„Není mezi námi již mnoho takových dirigentů a umělců, kteří v životě prošli tolika etapami poválečného vývoje klasické hudby.“

„V Biblických písních je víra zbavena patetických nánosů; zůstává pouze rozhovor mezi Bohem a Dvořákem, potažmo interpretem písní.“

„Hlavně scherzo bylo až uhrančivé ve své nejasné dvojznačnosti; podařilo se vyjádřit mnohovrstevnatost, opak hudebního monolitu.“

Nejsou dva jasnější protipóly než Dvořákovy Biblické písně a Brucknerovy monumentální symfonické celky, které tak nezištně a samy o sobě ukazují rozdílnost vyjádření víry v Boha. Tak by se dal v začátku popsat koncert Mládežnického orchestru Gustava Mahlera pod vedením Herberta Blomstedta v závěrečném týdnu letošního Salcburského festivalu. Pokud platí pravidlo, že se mladí učí od starších a moudřejších, byli hráči Gustav Mahler Jugendorchester v těch nejlepších rukou.

Herbert Blomstedt je totiž ve svém silně empatickém přístupu vůči interpretované hudbě i kolegům hudebníkům nesmírně inspirativní. Připomíná v tom zakladatele orchestru Claudia Abbada – především v tom, jak modeluje hudbu a dává ji možnost existence v té nejryzejší podobně. Obě skladby, Dvořákova i Brucknerova, tak vyzněly nesmírně uvolněně, spíše komorně a mohlo se zdát, že díky prostotě svého ztvárnění mohou existovat věčně. V některých momentech působil dirigent až dětinsky, když se společně s dospívajícími hráči radoval z úspěchu, který v Salcburku všichni účinkující měli. V Rakousku nesmírně oblíbený dvaadevadesátiletý švédský umělec, stálý host u Vídeňských filharmoniků, čilý duchem i fyzicky, má za sebou ohromující kariéru. Pokud existuje nějaká specifická umělecká role, kterou by měli umělci jako on v příznačnou chvíli zastávat, je hostování a předávání jeho pojetí hudby u mladé generace zcela na místě. Především proto, že již není mezi námi mnoho takových dirigentů a umělců, kteří v životě prošli tolika etapami poválečného vývoje klasické hudby.

Přestože hudební hmota a její objem jsou na první poslech ve Dvořákových Biblických písních a v Brucknerově Šesté symfonii koncipovány zcela jinak, salcburský koncert se snažil co nejvíce ukázat, že samotný princip obou skladeb je pravděpodobně vystavěn na podobném principu. Tím je samotná víra v Boha a království nebeské, ačkoliv její ztvárnění je v případě Biblických písní u Dvořáka odlišné od jeho dřívějších kompozic, které také pracují s náboženskou tématikou. Víra je v Biblických písních zcela okleštěna od jakýchkoli patetických nánosů a zůstává pouze rozhovor mezi Bohem a Dvořákem, potažmo interpretem písní. U Brucknera je tento stav komplikovanější. Hudba vyznívá zcela jinak, jako emocionální, monumentální, široká a patetická kompozice. Zda ukrývá autorovu neochvějnou víru, nebo naopak nejistotu maskující se za objem, si můžeme jen domýšlet. Na posluchače ale působí velmi jednoznačně emočně. Každopádně z poslechu výrazově přímých Biblických písní a komplikovanější Brucknerovy hudby je patrný rozdíl vypovídající o povaze obou autorů.

Christian Gerhaber dokázal posluchači vypravovat jednotlivé žalmy Biblických písní i bez znalosti češtiny. Hlasový výraz tohoto renomovaného umělce pomyslně tlumočil děj jednotlivých písní díky silné výrazové emocionalitě. Češtinu zvládl poměrně dobře, především v pomalejších písních mu bylo rozumět takřka stoprocentně. Občas hlasově vystoupil nad orchestr, aby zdůraznil prosebnost jednotlivých žalmů, například v písních Hospodin je můj pastýř nebo Slyš, o Bože, volání mé. Nebo naopak prozářil radostí závěrečnou Zpívejte Hospodinu píseň novou. Mladí hráči jen dotvářeli mimořádné ztvárnění Dvořákova oceňovaného písňového cyklu.

Hráčky a hráči Gustav Mahler Jugendorchester dostali možnost především v Šesté symfonii A dur od Antona Brucknera. Oproti starším kolegům, kteří mohou být ovlivněni v přístupu k jednotlivým kompozicím lety praxe i vlastním vkusem, mladí umělci často přistupují ke stejné hudbě bez zbytečných předsudků. A v jejích uměleckém vyjádření je obecně znát i vliv konkrétní dirigentské osobnosti. Stejně jako to dnes dokáže Marek Janowski, tak i Herbert Blomstedt využil povahu Šesté symfonie ke komornějšímu orchestrálnímu vyjádření nepřeberných barev celé kompozice. Účelová monumentalita zde často ustupuje stranou. Hlavně scherzo bylo až uhrančivé ve své nejasné dvojznačnosti, a právě zde se podařilo poměrně dobře vyjádřit hráčkám a hráčům barevnou mnohovrstevnatost, která je opakem představy hudebního monolitu.

Jedna z nejkratších Brucknerových symfonií působila zpětně jako vyrovnaná a nesmírně klidná hudba, bez expresivity, která se tímto přibližovala Dvořákovi v první části koncertu. Stejně jako v roce 2016, kdy Gustav Mahler Jugendorchester představil v Salcburku jedno z nejzdařilejších uvedení Mahlerovy Deváté symfonie, byl letošní koncert – i podle některých dalších komentářů – jedním z vrcholů celé přehlídky. Už jen fakt, že mladí hudebníci pravidelně vystupují na prestižním salcburském pódiu, je důkazem jejich hráčské kvality a osobitosti. Herbert Blomstedt tento obraz ještě dotvořil.

Foto: Salzburger Festspiele