PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Člověk by měl myslet nejen na sebe, ale na celý národ, ze kterého pochází.“

„Když je možnost, je potřeba hrát i novou hudbu v kostele. Lidi je potřeba vychovávat, a to velmi opatrně. Ne je urážet.“

„Doporučuji všem, aby se fyzicky pokud možno udržovali v kondici, aby ‚jedli do polosyta a pili do polopita‘, aby se modlili anebo meditovali, aby poznali, proč tu vlastně jsou, a byli za to vděční.“

Varhaník Karel Paukert obdržel 13. října čestný doktorát na Akademii múzických umění v Praze. Za celoživotní koncertní a pedagogickou činnost, v jejímž rámci zvláště po odchodu z Československa v roce 1960 šířil dobré jméno našeho umění v Evropě a Americe, obdržel pak ještě koncem října státní cenu – Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby. Při příležitosti jeho návštěvy Prahy bylo možné s ním pohovořit. Jeho vzpomínky jsou už zachyceny v řadě předchozích rozhovorů nebo v cyklu Osudy Českého rozhlasu, který také Karla Paukerta hostil v pořadu Telefonotéka. Záznamy těchto pořadů je možné si vyslechnout a rozhovory přečíst. Proto se rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz zaměřil spíše na konkrétnější problematiku spojenou se světem varhan.

„Lidem, kteří chodí na varhanní koncerty, moderní varhanní hudba většinou nepřipadá nezajímavá či nesrozumitelná.“

 „Eben býval častým interpretem svých varhanních opusů, většinou se ovšem jednalo ještě spíše o improvizace. Ale nezaznamenal jsem, že by někdy koncertně provedl třeba Nedělní hudbu či Laudes.“

„Potkávám interpretace, jaké se zrodily zdánlivě bez kontinuity, nepřejímají vyzkoušené a zažité postupy, ale zároveň se mi zdá, že míří k podstatě věci.“

Varhanní tvorba významného českého hudebního skladatele Petra Ebena, jehož nedožitých devadesátých narozenin vzpomínáme právě dnes, 22. ledna, patří k tomu nejdůležitějšímu, čím obohatilo české umělecké prostředí ve druhé polovině dvacátého století kulturní svět. Nebo upřesněme: obohatilo tu výseč evropské a světové kultury, jež se vztahuje ke křesťanským kořenům. – Varhaník a profesor AMU Jaroslav Tůma uvažuje o tradici provádění Ebenových varhanních děl a o výchozích parametrech jejich interpretace. Ebenovy opusy se mu už stávají klasikou, něčím, co bude patřit do repertoáru varhan zřejmě už napořád.