pátek, 14 leden 2022 14:28

Hudební pocta Zuzaně Růžičkové

Autorka:

„Anna Paulová díky své všestrannosti zahraje na vysoké úrovni klasicistní skladby právě jako modernu.“

„Do melodií i rytmu vetknul Martinů optimismus, tanečnost, hravost, lehkost a Anna Paulová s Danielem Wiesnerem je ztvárnili s nadhledem zkušených muzikantů.“

„Aleksandr Rublev potvrdil, že je velkým talentem, který bychom si měli zapamatovat.“

 

117

 

Na koncertě k nedožitým pětadevadesátým narozeninám cembalistky Zuzany Růžičkové vystoupili v pondělí 10. ledna v Sále Martinů pražské HAMU česká klarinetistka Anna Paulová a ruský trumpetista Aleksandr Rublev. Oba jsou laureáty Ceny Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, který večer uspořádal. O významu Zuzany Růžičkové svědčí i fakt, že záštitu nad koncertem převzal primátor Plzně a současný ministr kultury Martin Baxa. Umělkyně se narodila v Plzni 14. ledna 1927.

Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové tento manželský pár založil na přelomu milénia, aby se dále podporovalo provozování díla skladatele Viktora Kalabise a zachoval se odkaz uměleckých výkonů cembalistky Zuzany Růžičkové. Fond tak v posledních letech činí také prostřednictvím speciálních cen pro mladé hudebníky na soutěžích jako Pražské jaro nebo Concertino Praga. Tuto soutěž pro nejmladší interprety pomáhal manželský pár v roce 1966 založit.

V první půlce večera se představila osmadvacetiletá klarinetistka Anna Paulová. Cenu Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové získala jako nejlepší studentka HAMU v Praze roku 2020. Anna Paulová je laureátkou soutěže Pražského jara 2015 a vítězkou soutěže Nadace Bohuslava Martinů 2016. Nadaná interpretka vloni dokončila studia na Musikhochschule v Lübecku, pokračuje v doktorském studiu na pražské HAMU a od loňska je studentkou Alessandra Carbonareho na Accademii Nazionale di Santa Cecilia v Římě. K významným úspěchům Anny Paulové patří účast v soutěži ARD v Mnichově v roce 2019, kde postoupila z třiašedesáti účastníků mezi šest semifinalistů.

 

115

 

V současné době patří Anna Paulová k české klarinetové špičce. Díky své všestrannosti zahraje na vysoké úrovni klasicistní skladby právě jako modernu. Na nadačním koncertě přednesla s klavíristou Danielem Wiesnerem Kalabisovu Suitu pro klarinet a klavír, op. 55, Fantazijní kusy pro klarinet a klavír, op. 73 Roberta Schumanna a Sonatinu pro klarinet a klavír, H 356 Bohuslava Martinů. Kalabisova Suita pro klarinet a klavír byla napsána v roce 1981 a vedle nehladivého, místy drásavého obsahu poskytuje oběma interpretům prostor předvést jejich schopnosti. Zmíním-li kvalitu tónu Anny Paulové, jeho zaoblenost, hladkost, mnohotvárnost, zní to už takřka jako klišé, ale u některých interpretů se zřejmě klišé nevyhneme. Tón Anny Paulové je vskutku mimořádně kultivovaný. Nelze však zůstat jen u jedné jeho charakteristiky. Klarinetistka využívá celou emocionální škálu – od skřeků, výkřiků, staccatových loupnutí až po dlouhé rovné tóny. S Danielem Wiesnerem jsou výborně sehraní, oba vynikající sólisté mají dar strhnout posluchače, vzájemně se skvěle doplňují, a přestože posluchač tu oceňuje krásný tón klarinetu, na jiném místě se zase soustředí na mistrovsky zahraná piana klavíristou. A jak oba prokázali ve třetí větě Kalabisovy sonáty Vivo, ani hudební humor jim není cizí. V Schumannových Fantazijních kusech, napsaných v roce 1849, uplatnila klarinetistka svůj vřelý, zpěvný tón i obdivuhodnou virtuozitu. V melodických obloucích její nástroj vyprávěl, hráčka rozehrála široký dynamický rejstřík až k závěrečné ohnivosti.

 

114

 

Sonatinu pro klarinet a klavír, H 356 dokončil Martinů v roce 1956 a postupně se stala nejčastěji provozovanou českou skladbou 20. století pro toto obsazení. Volně rozvíjená témata směřují stále kupředu, důležitou složkou je rytmická stránka – oblíbené Martinů synkopy, inspiroval se i charlestonem – i střídání tónin. První větu Moderato, Allegro otevírá vroucný klavír, k němuž se vzápětí připojuje hravý klarinet. Oba interpreti hráli s radostí a lehkostí, se vzrušenou energií. Intonační čistota a technická zběhlost klarinetistky byly nadmíru patrné. Druhou větu Andante naplnil skladatel smutkem, pochmurností, steskem, ale i touhou a nadějí. Sugestivní podání, jakého jsme byli svědky, nenechalo posluchače chladnými. Spolehlivá intonace a zvuková vyrovnanost spolu s procítěností se podílely na silném posluchačském zážitku. Třetí věta Poco allegro jako by shrnovala důvody obliby této Martinů skladby. Do melodií i rytmu vetknul skladatel optimismus, tanečnost, hravost, lehkost a Anna Paulová s Danielem Wiesnerem je ztvárnili s nadhledem zkušených muzikantů, s velkým smyslem pro souhru a nakažlivou jiskrou.

 

113

 

Šestnáctiletý ruský trumpetista Aleksandr Rublev na sebe upozornil na Concertinu Praga 2020, kde získal třetí cenu a Cenu Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové. Moskevský rodák hraje na trubku od svých pěti let, v současné době studuje na Ruské akademii hudby Gněsinových. Zdobí ho řada laureátských titulů z mezinárodních soutěží, je členem mládežnického orchestru The Youth Symphony Orchestra pod vedením Yuriho Bashmeta. Na narozeninovém koncertu přednesl Kalabisův Koncert pro trubku a orchestr Le Tambour de Villevieille, op. 36. Přesvědčivě, byť bylo znát, že ho nemá tak zažitý jako další skladby programu. Rublev je velmi nadaný, muzikální, v Kalabisově skladbě rozpoznal vážnou linku i ironii, technicky je velmi zdatný, výborně se zhostil rytmických záludností, krásně vystavěl kantilénu. Má velký cit pro barvy nástroje a to v této skladbě náležitě uplatnil. Klavírní part je podstatný, Maxim Averkiev dostal příležitost zejména ve druhé větě ukázat své mistrovství.

 

116

 

V kompozici Rustiques francouzského skladatele Eugène Bozzy, který žil v letech 1905–1991, působil Rublev mnohem jistěji. Zajímavě rozvíjená témata a jejich vzájemné přebírání oběma nástroji dala vyniknout oběma hráčům, trumpetista opět zaujal svým pěkným tónem i virtuozitou. Hebkost tónu i citovost uplatnil pak v úpravě jedné z Čajkovského Romancí, op. 47, č. 6 a v závěrečných Variacích na téma z opery Norma Vincenza Belliniho od Jeana-Baptisty Arbana, 1825–1889, se s lehkostí zhostil rytmicky i tempově obtížné skladby. Aleksandr Rublev zaujal české publikum již svým vystoupením na Concertinu Praga. Na koncertě věnovaném Zuzaně Růžičkové potvrdil, že je velkým talentem, který bychom si měli zapamatovat.

 

119

 

Foto: Fb - Kalabis & Růžičková Fund

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.