„Hlavní postavou večera byl virtuóz Václav Hudeček a jeho tři vynikající absolventi z luhačovické houslové akademie.“

„V Koncertu h moll pro čtvery housle od Antonia Vivaldiho se představili všichni sólisté večera.“

„V přídavku, který představovaly Sarasateho Cikánské melodie, opět exhibovali všichni čtyři houslisté. Skladbu určenou původně pro jednoho hráče si mezi sebou vkusně rozdělili a každý hrál určitou část.“

Slavnostní zahajovací koncert Pardubického hudebního jara se měl uskutečnit již před šesti měsíci, z pochopitelných důvodů ho však bylo nutné i s celým festivalem odložit až na září a následující podzim. Představili se na něm ti nejlepší čeští houslisté a zahráli opravdové houslové „hity“. Doprovázela je domovská Komorní filharmonie Pardubice za řízení Tomáše Braunera. Průvodní slovo měl Jiří Vejvoda. Sukova síň byla takřka zaplněná posluchači, třebaže platila povinnost mít roušku.

Podtitul „Pocta houslím a houslistům“ byl pro tento koncert zcela výstižný, protože právě housle měly celý večer dominantní úlohu ‒ až na předehru zněly jen skladby pro ně určené. Hlavní postavou večera byl virtuóz Václav Hudeček a jeho tři vynikající absolventi z luhačovické houslové akademie: Matteo Hager, Marie Hasoňová a Josef Špaček ‒ samí výborní houslisté.

Úvodní předehra k opeře Italka v Alžíru Gioacchina Rossiniho pomalého úvodu a bryskní hlavní části se vyznačovala propracovanou dynamikou, výbornou souhrou (i v pizzicatech), vkusnou agogikou a radostnou náladou vycházející z orchestru. Výrazná gesta dirigenta souhře jen napomáhala. Při potlesku po doznění skladby ty nejdůležitější hráče pokynem ruky postavil, čímž ocenil jejich výkony.

V následujícím Koncertu h moll pro čtvery housle od Antonia Vivaldiho se představili všichni sólisté večera. Orchestrální tutti střídala sóla jednotlivých hráčů, kde se každý prezentoval ve svém vstupu. A právě v nich byly slyšet určité rozdíly v pojetí interpretace Vivaldiho hudby, způsobu hry a celkového zvuku. Ale to lze přičíst zřejmě velkému věkovému rozpětí jednotlivých sólistů a jejich různým typům houslového školení.

Matteo Hager, nejmladší aktér večera, zazářil v Beethovenově Romanci F dur svým krásným čistým tónem a vyrovnanou hrou v celé skladbě, vše v dobrém poměru se sílou zvuku orchestru.

Marie Hasoňová, studentka pražské HAMU, zahrála s temperamentem houslovou fantazii Carmen Pabla de Sarasateho. Kdo zná stejnojmennou Bizetovu operu, slyšel ve skladbě známé melodie i příznačné španělské rytmy ‒ ovšem houslisticky virtuózně stylizované. Pojetí Hasoňové se vyznačovalo mnoha dynamickými odstíny a různými nástrojovými barvami.

Ve Fibichově Koncertní polonéze se představil Josef Špaček, několikaletý koncertní mistr České filharmonie. Jeho výkon představoval vrchol večera, protože byl zcela intonačně čistý, technicky i přednesově dokonalý a zvukově naprosto nejzajímavější. Tak krásný houslový zvuk je slyšet jen málokdy.

Houslovou rapsodii s názvem Cikán Maurice Ravela zahrál sám mistr Václav Hudeček. Jeho pojetí bylo naprosto suverénní a bylo znát, že skladbu zná dokonale a že ji mnohokrát hrál. Závěrečnou Navarrou Pabla de Sarasateho uzavřeli večer ti nejzkušenější hráči: Václav Hudeček a Josef Špaček. Veselou skladbu španělského naturelu s mnoha skoky a flažolety zahráli s vtipem a radostí.

V přídavku, který představovaly Sarasateho Cikánské melodie, opět exhibovali všichni čtyři sólisté. Skladbu určenou původně pro jednoho hráče si mezi sebou vkusně rozdělili a každý hrál určitou část. Vůbec to nevyznělo komicky nebo teatrálně, naopak. V „melodiích“ zněli všichni jednotliví houslisté vyrovnaně.

Publikum ocenilo špičkové výkony všech účinkujících potleskem ve stoje. Pro koncert byla příznačná i výborná souhra sólistů a orchestru, na čemž měl zásluhu pan dirigent Brauner, který svými energickými gesty dával jasné pokyny, na které orchestrální hráči soustředěně a pohotově reagovali. Na ještě vyšší úroveň celý koncert pozvednul Jiří Vejvoda svým poutavým průvodním slovem.

Foto: Fb PHJ