogenním vyznění díla. Autorem scény byl Lukáš Foniok. V Amfiteátru Lochotín nelze příliš měnit výchozí dispozici jeviště, sestávající se ze dvou věží, několika panelů pro videoprojekci a schodů vedoucích na velké jeviště. Nicméně souhra nápadů režiséra, světelných efektů Pavla Konečného, výtvarné spolupráce Ivany Ševčík Mikloškové a projekce Petra Hlouška umocňovala vždy daný odehrávající se děj na scéně. Osobně mně přišla velmi působivá projekce jakýchsi hodin nebo kamenné zdi s na ní tekoucí krví. Režisér měl prostor ztvárnit mnoho efektních scén – sabat čarodějnic, velkou středověkou bitvu (zde zaujala reprodukovaná nahrávka orchestru, která se při přibližování vojska zesilovala, a naopak při odchodu byla s přidáním dozvuku zeslabena) nebo velkolepou královskou korunovaci. Při ní velmi vynikla 3D projekce koruny autora Petra Hlouška. Rovněž okamžik nalezení mrtvého krále podtržený mnoha plamenomety byl působivý a těžko by šel takto realizovat v kamenném divadle…

Macbeth zazněl v italském originále. Na dvou krajních projekcích se promítaly v jejich horním okraji poměrně malým písmem psané, ale čitelné titulky českého překladu, jehož autor zůstal návštěvníkům zapovězen. V přehledně zpracovaném programu, který připravil dramaturg opery DJKT Plzeň Zbyněk Brabec, se ale návštěvníci dočetli srozumitelným způsobem děj opery i historické souvislosti jejího vzniku. Uvedeny jsou také umělecké životopisy hlavních aktérů produkce.

Hlavní role Lady Macbeth a Macbetha ztvárnili Ivana Veberová a Martin Bárta. Veberová si dramatickou roli doslova užívala, její hlas měl patřičné dynamické rozpětí a dovedla využít díky podpoře mikroportu i slabých dynamik. Veškeré výšky vyzněly suverénně. Bártův hlas jí velmi dobře sekundoval. Další role na pódiu díky jejich menšímu rozsahu bylo třeba sledovat pozorněji, nádherně melodický hlas propůjčil roli Macduffa rodilý Ital Paolo Lardizzone, v roli Banqua zaujal přesný hlas Františka Zahradníčka. Jako syn krále Duncana, který zde nezpívá (hrál jej Pavel Feiferlík), se představil Michal Bragagnolo (Malcolm). Chvíli jsme mohli slyšet i hlas Radky Sehnoutkové jako dvorní dámy Lady Macbeth. Další role obsadili Dalibor Tolaš jako lékař, Miro Bartoš jako vrah, Roman Dušek jako Macbethův sluha. Osobu Shakespeara hrál Martin Šinták, tři osoby zjevení ztvárnili Miro Bartoš, Petra Šintáková a Andrea Frídová. Velmi působivě zněl reprodukovaný hlas herce Pavla Pavlovského na úvod jednotlivých dějství, recitoval Shakespearovy sonety číslo 119, 127 a 129 v překladu Martina Hilského.

Ve Verdiho operách má velkou důležitost úloha sboru. Ten byl velmi dobře připraven sbormistrem Jakubem Zichou. Zaujala velmi dlouhá pasáž ansámblového zpěvu bez doprovodu orchestru, který, když se nakonec přidal, potvrdil skvělé udržení tóniny sboru… Bohužel zejména ve slabších dynamikách ale nevyzněl sbor kvůli nemožnosti použít takové množství mikroportů, jak by mohl, společné mikrofony přenesly jeho zvuk jen v silnějších dynamikách.

Je možná škoda, že letošní produkci navštívilo podstatně méně diváků než produkci opery Nabucco v roce 2019, kterou zhlédlo sedm a půl tisíce lidí. DJKT v Plzni ale po nucené pauze dělá maximum pro návrat svých stálých diváků zpět do divadla. Ať už svými moderně pojatými širokými možnostmi předplatného, nebo opravdu zajímavou dramaturgií.

*******

Foto: Martina Root