neděle, 12 září 2021 16:42

Festival Lípa Musica v Liberci a pro Liberec

Autor:

„Ve Violoncellovém koncertu h moll bylo slyšet všechny, ale opravdu všechny detaily, ať už sólistce vyšly více, nebo méně.“

„Zejména tiché a lyricky ztišené pasáže Anglické symfonie vycházely krásně, v čistém a jednoduchém zvuku, v opravdu komorní souhře, při blízkosti k publiku skutečně intimně.“

„Dvořák zněl jinak, ale ve výraze to byl stále on – autor pozitivní, hravé, roztančené i jemně laskavé hudby, posluchači se vemlouvající důvěrně a mile.“

 

SUP1274

 

Sobotní Koncert pro Liberecký kraj byl oficiálním zahájením dvacátého ročníku festivalu Lípa Musica. Prestiž mu dodal Symfonický orchestr Českého rozhlasu s Alexanderem Liebreichem a Michaelou Fukačovou i místo konání – Divadlo F. X. Šaldy v krajském městě. A ve dnech, kdy se připomíná 180 let od skladatelova narození, měl logiku kompletně dvořákovský program. Festival klasické, vesměs komorní hudby se koná na různých místech na severu Čech. V duchu osvěžujících přesahů do příbuzných sfér jeho program uzavře 28. října v Novém Boru Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou a Orchestrem divadla Semafor.

Na jeviště libereckého divadla se symfonický orchestr v obvyklém obsazení nevejde. I rozhlasoví symfonikové proto hráli ve velikosti komorní filharmonie. Mělo to své výhody i nevýhody. Ve Violoncellovém koncertu h moll bylo tím pádem slyšet všechny, ale opravdu všechny detaily, ať už sólistce vyšly více, nebo méně. Všechny tóny a jejich spoje, všechny jemné nuance v artikulaci rytmu a melodie, všechny prostředky, kterými se vytváří jedinečnost interpretace nebo které dotvářejí její převažující obraz. Michaela Fukačová, žijící už dlouhé roky v Dánsku, má na svém kontě krásné kreace a nahrávky, je také oblíbenou pedagožkou letních kurzů, ať to bylo v Telči, nebo poslední dva roky v Kroměříži. Tentokrát pomohla ozdobit festival Lípa Musica jednou z nejkrásnějších a nejhranějších skladeb klasického repertoáru, dílem, které nabízí nádherné hudební okamžiky. Při soustředěném poslechu však nemohly současně uniknout pozornosti časté droboučké nevyrovnanosti, které toto konkrétní provedení nepozvedaly do nejvyšších možných sfér. Jako kdyby byla sólistka indisponována…

 

SUP1218

 

Také Dvořákova Anglická symfonie, tvořící druhou polovinu včera, byla poznamenána výhodami i nevýhodami nevelkého obsazení orchestru a poměrně suché akustiky divadelního jeviště. Jsme zvyklí na více smyčců, na propojenější zvukové poměry mezi skupinami orchestru, na jemnější a mnohotvárnější interpretační kouzla. Pro velký symfonický repertoár, jak ho umožňuje naše doba v hudebních metropolích hrát, jde v tomto případě vlastně o neregulérní podmínky. Nebrání sice zaznění díla, ale dovolují ho prezentovat a vnímat přece jen omezeně, ne zcela dokonalým způsobem. Alexander Liebreich čelil nevýhodám úspěšně, jak jen lze. Zejména tiché a lyricky ztišené pasáže vycházely pod jeho rukama krásně, v čistém a jednoduchém zvuku, v opravdu komorní souhře, při blízkosti k publiku skutečně intimně. Ale nemohl zabránit na druhé straně spektra pocitu ne tak dokonalého prozáření důvěrně známé skladby, protože zněla místy příliš obnaženě. Rozezpívaná místa vycházela moc pěkně, tichá zastavení kouzelně, tím spíše, jak zněly nástroje blízko a zřetelně. V tutti zvuku orchestru však vyčnívaly trubky a nedostávalo se zvuku smyčců. Liebreichovo pojetí směřovalo v jemně tvarovaných detailech k melancholickému zabarvení, ale ve finále se stejně přesvědčivě podařilo dosánout vpřed letícího tempa. Dvořák zněl jinak, ale ve výraze to byl stále on – autor pozitivní, hravé, roztančené i jemně laskavé hudby, posluchači se vemlouvající důvěrně a mile.

 

SUP1314

 

Libereckému kraji a Liberci (i České Lípě a všem dalším, koncerty dotčeným místům) je z plného srdce možné přát tak pěkně koncipovaný festival, jakým je Lípa Musica. A kdyby to bylo reálné, tak i pro ryze orchestrální romantickou hudbu – ale vlastně pro veškerou koncertní klasiku – vhodnější sál, než jakým je divadlo. Koncerty hrané na jevištích operních scén nikdy nejsou zvukově ideální, až už na tom jevišti je zmenšené symfonické těleso s Dvořákem, nebo třeba barokní orchestr: jako na stejném místě při stejné příležitosti loni Collegium 1704 s Händelovým Mesiášem, kdy jsme v ReflexiPlus také psali o „…poslechu nastaveném pro publikum jakoby hodně zblízka, analyticky, téměř laboratorně…“. Takhle i další rok zůstává příznivý dojem alespoň z toho, že se hudba, adekvátně znějící v pražském Rudolfinu, dokáže dostat i mimo metropoli. A hlavně radost z viditelně upřímné podpory ze strany regionálních politiků.

 

SUP1098

 

SUP1376

 

SUP1342

 

SUP1371

 

SUP1404

 

Foto: Martin Špelda

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.