středa, 09 březen 2022 13:50

Lahodný zvuk a francouzský šarm

Autorka:

„Ivana Švestková Dohnalová dostala na tomto koncertě velkou příležitost předvést své umění a právem byla jednou z nejzářivějších hvězd večera.“

„Osobitý styl harfistky se výtečně hodil k jistému výkonu Jana Fišera, kterého evidentně těšilo zahrát si po orchestrálním vytížení komořinu.“

„Schulhoffova skladba, již s takovým zaujetím tlumočili oba hráči, byla i publikem pochopena jako aktuální výpověď k dnešním těžkým dnům.“

 

DSC02500

 

PKF – Prague Philharmonia má díky svému šéfdirigentovi Emmanuelu Villaumeovi blízký vztah k francouzské hudbě. Na koncertě komorní řady to potvrdilo i sedm jejích členů a stálý host orchestru – harfistka Ivana Švestková Dohnalová. Vedle skladeb Iberta, Saint-Saënse, Debussyho a Ravela zaznělo i Duo pro housle a violoncello Erwina Schulhoffa, které zpečetilo dramaturgicky i interpretačně výjimečný večer.

Je nutné pochválit vedení PKF – Prague Philharmonia, že pro tento koncert, zamýšlený k uvedení v uplynulé sezoně, našlo náhradní termín. Byla by škoda, kdyby úsilí, které hráči do přípravy investovali, přišlo vniveč a posluchači by byli ochuzeni o zřídka slyšený zážitek. V Barokním refektáři Profesního domu MFF UK na Malostranském náměstí souzněly harfa Ivany Švestkové Dohnalové, flétna Jiřího Ševčíka, klarinet Jindřicha Pavliše, housle Jana Fišera a Jana Adama, viola Ondřeje Martinovského a violoncello Lukáše Pospíšila, vedoucích jednotlivých nástrojových skupin orchestru.

V Entr’acte pro flétnu a harfu Jacquese Iberta zaujaly až ideálně se pojící barvy obou nástrojů. Tříminutová, avšak posluchačsky velmi působivá miniatura je součástí scénické hudby pro film Lékař své cti podle dramatu Pedra Calderóna de la Barky a oba interpreti i na tak malé ploše ukázali, co umějí: Jiří Ševčík potvrdil svou pověst skvělého flétnisty a Ivana Švestková Dohnalová se představila jako harfistka dokonale ovládající svůj nástroj ve snových i energických pasážích. První harfistka Filharmonie Brno spolupracuje s PKF – Prague Philharmonia od roku 2006, vyučuje též na brněnské konzervatoři. Je absolventkou pražské HAMU, kde studovala u Jany Bouškové. Dovolím si poznámku – technika, síla stisku i tvoření tónu jsou u studentek této harfistky rozeznatelné na první poslech. Ivana Švestková Dohnalová dostala na tomto koncertě velkou příležitost své umění předvést a právem byla jednou z nejzářivějších hvězd večera. V Ibertových Dvou interludiích pro flétnu, klarinet a harfu se ke dvěma výše zmíněným hráčům připojil klarinetista Jindřich Pavliš. I tato skladbu z roku 1946 je součástí scénické hudby a původně byla napsána pro obsazení flétna, housle a harfa. Taneční kompozice plná barev, poskytující interpretům prostor vykouzlit to nejlepší ze svých nástrojů, díky své bezstarostnosti odnášela posluchače do nadějnějších časů.

 

DSC02054

 

Fantazie pro housle a harfu op. 124 Camilla Saint-Saënse, napsaná v roce 1907, vyzněla v podání koncertního mistra PKF i České filharmonie Jana Fišera a Ivany Švestkové Dohnalové vemlouvavě, oba hráči předvedli širokou škálu svých rejstříků – od líbeznosti až k drsným úhozům, vedli spolu srozuměný dialog, ve kterém dominoval tu jeden, tu druhý nástroj. Osobitý styl harfistky se výtečně hodil k jistému výkonu houslisty, kterého evidentně těšilo zahrát si po orchestrálním vytížení komořinu. První část koncertu uzavřely Tance pro harfu a smyčce z roku 1904 Clauda Debussyho, v nichž se představili vedle harfistky a koncertního mistra i Jan Adam (housle), Ondřej Martinovský (viola) a Lukáš Pospíšil (violoncello). Uvolněná půvabná skladba tanečního charakteru vnesla další potěšení do auditoria – snovou náladu, odlehčení, hravost. Dle výkonu hudebníků a jejich souhry musela konvenovat i jim.

 

DSC02182

 

Za pomyslný vrchol večera lze považovat Duo pro housle a violoncello Erwina Schulhoffa z roku 1925. Jan Fišer a Lukáš Pospíšil s porozuměním vyhráli všechny znepokojivé až úzkostné tóny, Schulhoffova rytmizace dovedla posluchače do stavu naprosté pozornosti a bdělosti. Interpretačně náročná skladba vyznačující se náhlými dynamickými i rytmickými zvraty má čtyři části. V úvodním Moderatu převládá onen nepokoj, ale je přítomno i usebrání, které oba hráči ve vzájemné souhře i přebírání hlasů výborně ztvárnili. Druhá Zingaresca. Allegro giocoso je uvolněnější, velmi rytmická s virtuózními party, v nichž se oba interpreti zaskvěli. V Andantinu zahrál Jan Fišer úchvatnou kantilénu, kterou Lukáš Pospíšil dovedl k vrcholu. Vůbec souhra, vzájemné reagování obou hráčů na sebe, zaujetí interpretací byly výjimečné. Závěrečné Moderato vyznělo ostře, energicky, se stupňující se naléhavostí. Schulhoffova skladba, již s takovým zaujetím tlumočili oba hráči, byla i publikem pochopena jako aktuální výpověď k dnešním těžkým dnům.

 

DSC02426

 

Zatímco Claude Debussy komponoval uvedené Tance pro harfu a smyčce pro novou chromatickou harfu firmy Pleyel, Maurice Ravel věnoval svou skladbu Introdukce a Allegro pro harfu, flétnu, klarinet a smyčcové kvarteto Albertu Blondelovi, řediteli firmy Érard, která vyráběla dvouzářezové pedálové harfy. Její premiéra se konala v Paříži v roce 1907. Po okouzlujícím úvodu harfistky přišel omamný souzvuk klarinetu a flétny, na něž se postupně nabalovaly smyčce. Prolnutí barev bylo opojné, vůdčí roli svěřil skladatel harfě, která v rukou Ivany Švestkové Dohnalové zněla jemně, lyricky i s pevnou rozhodností.

Tento komorní večer patřil k silným hudebním zážitkům a byl důkazem, jak vynikající muzikanty má PKF – Prague Philharmonia ve svých řadách.

 

DSC02533

 

*******

 

DSC01975

 

DSC02017

 

DSC02093

 

DSC02488

 

DSC02494

 

DSC02027

 

DSC02173

 

DSC01994

 

Foto: Milan Mošna

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.