úterý, 21 květen 2019 08:49

Vídeňský večer s Mozartem, Vosečkem a PKF

Autor:

„Voseček vytvořil něco, co bych se opovážil shrnout jako uhrančivě dekadentní hudební zátiší.“

„Alexandre Collard se partu ujal se sametovým zvukem, členové PKF ho lehce provokovali v dobrém smyslu lehkovážným doprovodem.“

„Krásná podmanivá práce s dynamikou, velice pěkná sóla, detailní práce s akcenty.“

 

47832460832bdf23ac970k

 

Sympatický a svěží večer čekal návštěvníky koncertu 19. 5. v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro. Usměvavý francouzský hornista Alexandre Collard, který zvítězil v 70. ročníku mezinárodní hudební soutěže Pražského jara, se tu sešel s energickým a skromným Britem Benem Glassbergem, vítězem 55. ročníku Mezinárodní soutěže pro mladé dirigenty v Besançonu z roku 2017. Pro oba mladé a začínající umělce se jednalo o velké a důležité vystoupení a oba ho pojali s velkou radostí pro hudbu.

I díla, která hráli, byla vytvořena mladými umělci. Mozart svůj Koncert pro lesní roh a orchestr č. 2 Es dur, KV 417 napsal v 27 letech a světoznámou Symfonii č. 40 g moll KV 550 ve 32.

Nu a 41, to je pro soudobého skladatele stále velmi mladý věk. A právě tolik je Šimonu Vosečkovi, pražskému rodákovi a vídeňskému občanovi. V Praze studoval u Otomara Kvěcha, skvělého a letitého vedoucího katedry skladby na Pražské konzervatoři, který loni zemřel. Studia na této škole zakončil Voseček nezvykle – operou. Touha psát opery je mezi soudobými tvůrci věc nevídaná a odvážná. Ba přímo donkichotská, zvážíme-li, že je psána bez objednávky. Takový byl případ Vosečkovy opery Biedermann a žháři, kterou začal psát z vlastního popudu ještě za dob studií v Praze. Nakonec mu byla tato opera uvedena v novém domově, Vídni, kde nyní žije. Krom úspěšného působení v rakouském prostředí se jeho skladby hrají čas od času i u nás. Byl jsem svědkem velice povedené kompozice k němému filmu Zákony mechaniky (1930) v rámci úspěšného několikaletého projektu orchestru Berg s názvem Cinegoga. Na podzim měla premiéru jeho skladba Pěsti na festivalu Contempuls, které se ujal fenomenální soubor Yarn/Wire.

Vosečkova láska k opeře se projevila i na nedělní premiéře. Byť to byla skladba čistě instrumentální, čerpala svůj hudební materiál z Vosečkovy opery Hybris, která měla premiéru ve vídeňské Kammeroper v roce 2016. Hybris byla součástí většího celku – tří jednoaktovek z nemocničního prostředí. Ke všem z nich napsala libreto Kristine Tornquist (*1965) přímo pro tento projekt. Hybris, první z tohoto operního tria, vypráví groteskní a temný příběh o doktorovi Krossovi, který je zapleten do obchodu s lidskými orgány. Bohatě platícímu pacientovi obstará potřebný orgán od chudého Moldavana, který potřebuje peníze na operaci pro svou dceru. Bohatý pacient i se svým dárcem sdílí pokoj ještě s nešťastným Prommerem, kterému smrťák Heini každý večer vyklove játra, která mu přes noc znovu narostou. Lékař Kross, ztělesnění cynismu a arogance, zatím uzavírá sázky o tom, kdo z pacientů vydrží nejdéle naživu, neboť ví, že transplantace nemůže dobře dopadnout. Alegorický příběh s aktuální tématikou. Temný, mystický, se špetkou černého humoru i patosu.

 

478323338424b8e0ba038k

 

Tyto aspekty se odrazily i ve skladbě Hypnos, intermezza noci pro komorní orchestr. Skladba vychází z meziher zmíněné opery, ovšem Voseček tyto mezihry spájí v nový celek a dodává mu i nový význam. Zatímco Hybris znamená v řečtině aroganci, sebepřeceňování, Hypnos je bůh spánku a Voseček se k mimohudebnímu aspektu své kompozice vyjádřil následovně: „Paralelní svět nesplnitelných přání spletených s banálními obavami. Nejasná hranice mezi realitou, snem a noční můrou. Mrtvý ti nalije skleničku, morče si vypůjčí kontaktní čočky. Život rozemletý v mixéru.“

Surreálně rozšafná a lehce znepokojující slova autorova jsou mi velmi sympatická, nicméně jsem si celou genezi díla přečetl až po jeho vyslechnutí a jsem za to rád. Vychutnal jsem si tak velice atmosférickou kompozici v abstraktní, hudební rovině.

Hypnos na mě působil harmonicky velice staticky, i přesto poutavě. Na bázi jednoduchého hudebního gesta vybudoval Voseček působivou gradaci. Toto gesto se objevilo nejprve ve smyčcích. Rovný tón se glissandem směrem dolů trochu vychýlil a záhy se vrátil zpět do původní frekvence. Toto gesto se následně variovalo v pozounech, hornách. Na jeho základě rostly i hutné akordické bloky, které se přelévaly přes sebe v chromatických krocích. Patos některých tutti si nezadal s patosem pozdních romantiků. Barevně temné plochy podpořené kontrafagotem byly vyváženy sekvencemi dechů ve vysokých polohách, ověnčených zvonkohrou a klavírem. Voseček vytvořil něco, co bych se opovážil shrnout jako uhrančivě dekadentní hudební zátiší. Povedená premiéra.

Specificky a sympaticky podivnou snovou atmosféru Vosečkovy partitury vystřídal po aplausu široký úsměv Mozartův. Wolfgang Amadeus napsal Koncert pro lesní roh č. 2 Es dur pro svého přítele, hornistu a občasného houslistu Josepha Leutgeba. Navzdory velkému věkovému rozdílu (Leutgeb se narodil v roce 1732) si ze sebe oba hudebníci tropili šprýmy. Mozart nezůstal jen u slovních vtipů, a tak příteli napsal hned tři koncerty.

Alexandre Collard, viditelně šťastný ze svého návratu do Prahy, kde loni zvítězil v soutěži Pražského jara, se partu ujal se svým sametovým francouzským zvukem. Členové PKF – Prague Philharmonia ho lehce provokovali svými hravými synkopami, svéráznými akcenty a celkově svěžím a v dobrém smyslu lehkovážným doprovodem. Z celého ansámblu, dirigenta i sólisty vyzařovala radost ze společné produkce.

 

46968251665c258666634k

 

Prudký kontrast Mozarta a Vosečka vyvážil Alexandre Collard ve svém odvážném přídavku. Zahrál šestou část z cyklu Des canyons aux étoiles... od Oliviera Messiaena s názvem „Appel interstellaire“. Původně samostatná skladba napsaná na počest zemřelého kolegy byla Messiaenem později zařazena do velkolepého cyklu čítajícího okolo 100 minut.

Zatímco mi v Mozartovi přišel velice kultivovaný a uhlazený tón Collarda místy trochu plochý, v přídavku zazářil a předvedl publiku celou škálu technik na lesní roh v suverénním pojetí.

V druhé půlce zazněla dramatická, méně humorná skladba vídeňského génia. Veleznámá Symfonie g moll č. 40. Pražská komorní filharmonii dostála výtečně svému jménu. Právě klasicistní repertoár byl tím stěžejním v dobách jejího vzniku. Ben Glassberg svým zápalem a entusiasmem dopomohl k dobrému výkonu. Krásná podmanivá práce s dynamikou, velice pěkná sóla (fagoty a hoboje v triu třetí věty – výtečně!), detailní práce s akcenty. Ben Glassberg dirigoval bez taktovky, velice esteticky a proměnlivě. Já, jsa neznalý praxe orchestrálního hráče, jsem měl místy problém porozumění jeho gestům, ale hráči z orchestru mě vyvedli z mého omylu. Britský talent se prokázal jako velice poctivý a srozumitelný šéf, který měl jasnou představu o frázích a vedení melodie napříč skupinami. Výsledky jeho práce se promítly na úspěchu všech tří děl tohoto povedeného večera.

 

478844378519dfdf43bf6k

 

47095058454b5570ad440k

 

Foto: Pražské jaro – Zdeněk Chrapek

 

Jiří Slabihoudek

Skladatel.

Studia na Pražské konzervatoři s doc. Eduardem Doušou zakončil v roce 2015 Koncertem pro pozoun, smyčce a bicí. Od roku 2014 je studentem Pražské HAMU ve třídě prof. Hanuše Bartoně, kde svůj bakalářský cyklus úspěšně zakončil Koncertem pro violoncello a komorní orchestr „Petrichor“. Absolvoval roční studium v Kodani v rámci programu Erasmus na Royal Danish Academy of Music. Na kontě má několik skladeb orchestrálních, komorních, sólových, vokálních. Kromě několikerých umístění v mezinárodní skladatelské soutěži Generace byl v roce 2019 OSA oceněn jako „nejúspěšnější mladý autor vážné hudby“ za rok 2018. Pod jeho jménem najdete na YouTube kanál zaměřený na méně známou hudbu českých skladatelů, zvlášť těch soudobých. Během studií na konzervatoři založil s velkolepými vyhlídkami studentský časopis, který vydržel jeden školní rok. I přes tento „úspěch“ se psaní o hudbě i o jiných tématech věnuje pravidelně, byť spíše do šuplíku. Mezi jeho další záliby patří filmy – zvlášť ty dánské, od Refna, Triera, Vinterberga – seriály, četba, a psaní o sobě samém ve třetí osobě.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.