„Nespočet odstínů medové barvy, které v nástroji violoncellista dokázal najít, se nesl prostorem a navozoval chvílemi až meditativní atmosféru.“

„Surzyńského Capriccio fis moll svým pohyblivým charakterem a množstvím rejstříků, které interpret využil, příjemně plynulo, skoro až vyprávělo příběh.“

„Barvitý tok hudby Mementa mori posouvá posluchače neustále dál kamsi do neznámých končin bez tonálního a rytmického ukotvení – jen s občasnými staccatovými tóny připomínajícími tikot hodin.“

Hudební festival situovaný do jedinečného prostředí podkrkonošského barokního hospitálu pokračuje – letošní ročník má za sebou už třetí koncert. V rámci něj v sobotu 24. července vystoupili violoncellista Tomáš Jamník a varhaník Tomasz Soczek. Třetím významným jménem tohoto večera pak byl Martin Hybler, skladatel, jehož sólové varhanní dílo Memento mori, op. 51 zaznělo na koncertě ve světové premiéře. Vedle obligátního Bacha a vždy vděčného romantického Dvořáka tak posluchači okusili i něco nového, neotřelého, mimochodem ušitého Kuksu přímo na míru.

Dvanáctý ročník festivalu Hudební léto Kuks se přehoupl přes polovinu, a jak je dobrým zvykem při této prázdninové regionální kulturní události, i tentokrát jeho pořadatelé připravili pro početné publikum zajímavý program v podobě špičkových interpretů, kteří provedli skladby různých stylů napříč staletími. Do kostela Nejsvětější Trojice, který je součástí a dominantou známého barokního špitálního komplexu, zavítali přední interpreti mladší hudební generace dvou národností. Shodou okolností oba Tomášové, jak v úvodním slovu poznamenal Vít Havlíček, ředitel festivalu.

Tomasz Soczek, cenami ověnčený polský varhaník a pedagog, rozezněl před nedávnem opravený nástroj na kůru. V úvodu se představil sólově. Kostelní loď naplnil Preludiem a fugou G dur BWV 541 Johanna Sebastiana Bacha. Stejným autorem poté pokračoval violoncellista Tomáš Jamník – také sólově, avšak přímo před zraky diváků. Violoncellovou suitu č. 1 G dur BWV 1007 provedl na zapůjčený nástroj Lorenzo Storioni z roku 1784. Nespočet odstínů medové barvy, které v nástroji hudebník dokázal najít, se nesl prostorem a navozoval chvílemi až meditativní atmosféru. Rychlejším částem, ačkoliv technicky skvěle zvládnutým, by však možná prospělo více klidu, neboť se stávalo, že bloudily snad všemi zákoutími a k posluchači dorazily bohužel trochu nesrozumitelné.

Polský interpret pak představil polského pozdně romantického autora, Mieczysława Surzyńského. Provedl jeho Capriccio fis moll z cyklu Improvizace, op. 36. Dílo svým pohyblivým charakterem a množstvím rejstříků, které interpret využil, příjemně plynulo, skoro až vyprávělo příběh. K momentu stoického klidu pak dovedli program oba instrumentalisté společně, a to v úpravě Dvořákovy druhé věty z Koncertu pro violoncello h moll, op. 104. Citlivé publikum bylo z dojemného provedení nadšeno a hudebníky obdarovalo znamenitým potleskem.

Zklidněná atmosféra pak přímo nahrávala uvedení závěrečné skladby večera, Mementa mori, op. 51, kterou pro sólové varhany zkomponoval soudobý český autor Martin Hybler. Barvitý, harmonicky často napjatý tok hudby (například celá skladba začíná motivem s tritonovým krokem a akordem s velkou septimou) posouvá posluchače neustále dál kamsi do neznámých končin bez tonálního a rytmického ukotvení – jen s občasnými staccatovými pedálovými tóny připomínajícími tikot hodin. To vše dohromady znázorňuje pomíjivost života a vybízí posluchače k zastavení a k zamyšlení. Ostatně takové poselství nese skladba už ve svém názvu (pamatuj na smrt).

Dílo je pevně provázáno s místem a historií Kuksu. Celá skladba je inspirována nápisem Memento mori umístěným nad vstupem do Šporkovské hrobky přímo pod kostelem Nejsvětější Trojice. Formou hudební šifry jsou pak ve skladbě ukryty iniciály hraběte Františka Antonína Šporka (F – A – Es) a letopočet jeho úmrtí, tedy 1738. Hybler také v díle zpracoval jednu z písní se Šporkem spojenou – Zaječí árii. Ta do skladby vnesla malý moment zvratu a jistého odlehčení. Závěrečné monumentální a postupně se vytrácející finále pak vrátilo publikum do původní nálady a k původní myšlence.

Oblíbený hudební festival přináší do regionu velmi kvalitní a zajímavý program už dvanáctým rokem. Jedná se bezesporu o událost, kterou stojí za to navštívit. Zážitku přidává na síle také genius loci barokní vojenské nemocnice. V průběhu letošních prázdnin jsou na Kuksu připraveny ještě dva festivalové koncerty. Těšit se můžeme na basistu Gustáva Beláčka s varhaníkem Markem Mosnárem a Ensemble Inégal se sólisty, kteří v průběhu závěrečného koncertu uvedou novodobou premiéru árie z hudebního kukského archivu, což se stalo v rámci tohoto festivalu také tradicí.

Foto: Miloš Šálek