pátek, 23 červenec 2021 17:46

Ars nova na Letních slavnostech staré hudby

Autor:

„Pětice muzikantů naplnila nevelký prostor tóny odvažovanými skoro jako na lékárnických váhách.“

„Velmi zřetelně artikulovali, dokonale ladili, krásně pointovali konce skladeb.“

„Souvislou přednáškou z dějin hudby, ale ještě víc mimořádně působivým zážitkem z vysoce specializovaného interpretačního umění.“

 

20210722LSSHLa-strada-del-cieloPetraHajska01

 

Pozdní středověk, ars nova, italské trecento… Pojmy, které v tuzemské koncertní nabídce figurují tak málo, respektive vůbec, že program sestavený z takové tvorby byl na Letních slavnostech staré hudby událostí už sám o sobě. V případě specializovaného souboru La fonte musica byl pak událostí i z druhého důvodu, interpretačního. Čtvrteční vystoupení pětičlenného ansámblu v kostele U Martina ve zdi tak publikum přijalo. Svědčil o tom velký zájem, soustředěný poslech i ohlas.

Koncert trval jen něco málo přes hodinu, ale byl mimořádně zajímavou a koncentrovaně výživnou sondou do hudební kultury na Apeninském poloostrově na přelomu 14. a 15. století. V centru dramaturgie, která byla dílem uměleckého vedoucího souboru Michela Pasottiho, stál odkaz Johannesa Ciconii, skladatele původem vlámského, ale celý život spjatého s italským prostředím. Zazněly od něj i od anonymů skladby psané pro Řím, Pavii, Padovu, hudba z benátského okruhu, skladby pro církevní hodnostáře i šlechtice, hudba liturgická i světská, díla převážně vokální a v několika případech čistě instrumentální, hudební památky z různých zdrojů, v případě té nástrojové literatury především ze dvou nejvýznamnějších sbírek dobového repertoáru, z Codexu Faenza a z Florentského rukopisu uloženého ovšem v Londýně.

 

20210722LSSHLa-strada-del-cieloPetraHajska08

 

Pětice muzikantů – dva ženské hlasy, tenorista, hráč na fidulu a loutnista, spiritus agens a vedoucí souboru – naplnila nevelký prostor tóny odvažovanými skoro jako na lékárnických váhách. Jde o hudbu sice vícehlasou, ale charakteristicky abstraktní a strohou, s obnaženými souzvuky, s typickými kadencemi vzhůru směřujících závěrů, hudbu dnešku hodně vzdálenou, ale jednoduše vznešenou, jako pozdně gotické obrazy.

 

20210722LSSHLa-strada-del-cieloPetraHajska30

 

Trojice pěvců naprosto rovnými hlasy pracovala hodně detailně, až překvapivě minuciézně, s agogikou i dynamikou frází i jednotlivých tónů. Velmi zřetelně artikulovali, dokonale ladili, krásně pointovali konce skladeb. Poměrně komplikované struktury, působící v jejich podání naprosto samozřejmě, by mohly být (a jsou) ovšem očividně v této hudbě metrorytmickými oříšky… Nebyly.

Program střídal formy a žánry i obsazení, všech pět interpretů současně bylo v akci jen v části téměř dvou desítek hudebních čísel. Ve dvou případech našli interpreti také způsob, jak využít prostoru. Tenorista Gianluca Ferrarini, mimochodem klíčový „hlas“ večera, putoval kostelem a přidal k důmyslným kompozičním strukturám i posluchačské potěšení z jejich vynalézavé prezentace… Zejména v přídavku, sofistikované vícetextové kompozici, jejímž autorem byl Matteo da Perugia, Ciconiův současník.

 

20210722LSSHLa-strada-del-cieloPetraHajska24

 

Balatty, madrigaly, lamenta, sekvence, kánony a další formy i výjimečně krásné Gloria a Credo z Ciconiova mešního cyklu byly na tomto koncertě (za podpory doprovodného tištěného textu z pera Barbory Kabátkové) souvislou přednáškou z dějin hudby, ale ještě víc mimořádně působivým zážitkem z vysoce specializovaného interpretačního umění italských umělců, kteří se v Praze objevili poprvé.

 

20210722LSSHLa-strada-del-cieloPetraHajska32

 

Foto: Petra Hajská 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.