„Je dobré si uvědomit, že rekonstruovat a připravit naprosto neznámý, torzovitý a po všech stránkách náročný operní titul muselo být nesmírně náročné.“

„Ačkoli je Volantes Orchestra teprve novou marketingovou značkou, připravuje pravidelně nastudování, která se řadí do kategorie výrazných uměleckých zážitků.“

„V Rejchově opeře Roman Hoza představil obdivuhodný herecký rejstřík, jedinečné komediální vlohy a úctyhodný hlasový rozsah.“

Olomoucké barokní slavnosti představily světovou premiéru opery Gusman Antonína Rejchy. Komická opera zkomponovaná v Paříži v roce 1816 nebyla za skladatelova života provedena a dochovala se pouze fragmentárně. Její rekonstrukce je výsledkem spolupráce muzikologů s tvůrci inscenace a dává vzácnou možnost objevit dosud nejméně probádanou oblast skladatelovy tvorby. Rejchova komická opera zazněla v podání předních interpretů, jako jsou Roman Hoza, Tadeáš Hoza, Dagmar Šašková a další. Spoluúčinkoval Volantes Orchestra pod taktovkou Jakuba Kydlíčka.

Rejchova komická opera Gusman je jedním z dalších dokladů, že dílo tohoto původem českého skladatele je v posledních desetiletích předmětem nebývalé pozornosti. Rejcha byl v minulosti vnímán spíše jako významný pedagog a hudební teoretik. Jeho vlastní dílo bylo podceňováno, poněkud neblahou roli v tom sehrála i okolnost, že ve stejném roce jako Rejcha se narodil Ludwig van Beethoven. Přesto se k Rejchovi upíná čím dál větší pozornost a v jeho hudbě se objevují dosud skryté hodnoty.

Dochovaná podoba Rejchovy komické opery Gusman neumožňovala její kompletní scénické provedení, z původní jednoaktové komické opery se totiž dochoval pouze fragment partitury vlastnoručně napsaný Antonínem Rejchou a nedochovalo se ani původní libreto. Pro účely rekonstrukce tak Jana Franková a Veronika Manová použily upravenou verzi libreta. Pro potřeby provedení před českým publikem byly mluvené texty přeloženy z francouzštiny. K předehře a devíti dochovaným zpěvním číslům z Rejchovy partitury Gusmana byla opera doplněna áriemi a ansámbly ze dvou dalších skladatelových komických oper z téhož období: Cagliostro ou les Illuminés a Bégri ou le chanteur à Constantinople. V případě závěrečného ansámblu inscenátoři zvolili variantu českého textu z pera režiséra Tomáše Studeného, která uzavírá celý příběh v odkazu na tradici závěrečných vaudevillů komických oper.

Děj komické opery Antonína Rejchy Gusman je inspirován španělským pikareskním románem Matea Alemána. Autoři francouzského libreta komické opery Eugène Scribe a Jean-Henri Dupin se předlohou nechali inspirovat jen volně. Hlavní hrdina, Guzmán de Alfarache, přijíždí po letech zpět do rodného Toleda, aby pomstil příkoří, kterému byl vystaven, když mu chamtiví příbuzní upřeli dědictví po otci a vyhnali jej z města. Touží se také setkat se svou láskou z mládí, krásnou Lucií, která se přesně v den Guzmánova příjezdu má vdát za čekatele na soudní úřad Cobarda, jehož jí strýc vybral za muže. Svým pověstným umem a lstí získá Guzmán od Cobarda jeho honosný svatební šat a představí se v něm svým příbuzným. Nakonec získá nejen peníze, ale také ruku své vyvolené, která na něj nikdy nezapomněla. Bezpráví je potrestáno a láska vítězí.

Tolik stručně dějová osnova této komické opery, která Rejchu vykresluje v novém světle. Není tajemstvím, že skladatelovy opery za jeho života nebyly úspěšné. Nelze to stavět do souvislosti s kvalitou Rejchovy hudby a jeho dramatickým potenciálem: důvodů, proč nějaká opera nebyla úspěšná, mohlo být hodně. Rejcha se naopak v konkrétním díle projevil jako operní skladatel par excellence, s přirozeným darem hudebního humoru a psychologické kresby postav. Hudební stránka opery se nese v duchu tradičního klasicismu s důrazem na koloraturní funkci árií a doprovodnou roli orchestru.

Nad provedením Rejchovy opery se sešel inscenační tým rozdílných schopností. Pro některé sólisty byly party místy nad jejich momentální síly a schopnosti. Nepotěšila mne ani kostrbatá a poněkud nedbalá výslovnost francouzštiny. Vesměs ale šlo o výkony potěšující a zodpovědné.

Náročnou roli Guzmána excelentně ztvárnil barytonista Roman Hoza, který pěvecky i představitelsky dozrál v jednoho z nejlepších interpretů dramatických i komických rolí. V Rejchově opeře Roman Hoza představil obdivuhodný herecký rejstřík, jedinečné komediální vlohy a úctyhodný hlasový rozsah. Svou postavu si opravdu gurmánsky vychutnal a působil nenuceně a bezprostředně. Rozesmát a získat si publikum se mu podařilo mnohokrát, což se odrazilo i v závěrečném dlouhotrvajícím potlesku. Zdatně mu sekundoval jeho mladší bratr Tadeáš Hoza jako Pedrille, který rovněž dokázal vytěžit ze svého partu maximum. Z dam měla nejdůležitější úlohu mezzosopranistka Dagmar Šašková, která zúročila své zkušenosti s interpretací staré hudby. Její Lucie byla zahraná i zazpívaná hodnověrným a brilantním způsobem. Totéž se nedá říci o dvojroli Michaela Robotky, která byla pro diváky vyloženě matoucí a u níž jsem nepochopil režisérův záměr. Víceméně solidně nastudovali své party také Václav Barth, Michal Marhold, Kamila Zbořilová a Barbora Garzinová.

Solidní a s ohledem na historickou praxi poučený výkon podal Volantes Orchestra, který až na několik méně zdařilých momentů v intonaci a souhře zahrál pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka chvályhodným způsobem. Vkusně a temperamentně odstíněná tempa, konsekventní dynamika a příjemná hudební barva orchestru byly známkou zodpovědného a pečlivého nastudování Veroniky Manové. Ačkoli je Volantes Orchestra teprve novou marketingovou značkou, připravuje pravidelně nastudování, která se řadí do kategorie výrazných uměleckých zážitků.

Režisér Tomáš Studený představil svou vizi Rejchy jako mix tradičních postupů dobového operního divadla s moderními prvky. Dokázal přitom vyhmátnout veškeré komické sekvence a dal především prostor hlavním protagonistům k svobodné kreativitě. Vkusné kostýmy Sylvy Markové a jednoduchá, avšak funkční výprava zase naznačily, jak snadno, elegantně a přitom funkčně lze připravit komickou operu.

Je dobré si uvědomit, že rekonstruovat a připravit naprosto neznámý, torzovitý a po všech stránkách náročný operní titul muselo být nesmírně obtížné. V tomto ohledu si zaslouží všichni protagonisté velké uznání, neboť pracovali na zelené půdě a vykonali pro další poznávání hudby Antonína Rejchy obrovsky záslužnou práci. Ukázalo se, že Rejchova operní tvorba si rozhodně nezasloužila svůj osud, jedná se o hudbu životnou a dramatizaci osvěžující, vtipnou a snadno přístupnou pro mladé i zkušené publikum. S ohledem na to se světová premiéra v rámci Olomouckých barokních slavností může počítat k těm, na které se bude vzpomínat pouze s pocitem dobře odvedené práce a úsměvem na tváři.

Foto: Daniel Berka