„Fuga ve velmi rychlém tempu netvořila vítaný kontrast.“

„Jakubské varhany nabízejí daleko víc rejstříkových kombinací.“

„Part pedálu připomínal místy pohybovou ekvilibristiku nejvyšší úrovně.“

Mladý japonský varhaník Kensuke Ohira, který ve čtvrtek vystoupil na čtvrtém koncertu 24. mezinárodního varhanního festivalu v bazilice sv. Jakuba v Praze, studoval v Tokiu a později v Německu. Stal se titulárním varhaníkem hlavního kostela luterské církve ve Stuttgartu, věnuje se bohaté koncertní činnosti. Je vybaven výbornou technikou manuálovou i pedálovou. Jeho jistá a úhozově lehká hra prozrazuje evropské školení, zvlášť ve stylovém uchopení Bachových děl, kterými zahajoval a končil své vystoupení.

Úvod patřil svižnému provedení Bachova Preludia a fugy a moll BWV 543. Podivuhodné chromatické téma preludia a jeho průběh nepojal Kensuke Ohira příliš výrazově, spíš věcně; následující kompozičně velmi jednolitá fuga ve velmi rychlém tempu, které trochu zastřelo zpěvnost jejího tématu, netvořila vítaný kontrast k fantazijnímu preludiu.

Japonský mladý skladatel Asahi Matsuoka se sice narodil v Düsseldorfu, ale působí jako pedagog na tokijské univerzitě. Jeho skladba Modlitba vznikla jako připomínka výročí Martina Luthera v roce 2017 a zpracovává luteránskou píseň ke křtu s textem německého reformátora. Snad vliv této písně způsobil, že hudba této krátké skladby nevybočila z pozdně romantického harmonického výraziva a z přílišné poplatnosti německým vzorům.

Ačkoliv Felix Mendelssohn-Bartholdy napsal pro varhany šest sonát, tři preludia a fugy a celou řadu dalších skladeb, které se nalezly v jeho pozůstalosti, a je tedy v jeho odkazu co vybírat, Ohira se rozhodl přepsat pro varhany závěrečnou větu z jeho Reformační symfonie, exponující Lutherův chorál „Hrad přepevný jest Pán Bůh náš“. Přepis se úzkostlivě drží orchestrální partitury, part pedálu připomínal místy pohybovou ekvilibristiku nejvyšší úrovně, ale při srovnání s originálem vyzněla úprava značně šedivě a nevýrazně. Nabízí se otázka, zda je potřeba tuto větu přepisovat pro varhany.

Vůbec se v průběhu koncertu zdálo, že sólistovi stačí k účinu skladby dodržet předepsanou dynamiku a nezabývat se detailnějším zvukovým ztvárněním. Jakubské varhany ovšem nabízejí daleko víc rejstříkových kombinací, kterých téměř nevyužil. Barevnost zvuku scházela i skladbě „Lotos“, kterou napsal Yui Kakinuma; její poetický půvab by se nápaditější registrací mohl mnohonásobně zvýšit.

Významný německý varhaník a skladatel Kay Johannsen působí v hlavním katolickém kostele ve Stuttgartu, a to i jako dirigent a sbormistr. Jeho skladba „Svítání“ vznikla původně z improvizace a působivě stupňuje zvuk stálým zesilováním od pianissima do plena. Při srovnání s velmi zvukově kontrastně vypracovaným podáním samotného autora a notovým zápisem s navrhovanými změnami rejstříků vyzněla skladba v Ohirově podání sice korektně, ale bez většího zaujetí.

V závěru koncertu zazněl opět Bach. Po meditativní chorálové předehře „Smiluj se nade mnou, Pane“ BWV 721 zakončila koncert v úpravě Marcela Duprého Sinfonie z Kantáty č. 29 k volbě lipské městské rady z roku 1731. Její hudba je převzata z Preludia z Partity E dur pro housle sólo. Sinfonie je určena ve verzi v D dur pro koncertantní varhany, smyčcový orchestr, trompety a tympány. Její hudba v úpravě pro varhany velkého zvuku znamenala jásavé zakončení Ohirova vystoupení.

Foto: Zdeněk Chrapek