„Na úvod večer zazněla předehra k baletu Stvoření Prometheova od Ludwiga van Beethovena.“

„Třetí větu Allegro molto vivace s jejím hravým hlavním tématem zahrál Šporcl s důvtipem a po celý koncert jeho modré housle zřetelně zněly nad doprovázejícím orchestrem.“

„Po přestávce předvedla filharmonie pod Vavřínkovým vedením Beethovenovu Sedmou symfonii A dur, kterou hraje pravidelně.“

Komorní filharmonie Pardubice zahájila třemi totožnými abonentními koncerty novou, třiapadesátou koncertní sezónu. K účinkování přizvala českého houslového virtuóza Pavla Šporcla, který se před nedávnem zviditelnil jako zastánce umělců, kteří nemohli v době vládních restrikcí hrát, i základních uměleckých škol. Mendelssohnův houslový koncert e moll orámovaly dvě známé Beethovenovy skladby, čímž se s ročním zpožděním připomnělo jeho velké jubileum ‒ 250 let od narození. Filharmonii řídil její šéfdirigent Stanislav Vavřínek.

Na úvod večer zazněla předehra k baletu Stvoření Prometheova od Ludwiga van Beethovena. Už v úvodu mohly posluchače zaujmout krátké a výrazné secco akordy celého orchestru, které se často hrají o něco delší, nicméně je nad nimi tečka, takže by se měly hrát krátce, jako v tomto podání. Interpretačně propracovanou pomalou introdukci posléze vystřídalo hbité Allegro, které jistě směřovalo skrze pěkně zahraná sóla dřevěných dechových nástrojů a občasné synkopy ve smyčcích až k úsečnému závěru, jak jinak než v C dur. Dramaturgie orchestru měla minulou sezónu v plánu uvést celou hudbu k danému baletu, nicméně se tak nemohlo stát právě kvůli restrikcím, jak bylo uvedeno v programu. Je pravdou, že z Beethovenových doprovodných hudeb známe často jen předehry ‒ například Stvoření Prometheova či Egmont, což je škoda.

Beethoven připravil půdu pro Houslový koncert e moll Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v podání vzácného hosta Pavla Šporcla. Ten přišel na pódium v neobvyklém koncertním oděvu a byly na něm vidět nadhled i radost, které se pak promítly do celého jeho vystoupení. Přes pár úvodních, drobných intonačních nepřesností se suverénně rozehrál a s ním i celý orchestr. Zajímavé bylo pojetí především první věty ‒ v partituře je předepsáno Allegro molto appassionato a až v závěru se má zrychlovat. Je tedy možné většinu dané věty hrát takřka v jednom tempu, což by nebylo tak zajímavé. Houslista spolu s orchestrem na zpěvnější témata v tempu polevili a při návratu do dramatických míst se do úvodního tempa vrátili, což bylo posluchačsky i muzikantsky poutavé. Pomalou větu předvedli ne moc pomalu, čímž mohla vyznít lépe jako celek, který drží pohromadě, nenudí a přitom je zřetelně zpěvný. Třetí větu Allegro molto vivace s jejím hravým hlavním tématem zahrál Šporcl s důvtipem a po celý koncert jeho modré housle zřetelně zněly nad doprovázejícím orchestrem. Dokázal z nich dostat zajímavé a rozličné barvy.

Vynikající provedení ocenilo publikum potleskem vestoje a Šporcl jako přídavek zahrál skladbu s názvem Paganiniana, dle které nazval své celé nové album. Jednalo se o náročnou sólovou skladbu s variačními prvky. Na předešlém koncertu hrál jiný přídavek, jak sám zmínil.

Po přestávce předvedla filharmonie pod Vavřínkovým vedením Beethovenovu Sedmou symfonii A dur, kterou hraje pravidelně. Jedná se o Mistrovo populární dílo, které je ověnčeno charakteristikou Richarda Wagnera, který jej nazval „apoteózou tance“. Friedrich Nietzsche v něm objevil smysl dionýsovského tanečního veselí, o čemž posluchače mohla přesvědčit až orgiastická čtvrtá věta. I zde si mohl návštěvník vyslechnout kvalitní provedení Beethovenova vrcholného díla. Je znát, že Vavřínek nenechá hráče jejich party jen suše „přehrávat“, ale že se důsledně zaměřuje na detaily, celkovou zvukovou vyváženost a vícevrstevnatost. I když stojí k publiku zády, čiší z něj energie, optimismus a radost z dirigování. Oproti předešlým šéfdirigentům má smyčcovou sekci posazenou tak, že první housle sedí vedle druhých, naproti prvním houslím sedí violy a vedle nich violoncella, což je jedno z možných řešení. Dříve seděli violisté a violoncellisté obráceně. Tato čtyřvětá symfonie nemá pomalou větu, protože druhou větou je Allegretto a třetí Presto. Právě hudební obsah druhé části by sváděl k pomalejšímu tempu, nicméně Beethoven ji nadepsal Allegretto, což by se mělo dodržovat. V provedení pardubických filharmoniků to bylo spíše Andante nebo Moderato, což se naopak vyvážilo její zpěvností a jemností.

I toto dílo odměnilo publikum potleskem vestoje. Sál nepůsobil prázdně, i když plno rozhodně nebylo. Zářijový večer přinesl publiku známé kusy klasického repertoáru, které můžeme často slyšet v různých podáních. Následující abonentní řada se uskuteční v říjnu a ponese podtitul Grand Rondeau, vystoupí na ní totiž Smetanovo trio. Z důvodu nejistoty ohledně vývoje covidové situace na podzim tohoto roku se rozhodlo vedení neprodávat abonmá, ale pouze vstupenky na jednotlivé koncerty vždy čtrnáct dní dopředu, což je originální a dobré řešení.

Reflexe byla napsána z druhého koncertu dané řady.

Foto: Fb Komorní filharmonie Pardubice