čtvrtek, 03 říjen 2019 19:41

Il salterio italiano aneb Flirtování s cimbálem...

Autorka:

„Hlavním rysem zvuku salteria je jeho konejšivý, uklidňující a půvabně ladný tón.“

„Svět staré hudby se v tomto koncertním cyklu stává stále neprobádaným a vždy znovu překvapivým prostorem. Je skvělou motivací a inspirací pro ty, kdo v hudbě i v životě stále hledají“

„Koncert představil opravdu autentický zvuk, interpretky hrály na originální nástroje z 18. století.“

 

9

 

Mimořádný zážitek nabídl koncertní cyklus Barbary Marie Wiili, která uvádí v Brně už XVI. ročník oblíbených koncertů staré hudby. Salterio neboli barokní hackbrett či barokní cimbál je nástroj, který slavil největší rozkvět v Itálii v 18. století a nemohl chybět na žádné aristokratické slavnosti, zejména v Neapoli. Není mnoho hráčů, kteří by se rozhodli virtuózně věnovat tomuto nástrojovému unikátu. Do Konventu Milosrdných bratří v Brně přijela jediná sólová hráčka Franziska Fleischanderl. Společně s Barbarou Marií Willi vytvořily dramaturgii, ve které se zvuk salteria snoubil se svým mladším následovníkem, kladívkovým klavírem.

Při poslechu salteria máte pocit, že jste se ocitli doslova v jiném světě. Jeho zvuk je vznešený, měkký a něžný. Dokáže zahrát i rázně, rytmicky i ostře, ale při tom všem si zachováte jistý pozitivní nadhled, ve kterém současně vnímáte, že hlavním rysem zvuku tohoto nástroje je jeho konejšivý, uklidňující a půvabně ladný tón. Není proto divu, že se salterio stalo v 18. století oblíbeným nástrojem, na který často hráli i šlechticové a duchovní, řádové sestry, kněží i kardinálové. A není proto ani divu, že se do něj Franziska Fleischanderl zamilovala už ve svých čtyřech letech a rozhodla se svůj pracovní život věnovat bádání a zdokonalování hry. Dnes koncertuje po celé Evropě i v zámoří, bývá častým hostem odborných konferencí, masterclass a festivalů. Vystupuje s renomovanými barokními orchestry jako La Cetra nebo La Ritirata a dalšími světově významnými tělesy a založila vlastní soubor Il Dolce Conforno, jehož desky Sacred Salterio (2017) a Salterio italiano (2018) se mezi posluchači i mezinárodní kritikou těší skvělému ohlasu.

 

7

 

Nápadité dramaturgie cyklu Barbara Maria Willi uvádí a této inovativní cembalistky a hráčky na kladívkový klavír jsou pro posluchače zárukou světové umělecké kvality i toho, že z jejích koncertů odcházejí vždy znovu udiveni bohatstvím, které skýtá svět hudby starších stylových období. Stále je co hledat a objevovat, pokaždé přijde s dosud neprezentovaným repertoárem nebo kombinací nástrojů, kterou jsme dříve nemohli slyšet, nebo by nás snad ani nenapadlo ji hledat. Svět staré hudby se tak v tomto koncertním cyklu stává stále neprobádaným a vždy znovu překvapivým prostorem, který obohacuje i hudební vzdělání. Tentokrát to tedy bylo propojení kladívkové klavíru se salteriem, které se stalo jedním z předchůdců a zvukovou inspirací pro vznik kladívkového klavíru. Koncert navíc představil opravdu autentický zvuk, interpretky hrály na originální nástroje z 18. století – salterio od Michela Barbiho z roku 1725 a kladívkový klavír Franze Baumeistera z roku 1797. Zazněly nejen originální dobové kompozice pro tyto nástroje, ale ve druhé části i skladby současné, zkomponované speciálně k vyzdvihnutí jejich zvukových a technických dispozic.

Večer zahájila Sonata per il Salterio con basso Angela Contiho. O životě tohoto milánského skladatele se mnoho neví, jen jeho sonáta může vypovědět o jeho kompoziční zručnosti a vkusu. Třívětá kompozice ve sledu vět Vivace assaiGrazioso Minuetto Variazione byla živým, energickým a na poslech přitažlivým začátkem a zároveň oběma sólistkám připravila pole, kde mohly naplno předvést své interpretační umění i mnohobarevné možnosti nástrojů. První věta okamžitě rozradostněla stříbřitě znějícími tóny salteria propojenými s kladívkovým klavírem, který přizvukoval se stejně ušlechtilou zvukovou hravostí. Střední věta přinesla půvabnou proměnu nálady i barvy. Stačilo vyměnit paličky a úder se jako kouzlem proměnil, tón s dosud jasnými, ostrými konturami proměnil v jemné zvukové linie. Ve třetí větě se pak obratem opět výměnou paliček projasnil, aby dal prostor technicky náročnější a brilantnější hře sólistky. Oba dva nástroje k sobě barevně pasovaly stejně přirozeně, jako spolupracovaly obě interpretky. Jejich klenutí frází, artikulace a cítění charakteru hudby bylo natolik shodné, že bychom snadno uhádli názvy vět i bez přečtení programu.

 

1

 

Ve druhé skladbě večera, kterou byla Sonata per salterio anonymního skladatele z Montecassina, nám Franziska Fleischanderl představila druhou zvukovou tvář tohoto nástroje – hru drnkáním prsty, tzv. pizzicato. Oproti hře paličkami (battuto) jí tento způsob umožňoval konkrétnější kontakt s nástrojem, ze kterého tak mohla dostat ještě víc po stránce dynamické nebo artikulační. Zároveň v sólovém hraní vynikla i technická náročnost hry na tento nástroj a zároveň technická vyrovnanost provedení ve všech třech větách Allegro Largo - Minuetto, její skvěle dynamicky vystavěné fráze, v nichž byla zřetelně slyšet oddělená melodie od doprovodu, i kontrasty, která dokázala zdařile předvést a využít v rámci jednotlivých vět. Stejně tak upoutala její práce s dozvukem, neboť právě ten působil to podstatné kouzlo, které nástroj v sále vytvářel.

 

4

 

Následně se ve dvou kratších skladbách polského skladatele Józefa Eslnera představila sólově Barbara Maria Willi na kladívkový klavír. Po sólovém salteriu dostal prostor kladívkový klavír, který také upoutal svou noblesní barvou zvuku. I jeho zvuk disponuje mnohotvárnými polohami, které Barbara Maria Willi vložila do dvou rond – Rondeau a la Mazurka a Rondeau a la Krakowiak pro fortepiano. Někdo si možná pod pojmem rondo nebo mazurka představí odlehčené či dokonce někdy až naivně prosté kompozice, nebo přinejmenším skladby se stále se opakující myšlenkami vedoucí ke komickému nebo statickému vyznění. To ale nebyl případ rond Józefa Elsnera, učitele Fryderyka Chopina v podání Barbary Marie Willi. Z prvního svou elegantní hrou udělala záležitost velmi zpěvnou, místy až poetickou v jejím přirozeně agogickém přednesu. A druhé, rytmičtější rondo zase přednesla velmi živě s typickým, ale vkusným hudebním vtipem. První část koncertu uzavřelo opět souznění obou nástrojů v Sonatě per salterio e basso, jediné dochované skladbě Pietra Berettiho, kapelníka ve Ferraře. Krajní Allegra, obě velmi hravá a rytmická, prostřídalo Andante v houpavém klidném rytmu, připomínající sicilianu. Musíme opět ocenit souznění obou interpretek a podotknout, že doprovod Barbary Marie Willi byl k jemnému zvuku salteria velmi citlivý a přizpůsobivý každému dynamickému hnutí.

 

3

 

I druhá polovina koncertu přinášela nové rozměry a hudební překvapení. Prvním byla autorská kompozice Franzisky Fleischanderl, která přednesla svou Sonatu s větami Allegro Largo Rondo. Ocenit je nutné její umění interpretační i kompoziční. Bylo moc krásné pozorovat, s jakou pečlivostí a zalíbením hraje každý tón skladby, kterou sama pro tento nástroj s láskou zkomponovala. Do sonáty vložila melodie radostné a živé, bohaté melodickým zdobením, záhy je vystřídala frázemi jemnějšími a lyrickými. Zpěvnost a svého nástroje vystihla a vyzdvihla zejména ve druhé větě, o to energičtěji vyznělo její rytmické Rondo.

Předposlední skladby daly prostor ještě sólovému zvuku kladívkového klavíru, a to rovněž v soudobých skladbách, v Passacaglii a Dumce řecké flétnistky a skladatelky Sofie Mavrogenidou. Passacaglia s rychlým vývojem rytmicky i melodicky nápaditých variací byla intenzivním ponořením se do zvuku kladívkového klavíru a Dumka ve svém synkopickém rytmu zase příjemným zpestřením večera. Ten se ale na samý závěr opět obrátil ke klasickému duchu klasicistního hudebního stylu. Program uzavřely obě interpretky společně hranou Sonatou per salterio od anonymního skladatele z Neapole. Skladba byla ve své živé melodice a hravosti galantního stylu skvělým zakončením, poskytovala hudební plochu plnou zábavných kontrastů, melodického zdobení a dialogů mezi oběma nástroji. Její tři věty Allegro – Largo – Allegro byly dostatečně kontrastní, takže závěrečná energická věta vyzněla až téměř bouřlivě a virtuózně jak se na finále patří.

 

5

 

Kromě nadšení z krásy obou předvedených nástrojů v rukou vynikajících interpretek byl celý večer skvělou motivací a inspirací pro ty, kdo v hudbě i v životě stále hledají, a nebojí se odvážných kousků: s nadšením objevovat a hlavně s nadšením tvořit!

 

10

 

8

 

11

 

6

 

Foto: C.E.M.A. - Central European Music Agency, s.r.o. 

 

 

Anežka Šejnohová

Flétnistka a pedagožka

Vystudovala obor Hra na flétnu u prof. Václava Kunta na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy a poté na JAMU v Brně, kde v říjnu 2018 nastoupila své doktorské studium v oboru Interpretace a teorie interpretace. Získala 1. cenu v národním kole soutěže Concertino Praga (2011) a 2. cenu na Soutěži konzervatoří v Teplicích (2012). Pravidelně vypomáhá v brněnských orchestrech Czech Virtuosi, Virtuosi Brunenses a Filharmonie Brno, příležitostně spolupracuje též s Moravskou filharmonií Olomouc, Českým národním symfonickým orchestrem a dalšími tělesy. Je také aktivní hráčkou několika komorních uskupení. Hru na flétnu vyučuje na několika ZUŠ v Brně a okolí. Vedle moderní flétny se též aktivně věnuje hře na historické příčné flétny, které začala studovat v roce 2015 u traversistky Marty Kratochvílové-Čižmářové a později u Michaely Šikulové-Ambrosi. Účinkuje pravidelně na koncertech tzv. staré hudby pořádaných Hudebními lahůdkami, z.s. nebo JAMU Brno a je členkou konsortu renesančních příčných fléten Tourdion. Její vedlejší zálibou je hra na varhany, kterou absolvovala na ZUŠ varhanické Brno, přísp.org. u Tomáše Syrka (v rámci SPD) a na varhany pravidelně hraje ve své rodné farnosti Lísek u Bystřice nad Pernštejnem a okolí.

Vedle hudby je její největší radostí příroda, cestování a poznávání nových míst a lidí, čokoláda a práce s dětmi, které nejen učí hudbě, ale také vede letní dětské tábory.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.