„Finále prvního Haydnova kvartetu dobře připravilo půdu poslednímu kvartetu Ludwiga van Beethovena.“

„Beethovenova čtvrtá věta posluchače zcela vtáhla do hudebního děje.“

„V monumentálním Čajkovského díle spolu jednotlivé hlasy příkladně korespondovaly.“

Jistota uchopení i souhry, kompaktní zvuk, obrovská škála dynamiky, dokonalá výstavba děl… Haydnův první kvartet, Beethovenův poslední a k tomu třetí z kvartetů Čajkovského, věnovaný památce Ferdinanda Lauba… Takový byl šest dní po zahájení Smetanovských dnů v Plzni středeční koncert Wihanova kvarteta.

Multižánrový festival, zahrnující symfonické koncerty, operní představení, sólové recitály, literární večery, sympozia, výstavy a třeba i koncerty pro děti, který pořádá ve spolupráci se svými partnery Plzeňská filharmonie na různých místech po Plzni, vždy pamatuje na pozvání předních domácích souborů z oblasti komorní hudby. Dodnes nezapomenu na svrchované vystoupení mladého souboru – Bennewitzova kvarteta – v sále Církve bratrské v roce 2014… Magnetem letošního ročníku festivalu bylo – vedle hostování Českého noneta (5. 3.)  nebo Prague Radio tria (17. 3.) – pozvání Wihanova kvarteta. Akusticky důstojným, zároveň kapacitně dostačujícím a pro umělce jistě inspirujícím prostředím byl pro koncert zvolený Sál Antonína Dvořáka Domu hudby, který je jedním ze sídel Konzervatoře v Plzni.

Téměř zaplněné hlediště si doslova užilo kvartetem zvolený, dobře dramaturgicky sestavený program sestávající z děl vídeňských mistrů smyčcových kvartetů Josepha Haydna a Ludwiga van Beethovena a k tomu přidaného posledního smyčcového kvartetu Petra Iljiče Čajkovského.

Hned po úvodních taktech Haydnova Kvartetu č. 1 G dur bylo cítit absolutní jistotu všech členů, přesvědčivé interpretační uchopení díla podtržené naprostou souhrou a kompaktním zvukem souboru, vzniklého roku 1985 a ověnčeného řadou ocenění, z nichž jmenujme alespoň první cenu v Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro v roce 1988 a první cenu v Mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Londýně v roce 1991. Kvarteto hraje v současnosti z poloviny ve složení zakládajících členů – primária Leoše Čepického a Jana Schulmeistera, hráče druhých houslí. V roce 2014 došlo k výměně violisty Jiřího Žigmunda synem primária Jakubem Čepickým a poměrně nedávnou změnou byla pak výměna hráče na violoncello Aleše Kaspříka členem Pražákova kvarteta Michalem Kaňkou v roce 2017. To možná vysvětluje skutečnost, že v pečlivě připraveném programu, který zpracovala Lenka Bočanová, se vyskytla ještě fotografie souboru v jeho původním obsazení.

V Haydnově kvartetu zaujal zejména obrovský náboj v první větě díla, který byl místy až hraniční – bylo to doslovné respektování předpisu con brio… Zaujal také ušlechtilý zvuk prvních houslí v Allegrettu nebo naopak lehkost Menuetta. Finále prvního Haydnova kvartetu dobře připravilo půdu poslednímu, rovněž čtyřvětému smyčcovému kvartetu Ludwiga van Beethovena. Jeho pojetí nepostrádalo lehkost a konverzační plynulost v prvních třech větách díla. Čtvrtá věta, citující charakteristickou (nejen) Beethovenovu otázku „Muss es sein?“ /Musí to být?/ včetně její odpovědi „Es muss sein!“, mohla mít dle programových poznámek i zcela všední rovinu. Posluchače však před přestávkou koncertu každopádně zcela vtáhla do hudebního děje. Dovolím si jedinou poznámku k detailu interpretace – těžko by si jiný, ne tak erudovaný houslista, jakým beze sporu Leoš Čepický je, mohl dovolit hrát s takovou jistotou staccata ve Scherzu házeným smykem z takové výšky…

Po přestávce zazněl již zmíněný Smyčcový kvartet es moll op. 30 Petra Iljiče Čajkovského. Monumentální čtyřvěté dílo bylo dokonale vystavěno, jednotlivé hlasy spolu příkladně korespondovaly. Protože jsem si dovolil přesednout z přízemí na balkon sálu, kam se zvuk lépe nese, než do prvních řad sálu, vychutnal jsem si ještě více obrovskou škálu dynamiky, kterou Wihanovo kvarteto disponuje.

Ne neoprávněně tedy na samotný závěr koncertu zazněl přídavek, Finále z „Amerického“ kvartetu F dur Antonína Dvořáka. Přítomný hlouček studentů Konzervatoře tuto volbu patřičně ocenil, neboť v současné době jeden ze školních souborů toto kompletní Dvořákovo dílo připravuje na jeden z absolventských koncertů; uskuteční se 15. 4. rovněž v Sále Antonína Dvořáka…

Program příštího ročníku Smetanovských dnů je Plzeňskou filharmonií jistě již připraven, nicméně není ještě zveřejněn. Tedy můžeme jen s napětím očekávat, který ze špičkových domácích souborů bude za rok přizván k hostování. A protože letošní festival není ještě ani ve své polovině, každý si může vybrat oblíbený pořad ještě do 28. 3. na www.smetanovskedny.cz. Od Prahy Plzeň není tak daleko…

Foto: Pavel Bouda, Jan K. Čeliš, Wihanovo kvarteto, Smetanovské dny