„Vřelý a nosný tón sólisty se dokonale pojil s přirozenou tvorbou velkých frází a dokonalou intonační jistotou.“

„Dirigent Zollman si doslova pohrával s tvorbou každé fráze.“

„Houslové sólo koncertního mistra a nádherné pianissimo klarinetů a celého orchestru v Adagiu byly vynikající.“

Přestože se z provozních důvodů částečně změnil program zahajovacího koncertu jubilejního 40. ročníku festivalu Smetanovské dny v Plzni, hostující Filharmonie Hradec Králové vedená šéfdirigentem Plzeňské filharmonie publikum nadchla. Sólista Nikita Boriso-Glebsky přednesl avizovaný Glazunovův houslový koncert a na programu druhé poloviny večera byla Dvořákova 8. Symfonie G dur, zvaná také Anglická.

Letošní ročník Smetanovských dnů se v Plzni otevřel již po čtyřicáté. Už v minulých letech byly ke slavnostnímu zahajovacímu koncertu přizvány jiné filharmonie než domácí Plzeňská. Letos se představila Filharmonie Hradec Králové, vedl ji ale šéfdirigent domácího tělesa v Plzni, Belgičan Ronald Zollman.

Z programu bohužel na poslední chvíli vymizela dvě díla odkazující na téma zahajujícího koncertu nazvaného Osudové okamžiky. Posluchači tak místo koncertní předehry Othello Antonína Dvořáka vyslechli „jen“ výběr z jeho Slovanských tanců a místo šesté symfonie Petra Iljiče Čajkovského „Patetické“ zazněla osmá Dvořákova.

V nezbytných úvodních formalitách ve formě slov Lenky Kavalové, ředitelky orchestru Plzeňské filharmonie, která festival v současné době pořádá, byla představena mj. všechna témata letošního ročníku festivalu. Jsou to „Volný čas v české kultuře 19. století“, „Ludwig van Beethoven – 250“, „Bedřich Smetana a související odkazy“ a „Slavná výročí & Výročí slavných“. Festival Smetanovské dny je vícežánrový i víceoborový, tedy v Plzni lze vedle pestré palety připravených koncertů navštívit také mezioborové sympozium, divadelní představení, výstavy, přednášky či literární večery. Více se zájemci dozvědí na webu festivalu www.smetanovskedny.cz, kde si pohodlně zakoupí i vstupenky.

Pravděpodobně budete souhlasit, že každý orchestr má svůj charakteristický zvuk. Posluchači zahajovacího koncertu festivalu byli v očekávání, jak bude hrát Filharmonie Hradec Králové. Navíc vedená „plzeňským šéfem“.

Ronald Zollman vložil hned po příchodu na pódium do úvodního prvního Slovanského tance z první řady obrovský náboj. Svoji energii úspěšně přenesl na orchestr, a tak měl tanec ve formě českého furianta patřičné tempo i jiskru. Jako další tanec byl zvolen druhý z druhé řady. Stylizace ukrajinské dumky a polského mazuru uprostřed v podání Filharmonie Hradec Králové byl interpretační zážitek. Dirigent Zollman si doslova pohrával s tvorbou každé fráze. Zaujal také vřelý zvuk vrchních smyčců. Jako poslední tanec byl uveden C dur, předposlední z II. řady. Stylizace srbského kola zaznívá z pódií často, půl úspěchu je tedy zaručeno pouhým zařazením do programu. Hradečtí však dílo zahráli trochu jinak, než jsme zvyklí slyšet. Tempo i uchopení bylo obvyklé. Zaujalo nápadné zvukové potlačení bicích nástrojů (zejména činelu), aby se tyto ozvaly v plné síle až v samotném závěru. Tímto počinem bylo dosaženo jiného než povětšinou slýchaného „řízného“ provedení, což ale vůbec nebylo na škodu věci.

Přizvaný sólista Nikita Boriso-Glebsky poté interpretoval Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 82 Alexandra Konstantinoviče Glazunova. Umělec posluchače doslova vtáhl do průběhu díla. Jeho vřelý a nosný tón – hraje na nástroj Mattea Goffrillera z 18. století – se dokonale pojil s přirozenou tvorbou velkých frází a dokonalou intonační jistotou. Veškeré souzvuky všech intervalů včetně oktáv zněly průzračně čistě, flažolety se ozývaly jistě a s lehkostí. Kadence byly provedeny svrchovaně. Dirigent cítil se sólistou, orchestr vedl pevnou rukou, a tak veškeré agogické změny zazněly v naprosté souhře. Sólistova suverenita a příjemné pódiové vystupování si vyžádaly přídavek – Wieniawského Etude-Caprice a moll č. 4, rovněž svrchovaně interpretovaný.

Po přestávce byla uvedena 8. symfonie G dur Antonína Dvořáka, zvaná též „Anglická“. Dirigentu Zollmanovi se výborně podařilo vystihnout pohodový charakter díla. Výkon orchestru byl v celém průběhu soustředěný. Určité nepatrné intonační nepřesnosti ve skupině horen v první větě a v celé skupině dechových nástrojů ve větě druhé byly zanedbatelné. Naopak houslové sólo koncertního mistra i nádherné pianissimo klarinetů a celého orchestru v Adagiu byly vynikající. V Allegrettu graziosu opět vynikl vřelý zvuk všech smyčců. Nádherně čistě také zazněl úvod čtvrté věty v trubkách. Uvedení tématu poslední věty ve skupině violoncell znělo kompaktně. Zollman směřoval celý hudební vývoj díla k samotnému konci, který vyzněl, jako ostatně celá kompozice, v dokonalé souhře a působivé gradaci.

Hostování Filharmonie Hradec Králové na festivalu Smetanovské dny v Plzni bylo přínosné. Zbývá se těšit na další orchestrální koncerty, kdy uslyšíme již domácí Plzeňskou filharmonii.

Foto: archiv festivalu