neděle, 13 září 2020 19:10

Koncert pro Liberecký kraj počtvrté

Autor:

„Mesiáš v rukou Václava Lukse není monumentem, je to dílo vědomě a záměrně komorní, očištěné.“

„Akustické podmínky daly vyniknout všem interpretačním kvalitám, přesnosti a vypracovanosti, kultivovanosti, souhře, zvukové kráse, detailům.“

„Poslech byl nastaven pro publikum jakoby ´hodně zblízka´, analyticky, téměř laboratorně.“

 

 

LB-Luks-5

 

Festival Lípa Musica, letos devatenáctiletý, už čtvrtým rokem zařadil na zahájení Koncert pro Liberecký kraj. Tentokrát se uskutečnil přímo v Liberci. Koronavirový rok způsobuje, že se tuzemské publikum může víc než jindy setkávat s domácími umělci. Ti z ciziny sem moc nemohou a ti naši naopak přišli o zahraniční úkoly. A tak zcela logicky v Divadle F. X. Šaldy vystoupil v sobotu večer Václav Luks s Collegiem 1704, s Collegiem Vocale 1704 a se čtyřmi českými sólisty. Přivezli vzácnost – kompletní Händelovo oratorium Mesiáš.

Prostor historické budovy s hodně zatlumeným jevištěm poskytl koncertu důstojné, ale akusticky velmi specifické prostředí. Nulový dozvuk obnažil zpěv i hru nástrojů na samu podstatu – tak, že byla dokonce v předivu hlasů slyšet i theorba Jana Krejči, nástroj pro basso continuo a jeho plnost v autentickém zvuku potřebný, ale individuálně uchem v souboru většinou neodhalitelný.

 

LB-Luks-6

 

Akustické podmínky však daly především jednoznačně vyniknout všem interpretačním kvalitám, přesnosti a vypracovanosti, kultivovanosti, souhře, zvukové kráse, detailům a dopodrobna pečlivě tvarované artikulaci slov i tónů. Collegium Vocale 1704 v nevelkém obsazení sedmnácti pěvců tento večer, nechtěně pod drobnohledem, zazářilo.

 

LB-Luks-4

 

Stejně obnaženě, bez příjemného zaobalení hlasu do odrazů dotvářejících krásu, s nemilosrdnou zřetelností, spíše než zpěvu odpovídající mluvě, byli slyšet i sólisté: Hana Blažíková, specialistka na starou hudbu, oduševnělá a zkušená, v jedné věci momentálně překvapila: hlasem, ve kterém se jakoby trochu nivelizuje křišťálová přesnost, který se poněkud zužuje. Markéta Cukrová se svým příjemně tmavým témbrem nabídla niterně interpretované árie, Jaroslav Březina (který ovšem skvěle zpívá i Janáčka a další novější hudbu) vzorově artikuloval a dokázal udržet hlas v kouzelně jemné dynamice, tu a tam však přece jen probleskla skrývaná opatrnost. Opravdu suverénním, zcela lahodným projevem nadchl ze čtveřice nejvíc Roman Hoza. Barokní zdobná pěvecká linka není jeho specializací, není ani basista, ale zhostil se jí ve známých áriích moc dobře.  

 

LB-Luks-3

 

Mesiáš v rukou Václava Lukse není monumentem, je to dílo vědomě a záměrně komorní, očištěné, v poezii nesentimentální a i v radosti nijak světsky povrchní, ale dostatečně hluboké. Plyne lehce, a přece není ničím přehnaně titěrným a pouze hravě roztančeným. Vyjadřuje tím nejlepším možným způsobem skromné dávné dobové podmínky, ukazuje alternativu k pozdějším zvukově ohromujícím romantizujícím produkcím, je návratem k střízlivějšímu pohledu, který se ale nevylučuje s textem, vyznávajícím víru ve Spasitele. Historicky poučená interpretace tak činí pomocí rychlejších temp, s minuciézně zřetelným vyslovováním tónů a slabik a hbitými sborovými koloraturami, se vstřícně pozitivním emocionálním nábojem, předávaným nesmírně muzikálně. Luksovy soubory jsou schopny v partituře najít a ve zvuku reálně vytvořit nesčetné proměny, detaily a nuance, jejichž vnímání je posluchačskou radostí a dává hudbě ten nejvlastnější smysl.      

 

LB-Luks-2

 

Tříhodinový koncert byl velkým zážitkem, ale nelze se ubránit dojmu, že malé divadlo se svou akustikou, utlumenou závěsy vzadu na pódiu, zdůrazňovalo komorní koncepci asi až příliš. Poslech byl nastaven pro publikum jakoby „hodně zblízka“, analyticky, téměř laboratorně. Oratoriu, i v tak malém obsazení, jaké k tomuto pojetí patří, by slušelo přece jen zvukově „větší“ prostředí.      

Loni byl Koncert pro Liberecký kraj a současně zahajovací koncert festivalu Lípa Musica v kostele v Hejnicích. Reflexi tehdejšího vystoupení souboru King´s Singers si lze připomenout v článku pod titulkem Pianissimo pro šest hlasů. Je dobrým zvykem festivalu, že při této příležitosti vždy rok dopředu oznamuje už termín, místo a účinkující příštího zahájení. A tak byla tedy letos 12. září zveřejněna informace, že dvacátý ročník má otevřít 11. září 2021, opět v libereckém Divadle F. X. Šaldy, Symfonický orchestr Českého rozhlasu s violoncellistkou Michaelou Fukačovou. Doufejme, že koncertům nebude nic stát v cestě a že už do té doby dávno rádi zapomeneme, jak obtěžující bylo chodit v roce 2020 na koncerty se zdravotnickou nebo jinou rouškou přes obličej.

 

LB-Luks-1

 

Foto: Lípa Musica

 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.