„Jiří Štrunc nastudoval Jiráskovu hudby s výborně hrajícím Orchestrem DJKT precizně.“

„Jako malý Brouček při premiéře zazářila Anna Flajšmanová, jako malá Beruška Jana Štruncová.“

„Všichni mladí umělci se rolí zhostili s nadšením a téměř profesionálním projevem.“

V Divadle J. K. Tyla v Plzni se již stalo tradicí, že každé dva roky nastuduje dílo, které mu bylo buď přímo napsáno „na tělo“, nebo patří k současné stěžejní operní tvorbě. V minulosti tak byly uvedeny například opery J. J. Ryba a Kocour v botách a v roce 2022 se chystá uvedení opery Quo vadis Sylvie Bodorové. Do budoucna se také připravuje skladatelská soutěž, a to dokonce v mezinárodním měřítku.

Je v souladu s filozofií divadla, v němž za dramaturgii zodpovídá Zbyněk Brabec, že se vedle „kasaštyků“ typu Carmen uvádějí v nových inscenacích také „neznámé“ opery, jako Edgar nebo Médea, které se třeba 100 let nehrály, jak říká ředitel divadla Martin Otava. Dalším projektem, kterému se plzeňské divadlo věnuje, je systematické nastudování Monteverdiho oper. Po Orfeovi, který měl premiéru v roce 2018, to bude Korunovace Poppey (18. 4. 2020) a po ní je v plánu Návrat Odyssea do vlasti. Konečně posledním zaměřením je také orientace na Gluckovy opery, v rámci níž se připravuje spolupráce s Gluckovým festivalem v Norimberku.

Jana Jiráska známe v našem prostředí nejen jako skladatele „vážné hudby“ (například Missa propria, Praga mystica), ale také díky jeho hudbě k filmům (Nejasná zpráva o konci světa, Kytice – za obě získal cenu Český lev, Bathory, seriál Hraběnky, Vrásky z lásky). Přednáší na univerzitách v USA a v Evropě. Osobně jsem byl velmi zvědav, jak bude jeho operní prvotina, psaná přímo pro plzeňské divadlo, vypadat.

Skladatel si ze čtyř nabízených témat vybral zpracování pohádkové knihy Jana Karafiáta Broučci. Na toto vděčné téma, knížky „pro malé i velké děti“, kde hmyz má lidské vlastnosti a kde se vzájemně kloubí koloběh přírody s koloběhem života, vznikl třeba i balet slovenského skladatele Tibora Freša nebo našeho Otmara Máchy. V Ostravě pak byla v roce 1995 uvedena opera Broučci Ladislava Matějky. Děj Jiráskovy opery zpracované na libreto Tomáše Jarkovského je s přihlédnutím k dětským divákům rozdělen do dvou dějství. V prvním vystupuje mladý Brouček, který si příliš nevšímá Berušky a točí se kolem Verunky, aby se v díle druhém, když vyroste, Berušce omluvil, požádal ji o ruku a uvědomil si dospělost i díky svým vlastním dětem.

V režii šéfa opery Tomáše Ondřeje Pilaře se na nápadité scéně Petra Vítka pohybuje velké množství aktérů (přibližně 150). Kromě sólistů a dětských sólistů, jejichž role jsou mimochodem psány bez rozdílu obtížnosti jako pro dospělé, posíleného operního sboru a několika členů baletu, jemuž vytvořil choreografii Martin Šinták, účinkují též děti z Dětského sboru DJKT a Baletní školy DJKT. Scéně dominují přírodní motivy – už při předehře můžeme vidět oponu s bylinami a jejich latinskými názvy jakoby z herbáře; zaujmou oblaka, lucerna, symbolická střecha domečku ze žebřin, obrovské chudobky s rozsvíceným středem na místech, kde žili broučci, kteří nepřečkali zimu, a mnohé další momenty podtržené nápaditým světelným designem Zuzany Bottové. Jednotlivé scény se střídají v průběhu děje doslova filmovou rychlostí, celkem dojde k sedmnácti výměnám. Kostýmy, vycházející z lidového oblékání konce 19. století, navrhla Dana Haklová. Osobně mne velmi zaujal opakující se a tím stmelující motiv pruhů.

Hudebního nastudování a zároveň dirigentské taktovky při premiéře se ujal Jiří Štrunc. Jiráskovu hudbu, která je nesmírně zajímavá, plná svěžího tematického materiálu a nápaditých rytmů a naopak prosta opakujících se klišé, nastudoval s výborně hrajícím Orchestrem DJKT precizně. Jirásek využívá kombinace typicky operní tvorby, kdy hudba podporuje text v jeho významu, s hudbou čistě symfonickou nebo sborovou, jinde i filmovou či muzikálovou. Jiráskovi se vždy podařilo to, že veškeré koloratury sólistů nejsou samoúčelné, ačkoliv jsou plny intonačně nelehkých postupů, ale vyznívají v souladu s textem libreta. Sólové party jsou napsány tak, že je orchestr nikdy nepřekrývá – i když hraje neméně náročné postupy, navíc v bohaté instrumentaci, která obsahuje třeba i keyboard. Autor se drží více mollových tónin, začíná i pokračuje čistě diatonicky v a moll, d moll atd. Opera končí působivě na jediném tónu „C“. Jirásek často využívá postupu, kdy jednotlivé hudební motivy začínají na horním tónu a sestupují pak různými intervaly níže, což je pro zpěváky náročné. Sólistka Radka Sehnoutková, která alternuje dospělou Berušku, se před uvedením díla na tiskové konferenci zmínila, že „zprvu měla pocit, že studuje intonační cvičení a procvičuje se v rytmu. Najít v puzzle celek trvalo určitou dobu.“. Tento proces jí ale dle jejích slov bavil.

Obsazení všech čtyř dětských rolí vychází z konkurzu. Kvůli alternacím vybralo divadlo osm dětí. Vítězové jsou vesměs členové Dětského pěveckého sboru DJKT vedeného Annou-Marií Lahodovou, která se podílela i na nastudování dětských sólových rolí. Jako malý Brouček tak při premiéře zazářila Anna Flajšmanová, jako malá Beruška Jana Štruncová. Verunku zpívala Viktorie Vítová a Verunka Šimon Prokop. Všichni mladí umělci se rolí zhostili s nadšením a vzhledem ke zmíněné intonační a rytmické náročnosti partů také s téměř profesionálním projevem. Výborně jim sekundovali dospělí sólisté, většinou členové souboru opery DJKT. Při premiéře zazářil svým projevem dospělý Brouček Michal Bragagnolo, dospělá Beruška Zuzana Kopřivová, Ivana Veberová jako maminka a Jiří Hájek jako tatínek. Suverénně působila Jana Foff Tetourová v roli Janinky spolu s Ivanou Klimentovou jako kmotřičkou. Svým barevným hlasem naplnil roli kmotříčka a faráře Jan Hnyk, krátce byl na scéně slyšet i Vojtěch Jansa jako dospělý Verunek.

Důležitou roli při představení měly sbory. Jirásek se mimochodem ve své tvorbě sborům věnuje často. Píše pro chlapecký sbor Bonifantes nebo pro dívčí sbor Jitro. Velmi často přítomný dětský pěvecký sbor zpíval v opeře Broučci někdy rozdělený na dvě poloviny po obou stranách jeviště, případně ukrytý za jevištěm. V tom případě mu s hlasitostí pomáhala technika. Posílený Sbor opery DJKT byl výborně připraven Jakubem Zichou a Miriam Němcovou. K celkové atmosféře úspěšné premiéry díla přispěla i vůně bylinek z okolí Jimramova, rodiště Jana Karafiáta, kterou připravila manželka autora, Vladislava Mlada Jirásková.

Že uvedení nové opery českého skladatele v Plzni bylo úspěšné, potvrdil i dlouhotrvající potlesk na jejím konci. Další reprízy jsou ve Velkém divadle 26. října, 9. listopadu a 15. a 29. prosince.

Foto: Martina Root