„Poctu Jiřímu Ropkovi chystá na 11. srpna Jaroslav Tůma.“

„První povolený koncert v kostele po sedmnácti letech zákazů hrál v hlavním městě v roce 1965 právě Jiří Ropek u sv. Jakuba.“

„Chrámová hudba u sv. Jakuba byla v dobách komunistické diktatury pojmem: a to díky tamnímu sboru a orchestru, které vedl a řídil Josef Hercl, a souběžně i díky Jiřímu Ropkovi.“

Mezinárodní varhanní festival v bazilice sv. Jakuba v Praze bude letos v létě uspořádán k poctě Jiřího Ropka, který právě tam působil 45 let jako varhaník. Od jeho narození uplyne 1. července rovných sto let. Jiřímu Ropkovi nyní také věnuje poslední květnový večer svůj bakalářský koncert v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze mladý varhaník Lukáš Dvořák, žák Pavla Černého na AMU.

Lukáš Dvořák bude mít 31. května u sv. Ignáce na programu skladby českých a francouzských umělců – Jiřího Ropka, Marcela Dupré, Josefa Kličky, Oliviera Messiaena a Bedřicha Antonína Wiedermanna, tedy Ropkových učitelů, přátel a vzorů.

Na festivalu Audite Organum, jehož program je rozvržen na čtvrteční podvečery mezi 4. srpnem a 22. září, zazní hudba řady autorů, zejména českých a francouzských, ale také Bacha nebo Regera. Poctu Jiřímu Ropkovi chystá na 11. srpna Jaroslav Tůma. Ropkovu tvorbu připomene i Jan Kalfus, a to 15. září. Na festivalu vystoupí také Daniel Strządała, Marie Zahrádková-Esslová, Stephen Tharp, Eugenio Maria Fagiani, David Cassan a samozřejmě i Irena Chřibková, titulární varhanice baziliky a dramaturgyně a ředitelka této přehlídky.

Jiří Ropek (1922-2005) byl jedním z nejvýznamnějších českých varhaníků 20. století. Také komponoval. Chrámová hudba u sv. Jakuba v Praze na Starém Městě byla v dobách komunistické diktatury pojmem: a to díky tamnímu sboru a orchestru, které vedl a řídil Josef Hercl, a souběžně i díky Jiřímu Ropkovi. Na největší pražské varhany pořádal týden co týden “varhanní hodinky”, které se staly v dobách komunismu vůbec jedinou možností poslechu chrámové varhanní hudby v metropoli. Přinášely neopakovatelné duchovní zážitky, věděla o nich celá kulturní Praha a byly navštěvovány stovkami lidí. První povolený koncert v kostele po sedmnácti letech zákazů hrál v hlavním městě v roce 1965 právě Jiří Ropek u sv. Jakuba.

Vedle toho také koncertoval v zahraničí, zejména ve Velké Británii, kde se stal mimo jiné vůbec prvním varhaníkem vystupujícím v londýnské síni Royal Festival Hall. V roce 1968 pak Jiří Ropek zahajoval kulturní část olympiády v Mexiku.

Po dobu dvaceti let také vyučoval hru na varhany na Pražské konzervatoři. Byla to osobní iniciativa tehdejšího ředitele Václava Holzknechta, který se vahou své osobnosti zasadil, aby varhaník hrající v kostele mohl zároveň vyučovat na konzervatoři, což v tehdejší době nebylo vůbec samozřejmé. Jeho absolventi si ze školy odnášeli poznatek, že hudba není jen úzký obor: vštípil jim vědomí souvislostí s výtvarným uměním, literaturou a kulturou vůbec. Ropkovi někdejší žáci nepůsobí zdaleka jen jako varhaníci, ale je mezi nimi skladatel jazzové hudby, skladatel muzikálů, filmový scenárista, katolický kněz a dokonce i ministr.

Varhanní hru začal Jiří Ropek studovat po maturitě na gymnáziu ve válečném roce 1941. Na Pražské konzervatoři se stal žákem tehdejšího významného pedagoga Bedřicha Antonína Wiedermanna; pokračoval pak u něj na právě založené Akademii múzických umění. Zároveň studoval hudební vědu, kterou však z politických důvodů nedokončil. Brzy pak u sv. Jakuba přebral po Wiedermannovi nejen místo varhaníka, ale na čtyři další desetiletí i jeho koncerty – pravidelné nedělní varhanní hodinky, konané v rámci bohoslužeb. „Být varhaníkem – to není náhoda. To je cesta, na kterou vás osud zákonitě přivedl,“ říkával.

Od padesátých let se Ropek současně věnoval komponování. Je v tom vidět nepopiratelný vliv B. A. Wiedermanna. Kombinace varhanního virtuosa a skladatele, jak ji Wiedermann i jeho nejznámější žák praktikovali, ze současného hudebního života stále víc mizí, napsal o Ropkovi varhaník Jan Hora… Celoživotní obdiv ke gregoriánskému chorálu a latinskému jazyku dal vzniknout řadě skladeb pro varhany sólo i v kombinaci s nástroji a vokálním dílům duchovního charakteru. Patrně nejhranější Ropkovou kompozicí je varhanní skladba z roku 1956 nazvaná Variace na Victimae Paschali Laudes.

Skromný a nenápadný svou povahou, vytvořil si vlastní osobitý interpretační styl. Obdivoval francouzskou romantickou a soudobou varhanní hudbu, kterou často hrával, ale blízký mu byl i neobarokní styl Paula Hindemitha. Zároveň byl věrným interpretem skladeb svého učitele. Ve varhanním světě zanechal podle Jana Hory nesmazatelnou stopu.

Foto: ilustrační – archiv J. Ropka, FDb, Facebook, Wikipedia

Facebook X E-mail WhatsApp