„Členové PKF – Prague Philharmonia prokázali, že jsou dobrými komorními hráči v čísle, kde doprovodili Kaspara Zehndera v náročné dvojroli dirigenta-sólisty.“

„Kaspar Zehnder je skvělý flétnista. Jeho hra zaujme především lahodným tónem, kterému nechybí nejjemnější barevné nuance.“

„Celý koncert měl postupně gradující tendenci, jak v dramaturgické, tak v interpretační rovině.“

Po jedenácti letech se jako dirigent PKF – Prague Philharmonia v rámci orchestrální sezony tohoto orchestru v Rudolfinu představil Švýcar Kaspar Zehnder. Jeho návrat zarámoval koncert s originální dramaturgií představující díla skladatelů přelomu 19. a 20. století Ferruccia Busoniho, Maurice Ravela a Richarda Strausse doplněná o skladbu Johanna Sebastiana Bacha v úpravě Antona Weberna.

Něžným vstupem do svátečního večera byl právě Ricercare a 6 voci z Bachovy Hudební obětiny, BWV 1079/5. Důmyslná sazba Webernovy úpravy Ricercaru je velmi náročná na souhru a zvukový i barevný soulad všech hráčů. Nástroje na sebe navazují často po jednotlivých taktech, či dokonce tónech a měly by se vzájemně barevně propojovat. V provedení PKF – Prague Philharmonia a Kaspara Zehndera byla tato snaha zjevná, avšak ne vždy došla naplnění. Drobné nepřesnosti v dynamice, intonaci i v návaznostech částečně narušovaly klid, který skladba vyžaduje. Vzájemnému poslouchání a propojení jednotlivých hlasů by snad napomohla větší komorní bdělost hudebníků orchestru.

Že jsou dobrými komorními hráči prokázali členové PKF – Prague Philharmonia hned v následujícím čísle, kde pozorně doprovodili Kaspara Zehndera v náročné dvojroli dirigenta-sólisty. Nápaditá dramaturgie dala Zehnderovi možnost ukázat publiku i svou druhou interpretační polohu – představil se rovněž jako flétnista. Úlohu dirigenta a sólisty často kombinují hudebníci, jejichž stěžejním oborem byla hra na nástroj, ale později je vývoj jejich kariéry dovedl k zájmu o dirigování. U Zehndera je tomu jinak. Flétnu a dirigování studoval paralelně, ale právě v dirigentské roli jej můžeme vidět mnohem častěji. To však ani v nejmenším neubírá na kvalitě jeho nástrojovému umění.

Kaspar Zehnder je skvělý flétnista. Do Prahy přijel z komorního turné, které jako hráč na flétnu absolvoval s Magdalenou Koženou a Simonem Rattlem, a své hráčské kvality osvědčil i před českým orchestrem v rámci včerejšího večera. Jeho hra zaujme především lahodným tónem, kterému nechybí nejjemnější barevné nuance. Samozřejmostí je dokonalá intonace. Zehnderův skromný hráčský projev pak nepostrádá virtuozitu. Neoklasicistní Divertimento pro flétnu a malý orchestr B dur op. 52 Ferruccia Busoniho tyto kvality jen potvrdilo.

Závěr první poloviny koncertu patřil orchestrální verzi Náhrobku Couperinova skladatele Maurice Ravela. Výrazová lehkost díla odkazující k francouzské barokní inspiraci je v přímém rozporu s obsahem skladby, který se v mimohudební rovině váže k tragické zkušenosti autora z první světové války. Každá z částí cyklu je věnována jednomu ze skladatelových přátel, kteří během konfliktu padli. Ve spojení uhlazené formy s implicitní tragikou je možné vnímat i ambivalenci doznívající atmosféry fin de siècle. Orchestr v této kompozici jako by již nabyl jistoty v souhře i intonaci a začal svému dirigentovi důvěřovat, což společné interpretaci rozhodně prospělo.

Interpretační jistota a radost ze společné práce byla charakteristická pro druhou polovinu koncertu. Straussova suita Měšťák šlechticem (Der Bürger als Edelmann) op. 60 je technicky náročné dílo, které se orchestru, doplněnému o klavíristu Stanislava Gallina, podařilo přednést s bravurou sobě vlastní. Dirigent pak interpretaci vtiskl potřebný nadhled, humor a dramatickou plasticitu.

Celý koncert měl postupně gradující tendenci, jak v dramaturgické, tak v interpretační rovině. Počáteční jakoby nesmělé oťukávání hráčů a dirigenta vykrystalizovalo v ohňostroj barev, jenž důstojně oslavil návrat Kaspara Zehndera před PKF – Prague Philharmonia. Lze si jen přát, aby tato v mnoha ohledech plodná spolupráce nadále pokračovala.

—–

Kaspar Zehnder byl v letech 2005 až 2008 po zakladateli Jiřím Bělohlávkovi druhým šéfdirigentem Pražské komorní filharmonie. Do roku 2012 působil jako hudební ředitel v Centru Paula Klee v Bernu, pak se stal v rodném Švýcarsku šéfdirigentem Symfonického orchestru Biel Solothurn. Od roku 2018 stojí v čele Filharmonie Hradec Králové.

Foto: Milan Mošna