„Škola se prezentovala mezioborovým projektem, jímž bylo scénické provedení kantáty Otvírání studánek, doslova symbolu hudební Poličky.“

„První půlka koncertu byla věnována vystoupení ne příliš dávných absolventů ZUŠ. Někteří jsou studenty konzervatoří a vysokých hudebních škol, někteří již sami působí v pedagogické sféře.“

„Polička jako rodiště slavného skladatele logicky upřednostňuje především rok narození, výraznější část chystaných aktivit proto bude soustředěna na rok 2020.“

ZUŠ Bohuslava Martinů v Poličce slavila sedmdesátiny. Koncertem ke svému jubileu odstartovala současně defilé akcí spojených s dvouletým výročím skladatele, místního rodáka, od jehož úmrtí letos v létě uplyne 60 let a od narození pak napřesrok 130 let.

Přesně před sedmdesáti lety zahájila činnost dnešní základní umělecká škola v Poličce: nejprve od září 1948 jako Hudební ústav města Poličky a o pár měsíců později, po získání svolení užívat v názvu jméno svého slavného rodáka, jako Hudební ústav Bohuslava Martinů. Skladatel, žijící tehdy trvale v USA, činnost školy na dálku se zájmem sledoval a v dopise vysvětloval: „protože je škola vedena pod mým jménem, přejímám částečně odpovědnost“. A je příznačné, že právě hudební škole v Poličce věnoval své úplně poslední kompoziční myšlenky: šest týdnů před skonem zkomponoval kratinkou Zdravici, dedikovanou „Žákům hudební školy Bohuslava Martinů v Poličce“.

Právě toto kratinké dílko zaznělo v živém provedení pěveckého sboru základní umělecké školy jako úvod slavnostního koncertu k výročí založení instituce, uspořádaného 20. února ve velkém sále Tylova domu. Koncert, složený z několika dramaturgicky odlišných částí, prezentoval nejen současnost školy, ale odkazoval také na její minulost, dokonce s poukazem na historii prvních let existence. Zájemci si mohli v předsálí prohlédnout staré kroniky plné fotografií a dokumentů. Navíc byli posluchači s historií školy a jejími největšími pedagogickými osobnostmi seznámeni vtipně pojatým přehledem, který prezentovali moderátoři večera Gabriela Vraspírová Vorbová, ředitelka ZUŠ, a Petr Cuper, učitel tanečního oboru; s některými pamětníky byly dokonce předtočeny krátké videorozhovory.

Hlavní část prvé půlky koncertu byla věnována vystoupení ne příliš dávných absolventů ZUŠ, kteří lásku k hudbě zúročili bezezbytku a jsou nyní studenty konzervatoří a vysokých hudebních škol, někteří již sami působí v pedagogické sféře. Ve stylově rozmanitém programu vystoupil hráč na tubu Metoděj Dvořák (JAMU Brno), flétnistka Veronika Stodolová (Janáčkova konzervatoř v Ostravě), sopranistka Helena Hozová (JAMU Brno), pianistka Jaroslava Kynclová (absolventka JAMU, dnes pedagožka gymnázia a ZUŠ), trombonista David Coufal (absolvent brněnské konzervatoře, dnes pedagog ZUŠ) a dvě akordeonistky Ester Tomášková a Kateřina Tůmová (obě studující na konzervatoři v Pardubicích).

Vrchol slavnostního večera byl dramaturgicky koncipován na druhou půli koncertu. Na ní se škola prezentovala mezioborovým projektem, jímž bylo scénické provedení Martinů kantáty Otvírání studánek. Na jeho přípravě a provedení se podíleli jak žáci hudebního oboru, tak také oboru tanečního – a prostor dostali též pedagogové školy. V jejich rukou byla režie, hudební nastudování a dirigování, vytvoření scény a kostým. Za všechny jmenujme precizní hudební nastudování a řízení kantáty Petrou Boštíkovou, čisté, z folklorních motivů vycházející choreografické uchopení Venduly Pelzové a režii Petra Cupera. Mezi účinkujícími sólisty byli i dva hosté, barytonista Pavel Borský a vypravěč Jan Jukl.

Kantáta Otvírání studánek je doslova symbolem hudební Poličky, neboť právě tam zazněla 7. ledna 1956 její světová premiéra. Od té doby mezi místními patří k nejoblíbenějším autorovým dílům vůbec. To potvrdilo i provedení na slavnostním koncertu ZUŠ – odezva publika byla více než nadšená. Mimochodem: koncert ZUŠ Bohuslava Martinů Polička, konaný ve velkém sále multifunkčního Tylova domu – který letos v srpnu také oslaví své kulatiny, devadesát let existence! – v prostoře s velkorysou kapacitou 483 míst, byl plný do posledního místečka, dokonce pořadatelé museli přidávat celé řady židlí navíc.

Posluchače tvořily z velké části děti, a přestože jich řada byla předškolního věku, vydržely vnímat dění s neobvyklou koncentrací. Důvodem mohl být fakt, že na pódiu viděly své sourozence či kamarády, ale jistě také programová pestrost a především nesmírné interpretační nasazení všech účinkujících, vedoucí k vysoké umělecké úrovni celého večera.

Koncert byl pomyslným, ale velmi důstojným startem reprezentativního defilé různorodých akcí, které budou v letošním a příštím roce v Poličce průběžně upomínat na hned dvě po sobě jdoucí výročí Bohuslava Martinů. Polička jako rodiště slavného skladatele logicky upřednostňuje především rok narození, výraznější část chystaných aktivit proto bude soustředěna na rok 2020. Všechny akce stmeluje speciálně vytvořený vizuál a logo. Užitý citát „Jsem doma“ odkazuje nejen na jedno z nejoblíbenějších děl skladatele, výše zmiňovanou kantátu Otvírání studánek, ale současně symbolizuje celoživotně silný vztah skladatele k jeho rodnému městu a též zpětně – rodného města ke skladateli.

Foto: Centrum Bohuslava Martinů