„Vícesborová technika zapůsobila i prostorově. Vyzdvihla bych také působivou barvu theorby a harfy se žesťovými nástroji.“

„Z celkem jedenácti skladeb měly vokálně-instrumentální kompozice převahu, což krásně vyvážily čtyři instrumentální skladby a jedna vokální.“

„Velmi oceňuji postavení varhan na pódiu, kde tvořily s ostatními nástroji kompaktní celek.“

I když je dvojice měsíců červenec a srpen spojována především s letními prázdninami, pro určitý typ publika jde o období, na které se celý rok těší. Už tradičně se v této době koná festival Letní slavnosti staré hudby, letos už 20. ročník. Až do 6. srpna 2019 na návštěvníky staré hudby čeká osm koncertů s doprovodným programem. Už po vyslechnutí zahajovacího čtvrtečního koncertu v Kostele sv. Šimona a Judy lze konstatovat, že jubileum festivalu má opravdu působivý start. Ráda bych koncert přiblížila skrze tři oblasti, které na mě udělaly dojem nejsilněji.

1. promyšlená dramaturgie koncertu

Krátce před koncertem, v krásných prostorách kostela, už byla téměř každá židle zaplněna. Dramaturgie koncert sestavila z devíti autorů vrcholné renesance, které spojuje především tvorba v benátském stylu vícesborovosti. I když ne všichni skladatelé v Benátkách skutečně působili, jejich tvorba byla tímto stylem ovlivněna (Michael Praetorius, anebo Samuel Scheidt). Kromě hudebního centra Benátek program nabídl návaznosti ve vztahu učitel – žák: Giovanni Gabrieli byl kantorem Heinricha Schütze a sám Giovanni působil jistý čas pod vedením Orlanda di Lassa. Jako další dramaturgický spojník je město Drážďany, kde působil Heinrich Schütz a Michael Praetorius.

2. souhra obou souborů

Než se dostanu k podrobnějšímu přiblížení programu, chtěla bych vyzvednout další silný moment koncertu – dokonalou souhru obou souborů. Cappella Mariana je domácím komorním souborem, který se soustřeďuje na interpretaci vokální hudby středověkého a renesančního vícehlasu a raného baroka. Kromě zpěvů (soprány Barbora Kabátková, Antonina Ruda, Veronika Vojířová, alt Daniela Čermáková, tenory Vojtěch Semerád, Filip Dámec, Ondřej Holub, Tomáš Lajtkep, Čeněk Svoboda, basy Jaromír Nosek, Václav Jeřábek) jsme na koncertu měli možnost slyšet jejich rozšíření o hráče na theorbu (Jan Krejča) a trojřadou harfu (Kateřina Ghannudi). Fakt, že toto těleso pod vedením uměleckého vedoucího Vojtěcha Semeráda patří ke špičkovým komorním vokálním souborům, tento večer potvrdila nejenom profesionální čistota zvuku, artikulace a deklamace, ale i naprosto přesná souhra se souborem Instrumenta Musica. Toto těleso z německého Trossingenu se soustřeďuje na interpretaci německé a italské hudební produkce pozdní renesance a raného baroka. Pod vedením uměleckého vedoucího a taktéž hráče na trombón Ercole Nisiniho jsme v průběhu večera uslyšeli různé barevné kombinace renesančních nástrojů (viola da braccio Angelika Grünert, cinky Friederike Otto, Miroslav Kůzl, trombóny Sebastian Krause, Christoph Scheerer, basový dulcian a zobcová flétna Elisabeth Kaufhold, altový dulcian a zobcová flétna Nora Hansen, varhanní positiv Zita Mikijanska).

3. Velký úkol žesťů, procítěné basové sólo a vrchol večera v barevné vícesborovosti

Z celkem jedenácti skladeb měly vokálně-instrumentální kompozice převahu, což krásně vyvážily čtyři instrumentální skladby a jedna vokální. Koncert s názvem Jubilate Deo začal právě stejnojmennou skladbou – desetihlasým motetem Jubilate Deo omnis terra à 10 od Ascania Trombettiho, který měl své působiště v italské Bologni. Jako druhá zazněla jediná vokální kompozice Laudate Dominum quoniam bonus à 7 a to od jednoho z nejproslulejších skladatelů pozdní renesance Orlanda di Lassa. Zvukový kontrast v barvách výlučně instrumentálních přinesla skladba Ecce Maria genuit à 7 významného varhaníka v bazilice sv. Marka v Benátkách Claudia Merula. Další osobností působící v tomto chrámu byl i strýc Giovanniho Gabrieliho Andrea Gabrieli. Jeho vokálně-instrumentální skladba Beati immaculati in via à 8 zazněla jako čtvrtá. Vícesborová technika zapůsobila i prostorově, nakolik byli zpěváci rozděleni do dvou skupin po stranách pódia. Umění polyfonie jsme měli možnost ocenit i v díle Michaela Praetoria, který přímo v Benátkach nepůsobil, ale vícesborovou techniku ovládl brilantně. Po instrumentální kompozici tanců například galliardy nebo courrante zaznělo osmihlasé moteto In ich hab´ ich gehoffet Herr, kde výrazně vynikl kontrast částí sborových a komornějších. Vyzdvihla bych také působivou barvu theorby a harfy se žesťovými nástroji. Výrazná přesnost u bohatých melizmat v sopránech zněla celým chrámem.

Po přestávce pokračoval program nejdřív zvukově skromněji. V instrumentální skladbě Canzon VI à 7 od Giovanniho Gabrieliho vyznělo zajímavé barevné spojení varhanního portativu s theorbou, harfou a dechovými nástroji. Tento komornější moment vzápětí vystřídala zvukově bohatá mše v koncertantním stylu Messa concertare à 8 od Allesandra Grandiho, kde jsme opět slyšeli různé hlasové kombinace v kontrastu se sborovými. Heinrich Schütz zkomponoval v Drážďanech moteto Herr, unser Herrscher SWV 449, v kterém pětihlasý sbor doprovázejí instrumentální hlasy. Působivě vyznělo především tenorové sólo Vojtěcha Semeráda s třemi trombóny, což vytvořilo krásnou barvu. Poslední instrumentální skladbou koncertu byla taneční Paduan à 4, SSWV 43 Samuela Scheidta a poté program vyvrcholil do dvou posledních částí, pro mě nejsilnějších. Žestě a varhany otevřely skladbu Fili mi Absalon, SWV 269 už dnes zmíněného Heinricha Schütze. Za zvuku pomalé předehry přicházel pomalou chůzí na pódium basista. Skrze jeho procítěný prosebný zpěv Žalmu 8 mohl posluchač dospět k duchovnímu zážitku: („Absolone, synu, můj. Kdo mi přikáže, abych pro tebe zemřel? Absolone, synu můj.“) Závěr koncertu patřil nejdřív varhannímu sólu Intonatione decimo tono od Giovanni Gabrieliho (velmi oceňuji postavení varhan na pódiu, kde tvořily s ostatními nástroji kompaktní celek) a poté chvalozpěvu ze Žalmu 26 In ecclesiis (Ve společenstvích). Mistrovství ve vícesborovém stylu Giovanni Gabrieliho jsme měli možnost ocenit i skrze prostorové umístnění dvou sborů na kúru – vlevo vokální složky a vpravo instrumentální.

Publikum ocenilo oba soubory dlouhým potleskem, což vedlo k přídavku, k Žalmu 99 Jubilate Deo, které již zaznělo na začátku koncertu. Tento chvalozpěv (v překladu Plesejte Hospodinu) tak otevřel i ukončil první koncert festivalu. Slavnostně a s radostí.

Foto: Petra Hajská