„Snížená intenzita osvětlení pomohla navodit rozjímavou atmosféru.“

„K nejhezčím pasážím patřily výstupy v duetech, ve kterých vyzněla vzájemná souhra.“

„Slavnostní atmosféra mše zakončila koncert, který v sobě spojil profesionalitu a nadšení.“

Soubory Musica Florea a Victoria Ensemble spojily své síly, aby návštěvníkům nedělního koncertu v klášteře dominikánů v Praze představily pozapomenuté dílo českého barokního skladatele Antonína Reichenauera. V zajímavé dramaturgii nabídly skladby pro hlasy vokální i instrumentální, skladby sólové i pro komorní sbor. Řada umělců dostala příležitost blýsknout se v sólových pasážích, čehož zdárně využila a připravila posluchačům nevšední kulturní zážitek.

Je vždy zajímavé, když mladí lidé pěstující provozování hudby na ni nahlížejí i z jiných perspektiv. Když z prvotního nadšení vznikne hlubší zájem, například o hudební dějiny, může později vyústit ve studium historické disciplíny – hudební vědy. A když student nebo již absolvent muzikologie pak spojí svou badatelskou zručnost s praktickým profesionálním muzicírováním, může vzniknout opravdu zajímavý a hodnotný hudební večer, který přináší něco nového, dosud neslyšeného. Nedělní podzimní koncert toho byl důkazem.

Instrumentální soubor Musica Florea s dirigentem Markem Štrynclem a vokálně-instrumentální soubor Victoria Ensemble s uměleckou vedoucí Viktorií Dugranpere představily výběr z duchovní tvorby pražského skladatele Antonína Reichenauera. Jde o kompozice, jejichž rukopisy se nacházejí v archivu Českého muzea hudby, přičemž hudební veřejnost stále postrádá informace o jejich účelu a provozování a doposud nebyly ani spartovány, ani nahrány. Díky výše zmíněným souborům se toto dílo dočkalo svého znovuzrození v neděli 13. října v prostoru barokního refektáře dominikánského kláštera sv. Jiljí v Praze.

O pražském hudebním skladateli a varhaníkovi Antonínu Reichenauerovi (1695/1696‒1730) je doposud doloženo málo informací. Je však jisté, že působil v Praze nejdříve u hraběte Václava Morzina a v pozdějším věku také krátce v Jindřichově Hradci. Jeho tvorba je obsáhlá. Najdeme v ní jak instrumentální formy, komponované pro zmíněného hraběte, tak duchovní tvorbu. Z té je známo přes sto pramenů. Nedělní koncert s názvem „Reichenauer znovuobjevený“ sestával právě z výběru těchto duchovních skladeb. Celkem zaznělo osm kompozic: čtyři drobné skladby k obětování (offertoria), litanie, zádušní moteto a zádušní mše. Sonata byla jedinou ryze instrumentální skladbou večera. Reichenauerův kompoziční styl v oblasti duchovní tvorby odpovídá pražské chrámové produkci první poloviny 18. století. Ta se v souladu s evropským trendem vyznačovala pěstováním vícehlasé hudby s doprovodem nástrojů.

Nedělní koncert se odehrával v pološeru a snížená intenzita osvětlení pomohla navodit rozjímavou atmosféru. Nejdřív přišli na pódium představitelé instrumentálního souboru Musica Florea ve složení: housle – Vojtěch Jakl, Eleonora Machová, Jan Hádek, Simona Tydlitátová, Jiřina Štrynclová, Lydie Cillerová; violoncello – Petr Hamouz; kontrabas – Ondřej Štajnochr; varhanní pozitiv – Iva Štrynclová; lesní rohy – Jiří Tarantík, Jana Švadlenková; fagot – Kryštof Lada. Toto seskupení založil v roce 1992 jeho současný dirigent Marek Štryncl. Soubor se věnuje stylově poučené interpretaci hudby, pravidelně se zúčastňuje významných světových festivalů a získal také nejvyšší ohodnocení francouzského časopisu Diapason za nahrávku díla Jana Dismase Zelenky Missa Sanctissimae Trinitatis. Na pódiu je záhy doplnili také pěvci souboru Victoria Ensemble: soprán – Viktorie Dugranpere, Tereza Maličkayová, Vojtěch Pelka; alt – Michaela Králová, Zuzana Nyklová, Monika Jägerová; tenor – Ondřej Benek, Jakub Koś, Ondřej Holub; bas – Petr Svoboda, Štěpán Pokorný a Václav Jeřábek. Toto seskupení založila jeho umělecká vedoucí Viktorie Dugranpere v roce 2009, a tak Victoria Ensemble již deset let upoutává pozornost svou zajímavou dramaturgií, spolupracuje se soubory zaměřenými na historické tance a s dirigenty, kteří se specializují na starou hudbu (například Marek Štryncl nebo Jakub Kydlíček).

Na úvod koncertu zazněla čtyři offertoria „de virgine“ s mariánskou tematikou, což odpovídá silnému kultu uctívání Panny Marie v době skladatelova života: Zelo zelata sum, Audi filia et vide, Vulnerasti cor meum a In Gloria Jerusalem. Tyto kratší kusy patří spolu s litaniemi v Reichenauerově tvorbě k nejpočetnějším. Každé offertorium nabízelo rozsáhlý prostor pro sólové hlasy, kterých se znamenitě zhostili Viktorie Dugranpere, Tereza Maličkayová, Michaela Králová, Jakub Koś a Petr Svoboda. K nejhezčím pasážím patřily výstupy v duetech (soprán a tenor, alt a bas), ve kterých vyzněla vzájemná souhra a deklamace. V další skladbě, která měla charakter prosebný – Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu – odezněla poutavě část Agnus Dei. Po bohatém koncertantním stylu plném sól, duet a kompletního nástrojového obsazení svěřil skladatel slova „Agnus Dei“ sólistům, a to náhle v nízké dynamice, což navodilo odlišné prožívání modlitby – v klidném rozjímání. Sólových partů se v tomto případě ujali Viktorie Dugranpere, Monika Jägerová, Jakub Koś a Václav Jeřábek.

Pak přišla na řadu jediná instrumentální skladba večera, což působilo vzhledem k bohatému koncertantnímu stylu předchozích skladeb dramaturgicky vyváženě. V této cyklické kompozici s částmi Allegro, Adagio a Presto se dirigent Marek Štryncl předvedl i v roli hráče na malý buben. Vyzdvihla bych také čistotu smyčců v rychlém tempu a značný důraz na dynamiku. Jedinou skladbou v němčině bylo Mottetum pro defunctis „Ihr Armen Seelen“, ve které výrazně zapůsobilo krásně deklamované sólo Ondřeje Benka. Závěrečnou skladbu večera představovala Missa di Requiem in F. Reichenauer zkomponoval celkem třicet dokončených mší. Dochovala se také další dvě torza mešního ordinária a jedno Credo jako samostatná mešní věta. Zádušní mše in F byla bohatá na melismata, zejména v části Kyrie, střídání homofonních a polyfonních částí a pestré zacházení s textem, které bylo podtrženo střídáním sboru a sólistů (Vojtěch Pelka, Monika Jägrová, Ondřej Holub a Václav Jeřábek).

Slavnostní atmosféra mše zakončila koncert, který v sobě spojil profesionalitu a nadšení, badatelský výzkum a provozovací praxi, ale hlavně vzdal hold Antonínu Reichenauerovi. Po poslechu jeho tvorby není pochyb, že patřil ke špičce tehdejších pražských skladatelů a držel krok s evropskými trendy. Oceňuji také počiny obou souborů a jejich vedoucích, kteří se snaží propagovat skryté poklady české hudby a objevovat jejich krásu. Doufejme, že takových koncertů bude přibývat, protože kvalitních děl, která čekají na svou obnovenou premiéru, je stále mnoho.

Foto: 2media, Barka Fabiánová