„Paní Leonskaja několik dní před koncerty onemocněla a managementu filharmonie nastaly krušné časy, totiž hledat náhradu. To se podařilo, i za cenu toho, že nebyl dodržen program.“

„To nebylo jediné překvapení koncertu. V bezprostřední reakci na krutou situaci na Ukrajině byla zařazena na začátek píseň ukrajinského hudebního skladatele Valentina Silvestrova Sbohem světe, sbohem, země.“

„Pak už následoval avizovaný Koncert pro klavír a orchestr a moll Edvarda Hagerupa Griega. Třívětou skladbu přišel zahrát mladý klavírista z Londýna, Alexander Ullman.“

Dramaturgie je od toho, aby programy, které dává dohromady, něco logicky a zajímavě spojovalo, aby se posluchač cítil spokojený. Pro abonentní cyklus Filhamonie v divadle II byly přichystány dva koncerty, ve kterých byli dáni k sobě dva hudební přátelé, Antonín Dvořák a Johannes Brahms. V obou dvojvečerech – neboť jeden abonentní koncert se hraje dva večery po sobě – byla hlavní hvězdou klavíristka světového jména, Elizabeth Leonskaja. Protože v prvním dvojvečeru zazářila přednesem Brahmsova klavírního koncertu č. 1 d moll, těšili se posluchači o to víc na dvojvečer druhý. Přišlo však překvapení.

Situaci vysvětlovala v pátek 25. 2. i v sobotu 26. 2. před nastoupeným orchestrem ředitelka filharmonie paní Marie Kučerová. Paní Leonskaja několik dní před koncerty onemocněla a managementu filharmonie nastaly krušné časy, totiž hledat náhradu. To se podařilo, i za cenu toho, že nebyl dodržen program, namísto Brahmse zazněl Edvard Hagerup Grieg. A to na obou koncertech, tedy i na recenzovaném koncertě 26. února 2022.

Ale popořádku. To nebylo jediné překvapení koncertu. V bezprostřední reakci na krutou situaci na Ukrajině byla zařazena na začátek píseň ukrajinského hudebního skladatele Valentina Silvestrova Sbohem světe, sbohem, země z cyklu Tiché písně na slova Tarase Ševčenka. Tichou a niterně pohrouženou píseň, ve které se loučí básník s vlastí, přednesl měkkým, tichým, přesto nosným i srozumitelným basbarytonem mladý pěvec Tomáš Šelc za klavírního doprovodu šéfa filharmonie Denisse Russella Daviese. Byla to tichá prosba i pocta těžce zkoušené Ukrajině.

Sbohem světe, sbohem země

nelaskavý kraji,

Teď svou žízeň a svou trýzeň

za oblaky tajím.

A ty, moje Ukrajino,

má nešťastná vdovo,

někdy zaletím si k tobě

z mračen na rozhovor…

Publikum nejprve zachovalo po písni minutu ticha a teprve poté se ozval mohutný potlesk.

Pak už následoval avizovaný Koncert pro klavír a orchestr a moll op. 16 Edvarda Hagerupa Griega. Třívětou skladbu, 1. Allegro molto moderato, 2. Adagio, 3. Allegro moderato molto e marcato, přišel zahrát mladý klavírista z Londýna, Alexander Ullman (1991). Jeho životopis už obsahuje spolupráci se světovými orchestry i dirigenty zvučných jmen. Klavírista prokázal jak virtuózní techniku, jemná a třpytivá piana, lehké běhy a mohutné akordické části, tak hlubokou muzikalitu a smysl pro spolupráci s orchestrem. Bylo to příjemné překvapení a nikdo z obecenstva nelitoval, že došlo k náhlé výměně sólistů. Po euforickém potlesku se sluší dát přídavek, což se stalo. Klavírista zahrál krátkou skladbu, jejíhož autora i název zahuhlal pod klavír. Spíkrem tedy není, ale klavírista je výborný. Nakonec se podařilo zjistit, že hrál skladbičku ze 16. století s názvem Alman od Orlanda Gibbonse.

Druhá polovina večera už dostála plánované dramaturgii. Čtvrtá symfonie d moll Antonína Dvořáka je z roku 1874, kdy si už autor vydobyl zajištěné živobytí a uznání. Jeho symfonie je už zralá a sevřená a přitom radostná i úderná. 1. Allegro nastupuje sebevědomě údernými žesti a pokračuje taneční melodikou a širokou melodií, variovanou instrumentací a dynamickými vlnami do závěrečného fortissima. 2. Andante sostenuto e molto cantabile opět hýří fanfárami trombonů i trubek a dává příležitost sólovému melodickému lesnímu rohu (Milan Mrazík). Následuje široká plocha smyčců a hobojové sólo (Anikó Kovarikné Hegedűs), která postupně ztichne až do pianissima fléten (Martina Venc Matušínská). 3. Scherzo. Allegro feroce vpadá chytlavou a majestátní fanfárovou melodií pro žestě, orchestr se přidává ve cválajícím tempu do mohutného pléna. Krátké odsazení a opět pádí téma v accelerandu do energického finále. Není divu, že se tato věta hrála pod taktovkou Bedřicha Smetany s velkým úspěchem jako samostatné dílo. 4. Allegro con brio začínají temná violoncella a kontrabasy, následuje narůstající energie, přerušená něžným melodickým pianem, aby se opět dostaly ke slovu v accelerandu všechny nástroje a přes jímavou melodii v houslích se postupně dostaly do finále, kde dominuje vzedmutá melodie do vítězného fortissima. Je to dílo, které je naplněno bojovností a radostí z muzicírování, a bylo vidět, že hudba nabíjí nejen publikum, ale i orchestr a dirigenta. Všichni hráli s euforií a radostí a přinesli publiku energický náboj do dalších dní. Kvůli takovéto náladě a kvůli skvělému hudebnímu provedení jistě zase posluchači na koncerty i v budoucnu přijdou.

*******

Foto: Jan Prokopius