neděle, 14 duben 2019 09:57

Kalliopé Trio v Rudolfinu.
Podvečer s hudbou pro housle, violoncello a klavír

Autor:

„S vrozeným sklonem k dramatu se zde Šostakovič navíc rozhodl zamilovat, a tak jeho první trio v sobě mísí tragično s lyričnem.“

„Dílo z šedivých normalizačních let má v sobě mnoho barev. Expresivní, vzdorná i radostná nálada krajních vět se výtečně projevila, stejně tak i úzkostlivá a makabrálně vznešená nálada vět vnitřních.“

„Všichni tři hráči působí na pódiu sympaticky, skromně a vřele.“ 

 

Kalliope-Trio-438290012109745905951981135720219229290496o

 

Středeční podvečer v Sukově síni patřil klavírnímu triu Kalliopé. Během devadesátiminutového koncertu s krátkou přestávkou předvedl soubor, založený v roce 2011 na AMU, svůj um na Klavírním triu B dur op. 11 od Ludwiga van Beethovena, raném Klavírním triu č. 1 c moll, op. 8 od Dmitrije Šostakoviče a konečně na Klavírním triu Petra Ebena. 

Beethovenovo trio nese podtitul „Gassenhauer“, podle dnes již zapomenuté, ale v rozmezí let 1797-98 - kdy na díle pracoval - velmi populární árie „Pria ch’io l’impegno“ z opery L’amor marinaro vídeňského skladatele a dirigenta Josepha Weigla. Kdejaký Vídeňan si ji pobrukoval na ulici (Gasse) a Beethoven jí se svou slabostí pro lapidární melodie [autor článku si zlehka hvízdá Ódu na radost…] neodolal a zpracoval ji do finále tria ve formě variací.

Právě ve finále úvodního kusu se trio ve složení Markéta Vokáčová (housle), Jan Zemen (violoncello) a Miroslav Sekera (klavír) po poněkud nesmělém začátku řádně rozohnilo. V paměti mi pak zvlášť utkvělo rozkošnické zpracování harmonicky velice zajímavého vybočení v sólovém klavíru těsně před codou v podání Miroslava Sekery.

 

Kalliope-Trio-4371295621097471026185284984178078059069440n

 

Po klasicistní, rytmicky sevřené sazbě Beethovenovy partitury následoval raný opus šestnáctiletého studenta Petrohradské konzervatoře Dmitrije Šostakoviče. Napsal jej v těžkých časech. Pobýval v sanatoriu na Krymu, kde se zotavoval z tuberkulózy, ale také ze smrti otce. Se svým vrozeným sklonem k dramatu se zde navíc rozhodl zamilovat, a tak jeho první trio v sobě mísí tragično s lyričnem. Není překvapením, že je napsáno ve slohu pozdního romantismu. Na půdorysu sonátové formy se rychle střídají oba zmíněné aspekty. Vášnivé, allegrové pasáže hrálo Kalliopé Trio v duchu expresionismu pozdější Šostakovičovy tvorby, jaksi navzdory romantickému patosu jeho juvenilie. Toto interpretační rozhodnutí jsem přivítal, prudké kontrasty se k Šostakovičově jednověté prvotině náramně hodily a naznačovaly tak pozdější drásavou povahu jeho děl. Stejně jako u Beethovena jsem se v pomalých a zvukově jemných částech neubránil rozpakům. Drobné intonační výchylky, samy o sobě nepodstatné, občas hráče znejistěly ve vytváření delších frází. Jímavé hlavní téma a energetické nasazení v hybných pasážích tyto rozpaky vyvážilo.

V druhé půli jsme se přenesli k českému klasikovi druhé poloviny 20. století Petru Ebenovi. Dílo z roku 1986, z šedivých normalizačních let, má v sobě mnoho barev. Expresivní, vzdorná i radostná nálada krajních vět se v podání tria výtečně projevila. Stejně tak i úzkostlivá a makabrálně vznešená nálada vět vnitřních. Zvlášť intenzivní projev v druhé větě ve mně rozezněl strunu úzkosti po zbytek večera, za což triu pěkně děkuji. Pána sedícího přede mnou ten samý úsek inspiroval k obejmutí manželky. Hudba, královna abstraktna, opravdu působí různorodě. Každopádně mě i pána inspirovala k nějaké vnitřní, emoční pohnutce.

Po dohrání závěrečné, efektní, byť správně „ebenovsky“ nevtíravé čtvrté věty si trio vysloužilo ovace. Po krátkém a vtipném poděkování violoncellisty Jana Zemena následovaly dva přídavky. V Druhém nokturnu pro klavírní trio od Ernesta Blocha houslistka Markéta Vokáčová naplno projevila svůj pravděpodobně oblíbený způsob hry, který se v menší míře projevil už v Šostakovičovi a Ebenovi a ve kterém si užívala glissand mezi tóny hranými na jedné struně a dlouhé tóny nasazené nejprve non vibrato s dobře slyšitelným náběhem na vibrato. Jsem zvyklý na daleko méně okázalý způsob interpretace, Markétiny šibalské „glissy“ přinesly oživení. Druhým a zcela závěrečným přídavkem byla čtvrtá část z cyklu Bergerettes od Bohuslava Martinů, skvěle zahraná, která svým optimismem příjemně otupila úzkost pramenící z mnoha částí Ebenova tria.

 

Kalliope-Trio-4367870121097452726187113271864308945911808n

 

Výkon Kalliopé Tria byl profesionální, sehraný. Při poslechu klasicistní a romantické hudby v první polovině koncertu mi místy chyběla větší vyhraněnost ve tvorbě některých frází, dynamických oblouků, ukotvený pohled na artikulaci. Jednalo se o maličkosti a mé pochybnosti byly rozmetány suverenitou projevu při interpretaci Ebena a dvou zmíněných přídavků. Všichni tři hráči působí na pódiu sympaticky, skromně a vřele.

Avšak o detailech jejich mimiky nemohu porozprávět, poněvadž jsem seděl v jedné z posledních řad, kde toho už moc vidět není (a navíc jsem měl u Ebena při vší té úzkosti tvář v dlaních, schovanou před krutým světem). Nemohl jsem si nevzpomenout na nedávný vynikající projekt pod záštitou Prague Music Performance, během něhož ve dnech 18. -19. března Quator Diotima a Trio Incendio hrálo hudbu Bartóka, Srnky a Schuberta pod kuratelou Alfreda Brendela v Sukově síni s přemístěným pódiem do středu, tak,  jak je možné vidět na fotkách v reflexi této akce. Myslím, že to byl dobrý nápad a prostoru Sukovy síně svědčil i akusticky. Možná, že i Český spolek pro komorní hudbu by mohl zvážit občasné ozvláštnění zasedacího pořádku.

 

kalliopetriopragueimg2koncerty

 

Foto: Kalliopé Trio

 

Jiří Slabihoudek

Skladatel.

Studia na Pražské konzervatoři s doc. Eduardem Doušou zakončil v roce 2015 Koncertem pro pozoun, smyčce a bicí. Od roku 2014 je studentem Pražské HAMU ve třídě prof. Hanuše Bartoně, kde svůj bakalářský cyklus úspěšně zakončil Koncertem pro violoncello a komorní orchestr „Petrichor“. Absolvoval roční studium v Kodani v rámci programu Erasmus na Royal Danish Academy of Music. Na kontě má několik skladeb orchestrálních, komorních, sólových, vokálních. Kromě několikerých umístění v mezinárodní skladatelské soutěži Generace byl v roce 2019 OSA oceněn jako „nejúspěšnější mladý autor vážné hudby“ za rok 2018. Pod jeho jménem najdete na YouTube kanál zaměřený na méně známou hudbu českých skladatelů, zvlášť těch soudobých. Během studií na konzervatoři založil s velkolepými vyhlídkami studentský časopis, který vydržel jeden školní rok. I přes tento „úspěch“ se psaní o hudbě i o jiných tématech věnuje pravidelně, byť spíše do šuplíku. Mezi jeho další záliby patří filmy – zvlášť ty dánské, od Refna, Triera, Vinterberga – seriály, četba, a psaní o sobě samém ve třetí osobě.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.