„Hofbauerovu hru charakterizuje lahodný plný zvuk s citem pro dynamiku, technicky bravurní. Jeho tón zněl v Martinů až pohlcujícím způsobem vyrovnaně, hedvábně, vznosně.“

„Klára Jasenčáková technicky náročnou skladbu zvládla suverénně, ostré tóny zahrála tak, že nebyly nepříjemné pro ucho, na poměrně malé ploše dokázala vyjádřit bezpočet emocí.“

„Jiří Havrlant rozehrál nástroj takovým způsobem, že posluchač jen žasnul, jaké barvy, rytmy, tempa lze na cembalo zahrát.“

Po ročním odkladu, způsobeném zavřením koncertních sálů kvůli pandemii, se v pondělí 6. prosince v Sále Martinů na pražské HAMU představili loňští vítězové soutěže Nadace Bohuslava Martinů Ondřej Bernovský, Klára Jasenčáková, Jiří Havrlant, Eliška Hejhalová, Walter Hofbauer a Barbora Zonová. Zahráli díla Bohuslava Martinů, Johanna Sebastiana Bacha, Viktora Kalabise a Jiřího Gemrota.

Znovu se potvrdilo, jak silná a talentovaná je současná mladá generace českých hudebníků, která sbírá zkušenosti nejen na českých školách, ale i v zahraničí. K prosazení už nestačí jen vynikající hráčské umění, ale i umělecké sebevědomí, které mladí získají právě konfrontací se světem. Velký podíl na uvedení nových jmen do českého hudebního povědomí má i soutěž Nadace Bohuslava Martinů (NBM), po léta dbající na vysokou úroveň účastníků.

Eliška Hejhalová (s klavírní spoluprací Halky Klánské), studentka JAMU (loni ještě studentka AMU), obor flétna, oceněná v soutěži NBM 2020 druhou cenou v kategorii dechové nástroje, si pro koncert laureátů vybrala Sonátu pro flétnu a klavír, H 306 Bohuslava Martinů. Autor ji složil v roce 1945 během amerického pobytu, když s manželkou trávili léto u moře na poloostrově Cape Cod. Premiéra se uskutečnila v roce 1949 v New Yorku. Eliška Hejhalová vyjádřila veškerou prosluněnost a hravost díla. Již počátek první věty zazněl lehce, sebevědomě, hra byla velmi plynulá, synkopy rytmicky zajímavé a přesné. Projevila smysl pro tektoniku – z křehkého začátku dospěla k výrazné akcentaci. V druhé větě – Adagiu – naplno vyzněl její krásný tón, který se lámal od vysokých tónů do zklidnění hlubších, temnějších tónů. Vystupňovaná naléhavost se v závěru věty opět sklonila do působivého ticha. Ve třetí větě jsme slyšeli obdivuhodný soulad flétny a klavíru, technicky jisté trylkování i ostré „výkřiky“ flétny, interpretka předvedla širokou škálu tónů v nádherné melodické lince.

Trumpetista Walter Hofbauer je jak vítězem kategorie dechových nástrojů v soutěži NBM 2020, tak nositelem ceny Přemysla Pražáka pro nejúspěšnějšího účastníka soutěže a ceny Bohuslava Martinů za nejlepší interpretaci skladby tohoto autora. Absolvent Pražské konzervatoře a HAMU a laureát mnoha soutěží již získal zkušenosti během vystupování s předními českými orchestry. V současné době je členem České filharmonie. S klavírní spoluprací Alice Voborské zahrál Sonatinu pro trubku a klavír, H 357, kterou Martinů zkomponoval na počátku roku 1956 v New Yorku. Dlužno poznamenat, že Hofbauerova hra je nepřeslechnutelná i v rámci orchestrálního zvuku, tím příjemnější byla možnost vychutnat si ji v sólovém vystoupení. Charakterizuje ji lahodný plný zvuk s citem pro dynamiku, technicky bravurní. Jeho tón zněl v Martinů až pohlcujícím způsobem vyrovnaně, hedvábně, vznosně. Dokonale tvorbu tónu kontroluje, v jeho podání vyzněla Sonatina jako vnitřně osvobozující čistá hudba.

Flétnistka Klára Jasenčáková, nositelka druhé ceny a ceny za nejlepší interpretaci skladby Viktora Kalabise, zvolila pro koncert laureátů Kalabisovy Tři kusy pro flétnu z roku 1973. Technicky náročnou skladbu zvládla suverénně, ostré tóny zahrála tak, že nebyly nepříjemné pro ucho, na poměrně malé ploše dokázala vyjádřit bezpočet emocí. S obdivuhodnou technikou (skoky z výšek do hloubek) i smyslem pro dramatičnost a hravost dokázala vyjádřit záměr skladatele. Její výkon byl vynikající, i její jméno je třeba si zapamatovat.

V bloku věnovaném cembalu se představili tři účastníci soutěže: nositel třetí ceny, oceněný také za nejlepší interpretaci skladby Bohuslava Martinů, Ondřej Bernovský, Barbora Zonová, která obdržela druhou cenu, a nositel první ceny v oboru cembalo a současně nejúspěšnější účastník soutěže Jiří Havrlant. Ondřej Bernovský zvolil pro své vystoupení Italský koncert in F, BWV 971 Johanna Sebastiana Bacha. V jeho interpretaci byly slyšet řád a ukázněnost, přitom ne chlad. Posluchače dokázal přitáhnout zajímavostí a přesností své hry, její plynulostí i ve velmi rychlém tempu, detailně vyhranými trylky. Barbora Zonová se představila v Sonátě pro cembalo, H 368 Bohuslava Martinů z roku 1958. Tři věty sonáty jsou připojené attacca, což na interpreta klade úkol významově odlišit jednotlivé části, aniž by hru přerušil. Barboře Zonové se to podařilo, skladbu vystavěla přehledně, srozumitelně, s citem pro vřelou melodiku i zádumčivost Martinů. Zaujala jak skvělou technikou, tak barevností, rytmickou pestrostí a prací s časem.

Jiří Havrlant je absolvent JAMU, kde studoval u Barbary Marie Willi, a Královské konzervatoře v Haagu. Vzdělání si doplnil v řadě interpretačních kurzů, jako Ton Koopman Academy, Akademie Versailles, International Semester of Early Music a další. Na koncertě v Sále Martinů zahrál Sonátu pro cembalo Jiřího Gemrota z roku 2007. Sdělná skladba v Havrlantově pojetí zaznamenala u publika velký úspěch. V úvodní větě až obsedantně znějící synkopy připomínaly vlny, které se přibližují jedna za druhou, tu nebezpečně, pak zase s hravostí. Havrlant rozehrál nástroj takovým způsobem, že posluchač jen žasnul, jaké barvy, rytmy, tempa lze na tento nástroj zahrát. A také co skladatel dokáže pro tento nástroj napsat. V druhé větě Presto nechal interpret vyniknout tématu pravé ruky na pozadí běhů v levé ruce, tato část připomínala až odvážně znějící jazzovou skladbu, přitom byla plná nastoleného řádu. Ve třetím Intermezzu: Alla barocco se do uší vtíral jakýsi kuplet či šanson. Ale ne, byl to skladatelem přetvořený barokní tanec s jeho zákonitostmi. Závěrečné Ritornello pak vyznělo jako oslava cembala, jeho výrazových možností v současné hudbě. Vztyčený prst důrazů, osamocených tónů, melodická linka v levé ruce, zatímco pravá si vede svou v nenápadném doprovodu. Jiří Gemrot napsal skladbu, která musí být ozdobou repertoáru každého cembalisty. A Jiří Havrlant ji zahrál tak, že byla i potěšením posluchačů.

Večer laureátů soutěže Nadace Bohuslava Martinů 2020 potvrdil vynikající úroveň mladých českých interpretů. Lze jim jen přát, aby se jejich talent mohl dostatečně rozvinout v mnoha zajímavých příležitostech. A to už nezávisí jen na nich.

Foto: Fb Martinu.cz – Zdeněk Chrapek, Centrum B. Martinů – Polička