„Ačkoliv orchestr hraje na moderní nástroje, bylo znát, že způsoby interpretace starší hudby jsou hráčům známé.“

„Ve spojení s hereckou akcí a nechybějící nadsázkou to byl až bezmála artistický výkon.“

„Především v kadencích ukázal hravou a radostnou práci s Haydnovým materiálem; potvrdil tak pověst muzikanta tělem i duší, který má hudbu stále rád.“

V prostředí památkově chráněného krajinného areálu na samém jihu Moravy probíhá již čtvrtým rokem sympatický Lednicko|valtický hudební festival, který se snaží publiku přinášet klasickou hudbu v překrásných historických prostorách vybudovaných rodem Lichtenštejnů. Se svým týmem se o festival stará jeho ředitel – houslista, organizátor a dramaturg Jiří Partyka. Během krátké doby se mu podařilo vybudovat reprezentativní přehlídku hudebního umění s mezinárodním přesahem. Jeden z festivalových koncertů hostilo v pátek barokní divadlo valtického zámku.

Jednalo se o pozoruhodné hudební setkání s názvem „Maestro J. M. Sperger“. Hudební skladatel a kontrabasista Johann Mathias Sperger byl valtickým rodákem. Díky svému interpretačnímu umění se prosadil v několika vynikajících kapelách tehdejší doby – v arcibiskupské kapele v Bratislavě, v kapele hraběte Erdödyho v Kohfidish a v meklenburské dvorní kapele v Ludwigslustu. Kromě toho koncertoval také jako sólista a interpret vlastních prací; dochovalo se 18 kontrabasových koncertů!. Kromě objevného uvedení prakticky neznámých Spergerových děl byl program doplněn populárními skladbami autorových generačních kolegů Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta. Jako kontrast pak byla zařazena také dvě díla italského barokního fenoména Antonia Vivaldiho. Co však dodalo koncertu punc exkluzivity, neopakovatelnosti a zábavnosti, byli interpreti. Violoncellistu Emila Rovnera doprovázel komorní orchestr Barocco Sempre Giovane.

Koncert zahájil velmi příjemným úvodním slovem herec Ondřej Kepka a poté již nastoupila sestava Barocco Sempre Giovane, která publiku nabídla předkrm v podobě Vivaldiho třídílné skladby L’Olimpiade-Sinfonia. Ačkoliv orchestr hraje na moderní nástroje, bylo znát, že způsoby interpretace starší hudby jsou hráčům známé. Bylo to velice chytré pojetí, které bylo potěšením poslouchat. Pokud však někdo z publika čekal konzervativně pojatý koncert, z omylu ho vyvedl zvučný baryton Emila Rovnera, který – uváděje druhé číslo večera – nakráčel na pódium vskutku divadelním způsobem, zpívaje a s nástrojem v ruce. Spergerovu koncertantní árii „A trionfar mi chiama“, psanou původně pro soprán a continuo, si Rovner kreativně upravil pro baryton, violoncello a orchestr. Ve spojení s hereckou akcí a nechybějící nadsázkou to byl až bezmála artistický výkon, který vyvolal bouřlivou odezvu publika.

Třetí skladbou večera vrátili interpreti koncert do klasičtější polohy. Emil Rovner si k sólové spolupráci přizval svého žáka Matěje Štěpánka a společně provedli známý Koncert g moll pro dvě violoncella, smyčce a continuo Antonia Vivaldiho. Provedení zafungovalo jako hudební dialog mezi dvěma rozdílnými naturely – Rovnerova vášnivá interpretace s relativistickým vyzněním, jako by byla abstraktně komentována Štěpánkovým milým a čistým hraním.

Posléze, v posledním čísle první půlky koncertu, vrátil Emil Rovner publikum do magického světa své kreativity. Předvedl svým kombinovaným způsobem, doplněným notnou dávkou humoru, Mozartovu árii „Per questa bella mano“. Takové multidisciplinární představení čekal málokdo; co jsem měl možnost pozorovat, publikum odcházelo na pauzu nadmíru uspokojené, přičemž řada tváří se zasněným úsměvem na tváři…

Druhou část koncertu zahájila prakticky neznámá Sinfonia D dur Johanna Matthiase Spergera. „Partituru jsme objevili teprve nedávno; hledání zdrojů, přepis a příprava materiálů byly takřka badatelskou prací,“ říká ředitel Lednicko-Valtického hudbního festivalu Jiří Partyka. „Pravděpodobně se dílo několik staletí nehrálo, jedná se tedy o obnovenou premiéru,“ hrdě dodává. Nelehký průzkum nezmapovaného terénu pojal soubor Barocco Sempre Giovane suverénním způsobem a dokázali, že hudba zapomenutého valtického skladatele na pódia dozajista patří.

Na závěr celého koncertu se vrátil na pódium Emil Rovner. Z celosvětového měřítka jednu z nejhranějších skladeb, Haydnův Koncert D dur pro violoncello a orchestr, sice pojal klasicky, nuda to však rozhodně nebyla. Interpret popustil uzdu své představivosti především v kadencích, čímž dodal dílu na živosti a aktuálnosti. Především v kadencích třetí věty Rovner ukázal hravou a radostnou práci s Haydnovým materiálem a potvrdil tak pověst muzikanta tělem i duší, který má hudbu stále rád. Vynikajícím zážitkem byly i přídavky. Nejprve zazněla Vivaldiho árie „Con ritroso che non sente“ a na úplný závěr Rovner procítěně zazpíval a zahrál starou píseň sefardských židů Avram avinu.

Závěrečné „standing ovation“ bylo odměnou jak interpretovi za jeho unikátní umělecké představení, tak organizátorům za uvedení takto objevné a přitom vysoce zábavné dramaturgie. Sympaticky se prezentoval orchestr Barocco Sempre Giovane, přičemž řád všemu udávala pozoruhodně stabilním výkonem s příjemně čitelným gestem první houslistka Ivana Svobodová. Bravo patří také mladému Matěji Štěpánkovi, který se předvedl nejen jako Rovnerův sólový partner při provedení Vivaldiho dvojkoncertu, ale celý večer odehrál také coby člen orchestru.

Lednicko-Valtický hudební festival uzavřel 12. října galakoncert v zámecké jízdárně valtického zámku, na kterém se představila PKF-Prague Philharmonia za řízení Vojtěcha Spurného s mezzosopranistkou Alexandrou Yangel a klavíristou Lukášem Vondráčkem.

Foto: LVHF