středa, 29 září 2021 10:25

Boris Giltburg. Skvost

Autor:

„Borisi Giltburgovi patří za jeho klavírní recitál v České Lípě obrovské Bravo, které se ostatně při závěrečném aplausu ozývalo z nejedněch úst.“

„Asi by vás zajímalo, jak vlastně hrál Boris Giltburg. Inu skvostně, a přitom jako by nic.“

„Kéž by šel podobný zážitek zavřít kamsi do konzervy a každý den si jeho kousek znovu a znovu dávkovat.“

 

1

 

Festival Lípa Musica naděluje při příležitosti svého dvacátého jubilea jeden dárek za druhým. A tak v pondělí večer začal všední týden naprosto svátečně. V klavírním recitálu Borise Giltburga, který vystoupal na téže pódium, tedy v bazilice Všech svatých v České Lípě, jako předcházejícího večera, kdy se zde představil v kvintetu s osobitým Pavel Haas Quartetem. Tentokrát mělo jít o něco jiného, klavír značky Fazioli zapůjčený pro tyto účely z Rakouska zde nebyl jedním z pěti, nýbrž si měl pod rukama výjimečného interpreta s prostorem naplněné baziliky poradit sám.

Na program připravil diváky pregnantním a aktuálním proslovem Pavel Ryjáček, který podtrhl společnou valčíkovou dramaturgii jednotlivých děl, ale přitom přichystal posluchače na drama, které je mělo čekat. Vysvětlil, že valčíkové melodie a rytmy jsou prostředky, jak zobrazit zkušenost ideálního a noblesního světa. Zároveň však autoři jejich děl své romantické aluze konfrontovali s dramatickou dobou dvacátého století. Výsledkem byl velký dramatický nářek nad zmizelým světem doby vzniku prvních valčíků, který, třebaže nebyl ideálním, nepostrádal vznešenost.

 

2

 

Večer načala nesmírně hluboká, nejednou osudově tísnivá, lkavá, místy tektonická Sonáta A dur Sergeje Prokofjeva. Úzkostné dílo bylo provedeno s přirozenou autoritou až dominancí. Boris Giltburg provedl diváky skladbou, tak jak chtěl. Od počátku se to dělo strhujícím způsobem. Z emocí, které skladbou tryskaly, muselo být každému jasné, že ji stvořila buď nemocná hlava, nebo spíše nemocná doba. Dílo českolipské publikum doslova fixovalo a angažovalo k poslechu. I v době svého vzniku snad skladba musela být považována za popis něčeho brutálního a násilného, byť přímo nevyřčeného. Dějiny nepřestaly dávat skladbě za pravdu. Dvacáté století přineslo a vyplodilo tolik úzkosti, že by se Prokofjevova sonáta mohla stát soundtrackem k filmu o něm.

 

120

 

Zmíněná apokalypsa částečně ustoupila ve druhé větě, nikdy ale z díla docela nezmizela, a to ani ve třetí, à la valčíkové části. I zde zavládla na moment disonance naznačující tíseň a nesoulad.

Asi by vás zajímalo, jak vlastně hrál Boris Giltburg. Inu skvostně, a přitom jako by nic. Jako by mu noty létaly od rukou nadpřirozeně přirozeně, věděl, co dělá, a prostě to dělal. Ale nadpozemsky.

 

3

 

Už úvodní skladba byla vlastně vrcholem večera. Těžko na něj navazovat. Totálně vypointovaný a vygradovaný Prokofjev by se snad měl déle vydýchávat. Na to ale nebyl čas, byl tady Giltburg a hrál dál. Pokračování programu přineslo Ravelovy Vznešené a sentimentální valčíky. Krátké útvary oscilující na valčíkovém rytmu bylo možné oproti předcházejícímu, promiňte, nátěru označit za balzám a útěchu. Přinesly kouzelné, lehce fantaskní i reflexivní melodie.

 

5

 

Pokračovalo se Karnevalem od Roberta Schumanna. Pestré, zvesela začínající dílo je zahájeno jaksi uvolněně. Potom však opět vygraduje v části Pochod Davida a jeho bratrů proti Filištínským. Zpočátku hravý příběh tak nebyl ochuzen o dramatické finále, v němž se vařily emoce i noty. Z valčíku svým námětem čerpala i závěrečná skladba programu, tedy Ravelův La valse. Tato taneční báseň přinášela karikaturu jak moderny, tak konzervativního středostavovského světa, který by nejraději stále ještě tančil valčík. V určitých částech skladby převládaly momenty totálně romantické, které byly nesmírně příjemné. Kéž by šel podobný zážitek zavřít kamsi do konzervy a každý den si jeho kousek znovu a znovu dávkovat.

 

125

 

Borisi Giltburgovi patří za jeho klavírní recitál v České Lípě obrovské Bravo, které se ostatně při závěrečném aplausu ozývalo z nejedněch úst. Lípě Musice patří obrovské poděkování za tento DÁREK. Byl to opravdový skvost.

 

Foto: Martin Špelda

Tomáš Cidlina

Historik a publicista

 

Tomáš Cidlina vystudoval historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde se věnoval též studiu francouzštiny. V posledních deseti letech působí na Českolipsku a je zaměstnán jako historik ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě. V roce 2018 zde byl pověřen kurátorstvím výstavy  věnované stému výročí vzniku československého státu. Publikoval několik knih, které se věnovaly hudební a literární paměti regionu. Je také amatérským violoncellistou a zprostředkovává na různých webech recenze z koncertů pořádaných v severních Čechách.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.