neděle, 06 březen 2022 10:16

Učitelé a žáci. Suk, Martinů a Novák v Olomouci

Autor:

„Ivan Danko není typem exhibujícího sólisty, je nenápadný a slouží.“

„Martinů stvořil fantazijní, formově uvolněnou, proměnlivou, zvukově opalizující, nesmírně zajímavou trojici symfonických vět.“

„Nevelký prostor olomoucké Reduty, bez odstupu od pódia a bez dozvuku, podtrhuje v symfonické hudbě zvukovou věcnost, zřetelnost a nepropojenost.“

 

0009

 

Moravská filharmonie Olomouc ve čtvrtek v hlavním abonentním cyklu v programu nazvaném Jedinečnost české hudební fantazie dala prostor dílům Josefa Suka, Bohuslava Martinů a Jana Nováka. Kdyby ještě zaznělo i něco od Dvořáka, byla by posloupnost učitelů a žáků už zcela úplná… Šéfdirigent Jakub Klecker předestřel publiku všechny tři skladby ve šťastné konstelaci. S přesným vystižením jejich podstaty a dostatečně výmluvně i vemlouvavě.

Fantastické scherzo Josefa Suka sice bývalo populární skladbou, alespoň z hlediska rozhlasového vysílání, ale na koncertech až tak častou položkou v poslední době nebývá. Má přitom ideální menší rozměr, výrazná témata a náladu a celkově posluchačsky vděčný charakter, podobně jako jeho Fantazie g moll pro housle a orchestr. Ozývá se tu v lyrických momentech hudba nádherně podobná Radúzovi a Mahuleně, v energičtějších částech naopak hudba odkazující chvílemi ještě kamsi k Sukovu učiteli Dvořákovi, ale současně už častěji i někam dopředu, podobně jako tomu je třeba v Sukově symfonické básni PragaJakub Klecker s Moravskou filharmonií volil spíše pohodověji znějící tempa, hudba spíše plynula jako vyprávění, než že by výrazněji tančila.

 

00001

 

Odkaz Jana Nováka ještě stále teprve objevujeme a doceňujeme. Týká se dvou desetiletí v Brně a pak zbývajících pár let života v emigraci. Hobojový koncert ze samého počátku padesátých let je příjemně neoklasicky bezproblémový, nesentimentální a svižný. Nabízí se samozřejmě srovnání s Hobojovým koncertem Bohuslava Martinů, u něhož se Novák nějakou dobu v Americe učil kompozici. I když je hudba Jana Nováka zcela svoje, je zároveň v řadě jeho děl nezpochybnitelně slyšet, že ho Martinů na celý život výrazně nasměroval a ovlivnil. V případě Koncertu pro hoboj a orchestr platí, že Martinů o pár let později napsal skladbu přece jen zralejší, mnohovrstevnatější, také neoklasickou, ale zároveň fantazijnější i lyričtější, s místy nádherných spočinutí. Sólistou Novákova vyrovnaně a pozitivně působícího díla byl slovenský umělec Ivan Danko, který už dvacet let hraje u pultu prvního sólohobojisty Státní opery ve Stuttgartu. Koncerty od Martinů a od Richarda Strausse hraje; úkolu, který pro něj byl v případě Novákova díla, kompozice ze stejného období, zcela nový, se zhostil odpovědně, bezchybně a inspirovaně. Není typem exhibujícího sólisty, je nenápadný a slouží. Posloužil skladbě tak dobře, že jedno je jasné: vděčně koncipovaná koncertantní partitura, ve které sólový part s naprostou přirozeností prorůstá do orchestrálního a naopak, se zcela jistě může zařadit do živého repertoáru.

 

00007

 

Bohuslav Martinů, v té době už třicátník, byl před odchodem do Paříže v první polovině dvacátých let v Praze žákem Josefa Suka. Nedlouho a bez zásadního vlivu, ale přesto určitě ne zbytečně. Stopy sukovské či dvořákovské školy se v jeho hudbě budou hledat obtížněji. Zpočátku ho v Paříži oslovovala naopak avantgarda a taneční hudba, později hledal ukotvení ve folklorních a lidových prvcích a v hudební minulosti, nakonec se vrátil i k raným podnětům z impresionismu. A vše geniálně přetavil. Pohyboval se umělecky jinde než Suk… V Šesté symfonii, zvané Symfonické fantazie, v pozdním a zralém díle, mimořádně a zdařile inspirovaném, našel průsečíky všech inspirací. Stvořil fantazijní, formově uvolněnou, proměnlivou, zvukově opalizující, nesmírně zajímavou trojici symfonických vět, které přinášejí až neslýchané barvy a nápady, které oscilují mezi hymničností, lyrikou a dravostí a které při dalším a dalším poslechu odkrývají mnoho krásy. Přes rozevlátost a těkavou kaleidoskopičnost mají Symfonické fantazie jasné obrysy, přes nepředvídatelné výlevy emocí mají logický průběh. Filharmonici dali provedení to nejlepší. Několik vad na dokonalé kráse – nepřesnost v sólu koncertního mistra nebo selhání pár tónů v klarinetovém sólu – neovlivnilo celkový velmi uspokojivý dojem. Jakub Klecker postihl a předal všechny nuance a změny, všechny nepravidelnosti, rafinovanosti i krásná spočinutí. Nevelký prostor olomoucké Reduty, bez odstupu od pódia a bez dozvuku, podtrhuje v symfonické hudbě zvukovou věcnost, zřetelnost a nepropojenost. Symfonickým fantaziím Bohuslava Martinů takové akustické poměry nevyhovují, ale přesto se podařilo, že i bez neoimpresionistického kouzlení zazněly velmi poutavě.

Tak jako i na mnoha jiných místech v těchto dnech, zazněla v úvodu večera ukrajinská hymna. Jako emotivní symbol solidarity. Jako podnět k pootevření cesty pro empatii. Jako memento, že nic není v životě úplně samozřejmé.

 

00002

 

*******

 

00003

 

00005

 

00004

 

00006

 

Foto: Šimon Kadula 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.