pondělí, 26 listopad 2018 08:19

Zábavný i dramatický rej na Hudebním fóru

Autor:

„Ostravské těleso naznačilo, že mu najazzlé pojetí nedělá problémy.“

„Orchestr dokázal odstínit moderní a starší hudbu, zároveň propojit vysoké umění s nízkým.“

„Trubka Velšana Huw Morgana zněla až mysteriózně, Miles Davis by byl nadšen...“

 

MG0829

 

Třetí koncert festivalu Hudební fórum Hradec Králové 24.listopadu byl vskutku rozmáchlý, zaznělo pět kompozic. Ústředním tématem byla integrace černochů do americké společnosti, potažmo problematika rasismu obecně, což se vzhledem k současným událostem jeví jako nikdy nekončící proces a problém. Hrála Janáčkova filharmonie Ostrava pod taktovkou Darrella Anga, nynějšího uměleckého ředitele a šéfdirigenta Sečuánského symfonického orchestru, rodáka ze Singapuru.

Dramaturgicky byl koncert sestaven nápaditě; nejenže gradoval, ale rozdělení na víceméně zábavnou první a dramatickou druhou půlku, oddělené přestávkou, považuji za chytré a prozíravé. Uvedené skladby vznikly často na půdorysu dobových společenských tanců a vycházejí z původního tvaru opery.

 

MG0791

 

Hned úvodní skladba je toho příkladem. Foxtrot pro orchestr Remembering Gatsby zkomponoval John Harbison (nar.1938) několik let poté, kdy skicoval operu na námět slavného Fitzgeraldova románu (1985). Některé motivy ze skic a z románu se autorovi slily ve foxtrot, ve kterém se zrcadlil Gatsbyho osud. Opojení, rozčarování a kocovina jsou naznačeny už v dramatickém úvodu. Roztančenost a vášnivý hot-jazz samozřejmě na nějaký čas převládá, ale je postupně čím dál naléhavěji narušován a posléze roztříštěn průniky tragičnosti. Ostravské těleso naznačilo, že mu "najazzlé" pojetí nedělá problémy, což naplno prokázalo v další skladbě – Powder Her Face. Tu napsal v roce 1995 britský skladatel Thomas Adés, přičemž premiérována byla až v loňském roce. Vyloupla se ze stejnojmenné opery, v níž autor odhaluje marnost nahrazování lásky penězi a lidských vztahů přepychem či požitky. Děj se ohlíží za minulostí Margaret Campbellové, rozené Whighamové, za jejím vzestupem, když se výhodně vdala a stala se vévodkyní, a nakonec pádem, kdy byly při rozvodu veřejně propírány její nevěry. Až lascivně znějící tango je vzápětí dekonstruováno, aby vytryskly nádherné ellingtonovsky jazzové barvy. Zvuk jde poté ještě hlouběji do jazzové historie, kdy přijde ke slovu dokonce valcha. Než propuknou romantické poryvy wagnerovské síly, jeden z bicistů roztrhne svazek papírů. Ostravská filharmonie disponuje výtečnou hornovou sekcí, což se naplno projevilo v následujícím zhutnění symfonického toku. Ten byl ale zjemněn impresionistickými plochami, ve kterých dominovaly hoboje a flétny. Nechyběly ani ozvěny West Side Story, slité ve výrazný motiv, ve finále roztrhaný na kousíčky.

 

MG0915

 

Po přestávce se interpretační zaujetí Janáčkovy filharmonie Ostrava projevilo naplno. Chairman Dances amerického minimalisty Johna Adamse jsou typicky repetetivní skladbou, jež se ale vyznačuje vnitřním pnutím a vnějším napětím. Předsedovy tance se vztahují ke slavné Adamsově opeře Nixon v Číně z roku 1985, pojednávající o setkání amerického prezidenta Richarda Nixona s čínským vůdcem Mao Ce-tungem v roce 1972. Tance byly původně Foxtrotem pro Předsedu Maa a jeho ženu Ťiang Čching ze třetího jednání opery. Foxtrot proto, že ten byl základem čínské filmové hudby třicátých let a Madame Mao, krutá vládkyně a vůdčí duch hrůzné kulturní revoluce, byla v minulosti šanghajskou filmovou herečkou. Orchestr dokázal v opakujících se melodicko-rytmických figurách odstínit moderní a starší hudbu, zároveň tak propojit vysoké umění s nízkým.

 

MG0844

 

Byť skladatel Bernd Alois Zimmermann (1918-1970) nebyl Američan, ale Němec, jeho Koncert pro trubku in C a orchestr (1954) vychází z amerických reálií. Autor použil černošský spirituál Nobody knows de trouble I see, protože tak reagoval na rasovou segregaci ve Spojených státech v padesátých letech. A zpracoval ho formou spojení tří historicky a stylisticky odlišných hudebních forem: chorálu, volných variací ve dvanáctitónové řadě a jazzu. Sólového partu se v Hradci Králové ujal velšský trumpetista Huw Morgan (mimochodem vítěz soutěží Pražského jara). Úvod patřil jeho až mysteriózně znějící trubce s dusítkem, zatímco orchestr se přidával pozvolna, s údery velkého gongu. Posléze už zněla trubka bez dusítka, dravěji, okolo narůstalo jazzové pnutí protkané saxofonovými sazbami, které vybídlo sólistu k chrlivému partu, evokujícímu free-jazzového věrozvěsta Dona Cherryho. Hudební proud nabýval na intenzitě, zvlášť, když se ozvaly dokonce elektronické klávesy. Po strhující gradaci došlo ke zlyričtění, kdy trubka opět s dusítkem spirituál cituje nejúplněji. Ale jak! Miles Davis by byl nadšen... Ovace publika přiměly trumpetistu zahrát přídavek. Byla jím skvostná Elegy for trumpet and strings současného švédského skladatele Rolfa Vallina.

 

MG0908

 

Večer vyvrcholil (v pravém slova smyslu) skladbou New Era Dance, kterou zkomponoval Aaron Jay Kernis (nar.1960) na motivy raného ragtimu New Era Rag. Autor takto ironicky reagoval na tragické události roku 1992, kdy v Los Angeles vybuchla rasová nenávist po osvobozujícím rozsudku pro čtyři policisty, kteří surově zbili ujíždějícího černého motoristu. Nepokoje si vyžádaly 58 mrtvých. Skladba je to patřičně dramatická, a to až filmově, a Janáčkova filharmonie Ostrava se pod taktovkou Darrella Anga vzepjala k obdivuhodnému interpretačnímu výkonu. Zvládla na jedničku i nesmírně obtížné frázování kontrapunkticky vedených dechových sekcí; tady se vyznamenaly především trumpetová a hornová sekce. Obrovskou energii, jež se valila z pódia, umocňovalo šest bicistů. Dokonce se ozval také hip-hopový rytmus, přičemž hráči orchestru prozpěvovali jakýsi černošský popěvek. Po ozvěnách bernsteinovsky vykresleného dusna velkoměstských ulic ústícího do free-jazzové agresivity orchestr dílo vygradoval až k zběsilosti. Strhující výkon a zasloužené ovace!

 

MG0994

 

Foto: Jaroslav Klinský

Jan Hocek

Nestudoval hudbu. Nestudoval žurnalistiku. V časech, kdy pracoval jako strojník sklářských automatů, horník v uranových dolech, strážný, vrátný, skladník, pojišťovací poradce, knihkupec a prodejce hudebních nosičů, intenzivně poslouchal hudbu. Po převratu o ní mohl konečně i psát. Není tak úplně nevzdělán, v osmdesátých letech mu byl soukromým učitelem novinář a rozhlasák Čestmír Suchý, který v časech normalizace dělal myče oken. Vždy toužil dělat publicistiku. Vzdělával se sám v různých oborech, a to díky samizdatovým publikacím. V devadesátých letech psal pro regionální tisk a kulturní měsíčník Kult. Vedle politického zpravodajství a reportáží se začal věnovat také divadelní a hudební kritice. Hudbě zůstal věrný dodnes. Vedle vášně pro hudbu, hraničící až s melománií, a již zmíněného divadla, miluje filmové a výtvarné umění, přírodu, tajemno, poslech Vltavy a literaturu. V osmdesátých letech byl kmenovým autorem Zeleného peří, pravidelných pořadů Mirka Kováříka s poezií neoficiálních básníků v malostranském Rubínu. Jeho poezie vyšla ve dvou antologiích – Zelené peří (1987) a Od břehů k horám (2000). V roce 2008 mu vyšel román A šaty skáčou po žábě. Jeho hudební recenze, reporty a další texty lze najít v Harmonii a na portálech Jazzport a HISVoice. A teď už také v KlasikaPlus.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.