„Fortuna Volubilis (česky Štěstěna vrtkavá) je název nejstaršího českého ženského aktu vyobrazeného na fresce Vojtěchova sálu v Pardubickém zámku.“

„Úvodní sólovou Ballatu přednesla Blažíková velmi koncentrovaně, až charismaticky, svým příjemným a subtilně barevným hlasem doplňovaným adekvátní gestikulací.“

„Posluchač měl dojem, že se hudba v jejich pojetí jen tak lehce vznáší před nimi v prostoru a přirozeně dýchá.“

I letos je Pardubické hudební jaro poznamenáno koronavirovou pandemií. Původně velmi zajímavý a bohatý program museli pořadatelé vzhledem k současné kritické době zredukovat na tři streamované koncerty, pro ostatní hledají náhradní termíny. Ten první, jednalo se festivalový prolog, měl souvislost s letošním výročím pěti set let od úmrtí Viléma II. z Pernštejna a totožným výročím renesančního skladatele Josquina Despreze. Název koncertu byl Fortuna Volubilis a zazněla na něm středověká a renesanční světská hudba z doby připomínaného panovníka ve špičkové dobové interpretaci českých umělců.

Název koncertu nevybrali pořadatelé náhodou. Fortuna Volubilis (česky Štěstěna vrtkavá) je totiž název nejstaršího českého ženského aktu vyobrazeného na fresce Vojtěchova sálu v Pardubickém zámku, kde se koncert odehrával. Renesanční malby dal vymalovat až syn oslavovaného Viléma II., Vojtěch. Poselství fresky je dnes snad ještě aktuálnější než v době Pernštejnů, kteří ji nechali vytvořit. Dnes se tolik zamýšlíme nad tím, co je příčinou této krize, přičemž světlo na konci tunelu se zdá být daleko v nedohlednu. Podoba festivalového prologu souvisela i s programem s názvem 500 let renesance ve východních Čechách, který právě odkazuje na zmiňované výročí.

Hlavními aktéry koncertu byli sopranistka a harfistka Hana Blažíková a soubor Ensemble More Maiorum v čele s flétnistou Jakubem Kydlíčkem. Představilo se na něm celkem šest umělců. Program tvořila středověká a renesanční hudba tehdejších mistrů, se kterou se posluchač moc často nesetká. O to byla podoba programu pro posluchače přínosnější. Úvodní sólovou Ballatu z Rossiho kodexu přednesla Blažíková velmi koncentrovaně, až charismaticky, svým příjemným a subtilně barevným hlasem doplňovaným adekvátní gestikulací. Ostatně celý večer její výkon takto působil. Následovala instrumentální estampida od neznámého autora, v níž se představil Jakub Kydlíček ve hbitých pasážích svého partu, ostatní hráči ho doplňovali jednoduchým doprovodem.

Ve zpívané baladě De tout flors od Guillauma de Machauta, sekretáře krále Jana Lucemburského, básníka a skladatele, se opět představila sopranistka Blažíková, a to zcela vyváženě po stránce dynamické i obsahové s ostatními hráči souboru. Po instrumentální intavolaci s totožným názvem jako měla předchozí balada zazněla další Machautova píseň, od té první znatelně odlišná. Úprava podle skladby Josquina Despreze, Preambulum Ave Maria virgo serena, obsahovala kromě instrumentální složky i sólový zpěv. Vůči delším tónům zpívané melodie zaznívaly brilantní pasáže zobcové flétny, zpěvačka prvně současně hrála i na svou menší harfu. Chanson Johannesa Ghiselina byl ryze instrumentální záležitostí tmavé nálady. Po melancholickém motetu Alexandra Agricoly následovala ten večer první sólová skladba pro loutnu, Fortuna d’un gran tempo, ve které se představil Jan Krejča. Bezprostředně, dalo by se říci attacca, následoval chanson Fortuna desperata Antoina Busnoise. Program byl zakončen frottolou In te Domine speravi per trovar pietà in eterno, která představovala patrně nejoptimističtější skladbu večera.

Cele provedení se vyznačovalo jemným způsobem hry v tišších dynamikách a celkovou jednotnou koncentrací všech aktérů na dané skladby. Posluchač měl dojem, že se hudba v jejich pojetí jen tak lehce vznáší před nimi v prostoru a přirozeně dýchá. Po poslední skladbě se jakoby tiše vytratila…

Koncert nebyl zajímavý jen tím, že se s některými autory i zkušený posluchač setkal poprvé, ale také užitými hudebními nástroji, které taktéž nejsou často k vidění. Díky detailním záběrům kamery si mohli diváci prohlédnout zblízka středověké a renesanční flétny, na které hrála kromě Kydlíčka i Michala Roubalová, violy d´arco, na něž hráli Vojtěch Semerád a Mélusine Srovnal, a již zmíněnou loutnu, kterou rozezníval Jan Krejča. Koncert je zdarma ke zhlédnutí na internetových stránkách festivalu.

Foto: Pardubické hudební jaro