„Bohyně je v závěru Fuxovy opery Costanza e Fortezza ztotožněna s císařovnou a Řím s Prahou.“
„Námětem Zelenkovy skladby Sub olea pacis je získání královské koruny Václavem a dědičný nárok Habsburků na ni.“
„Caldarova oslavná serenata La Concordia de' Pianeti vznikla pro velkolepou hudební oslavu jmenin císařovny Alžběty.“
V prosinci roku 1723 zemřel v Praze ve věku šestačtyřiceti let Jan Blažej Santini-Aichel, český architekt italského původu, představitel jedinečného stylu nazývaného barokní gotika. Jen o tři měsíce dříve bylo hlavní město dějištěm události, která se do uměleckého odkazu barokní doby otiskla také silně, ale v jiném oboru – v hudbě. Na Pražském hradě se 5. září uskutečnila korunovace císařského páru českým králem a královnou. Karel VI. a Alžběta Kristýna z panujícího rodu Habsburků, pobývající při té příležitosti několik měsíců mimo Vídeň, byli adresáty tří nově zkomponovaných hudebních alegorických holdů. Opera Costanza e Fortezza od Johanna Josepha Fuxe zazněla v Praze v premiéře 28. srpna, alegorické melodrama Sub olea pacis et palma virtutis z pera Jana Dismase Zelenky pak 12. září. Cestou do Vídně potom na podzim ve Znojmě panovnický pár ještě vyslechl třetí hudební novinku, oslavnou vokálně-instrumentální serenatu od Antonia Caldary.
„Pražská koncertní sezóna dospěla k vrcholnému nezapomenutelnému okamžiku ještě dřív, než doopravdy začala.“
„Dílo vyznělo závažně, vroucně a naléhavě.“
„Vyústění do ztišeného durového projasnění na slovu Amen je dechberoucí i osvobozující.“
Na Pražském hradě zaznělo na mimořádném koncertě ve Vladislavském sále první zářijovou neděli Brittenovo Válečné rekviem. Ve zřetelném účastném kontextu agresivní války vedené Ruskem proti Ukrajině i v souvislosti s oběťmi dvou světových válek zaznělo jako memento i modlitba, výzva i tichá vzpomínka, tedy nadčasově. Nádhernému, jednoznačně protiválečně vyznívajícímu dílu se dostalo vynikajícího provedení. Právě takto se v myslích publika proměňuje moderní hudba v klasiku.
„Vondráček hraje tohoto autora nekompromisně, náruživě.“
„Brauner s Vondráčkem byli na sebe slyšitelně i očividně velmi podrobně a s naprostou samozřejmostí napojeni.“
„Dojem ze současných špičkových orchestrů z významné části spoluvytvářejí sály.“
Koncertem pro Liberecký kraj začal v pátek dvaadvacátý ročník respektovaného severočeského hudebního festivalu Lípa Musica. V historické divadelní budově v Liberci vystoupili Pražští symfonikové s pianistou Lukášem Vondráčkem a s šéfdirigentem Tomášem Braunerem. Večer měl dvě rozdílné poloviny. Vzrušujícím způsobem zahraného Rachmaninova a idylicky vyznívajícího Dvořáka.
„Letošní mix sedmapadesáti mladých lidí z šesti zemí světa byl opravdu jedinečný.“
„Naši lektoři jsou stálice. I oni se rádi vracejí.“
„Každá takováto aktivita vyžaduje celoroční péči o fundraising.“
Po skončení šestého ročníku Letní hudební akademie Kroměříž se její umělecký šéf Tomáš Netopil v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zamýšlí nad tím, jak se projekt rok za rokem vyvíjí. Ale nejde jen o lektory, kteří se stali už stálicemi, a o studenty, z nichž se mnozí za svými letními pedagogy pravidelně vracejí. Jde i o finanční zdroje. Jejich hledání pro příští roky začalo hned další den – a podle Tomáše Netopila vlastně ani nikdy nekončí.
„Karel Husa užívá v citaci husitský chorál, který je pro českého posluchače jasným symbolem národní identity, ztělesněním odporu, ale i naděje.“
„Osm tisíc provedení je v soudobé hudbě opravdové unikum, za kterým ovšem stojí vedle uměleckých kvalit rovněž silný politický moment.“
„To je osud většiny z těch uměle vyřazených z kontextu umění, těch, o kterých komunistický režim z ideologických důvodů záměrně mlčel.“
Jedenadvacátý srpen. Neblahé datum okupace Československa armádami států Varšavské smlouvy, v čele s armádou tehdejšího Sovětského svazu, našlo výrazný ohlas v tvorbě Čechoameričana Karla Husy. Jeho Hudba pro Prahu 1968, dobře napsaná a intenzivně emotivní, zaznamenala už tisíce provedení po celém světě.
„Nakonec přece jen – a dochované spisy ukazují, že po tvrdých diskusích mezi radními – nabídli post kantora Bachovi.“
„Připisuje se mu výrok, že cílem a účelem celé hudby by nemělo být nic jiného než oslava Boha a osvěžení duše...“
„Když nastoupil do úřadu, začalo nejproduktivnější období jeho života.“
Jak to bylo v osmnáctém století přesně s letními prázdninami, není teď úplně důležité. Pravděpodobně ale bylo od školního vyučování volno na dva týdny během senoseče, tedy v červnu, a na dva týdny v době žní, tedy v srpnu. Pokud to platilo i pro žáky a učitele Tomášské školy v Lipsku, měl možná Johann Sebastian Bach před třemi sty lety právě nějaké volno. Když však na jaře toho roku 1723 nastoupil do úřadu tomášského kantora, musel začít podle rozvrhu pracovat hned. Latina, zpěv, nácvik hudby pro nedělní bohoslužby, komponování… Nebylo toho málo. Třísté výročí jeho příchodu do Lipska je dobrou příležitostí uvědomit si, že byl mužem pracovitým a zbožným a zcela jistě i přesahujícím průměrné poměry. Přesto nebyl začátek jeho nejdelší a nejplodnější životní etapy jednoznačný. Byl na svůj post vybrán tak trochu jako z nouze ctnost.
„V následujících letech budu pracovat na zlepšení herní kondice, přesnosti a zvládání stresu při hře.“
„Mezi varhaníky všude je Bachova hudba povinným prvkem a jasným základem.“
„Způsob, který traktuje varhany jako symfonický orchestr, je mi velmi blízký.“
Mariusz Wycisk, 10. srpna interpret druhého koncertu Mezinárodního varhanního festivalu v pražské bazilice sv. Jakuba, vystupuje po celém Polsku a je rovněž aktivním liturgickým varhaníkem. Do řady úspěchů si přidal loni na podzim druhou cenu v Mezinárodní varhanní soutěži Petra Ebena v Opavě. Do Prahy přivezl hudbu Johanna Sebastiana Bacha, Camilla Saint-Saënse, Marca Enrica Bossiho, Louise Vierna a polského autora Mariana Sawy, jehož život se uzavřel v roce 2005. Mariusz Wycisk studoval na Střední hudební škole ve slezském Rybniku, pochází z blízké Raciborze. Je ročník 1999 – a je tak nejmladším mezi protagonisty letošních osmi festivalových koncertů. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se vyjadřuje i k této skutečnosti, především však představuje svůj repertoár a charakterizuje vlastní přístup ke zvuku varhan.
„To, že mám možnost soustředit se na tři měsíce na jedno jediné dílo, je zcela ojedinělou zkušeností.“
„Britským hudebníkům je vlastní neuvěřitelná rychlost, profesionalita a disciplinovanost, se kterou pracují.“
„Glyndebourne není místem, kde by se realizovaly skandální projekty, ale naopak místem, kde se velmi ctí tradice… Jako kdyby se režisérka snažila vytvořit kontrapunkt k bohatě stylizovanému, smyslnému světu Händelovy hudby jakousi civilní syrovostí a živelností.“
Proslulý operní festival Glyndebourne ve Východním Sussexu na jihu Anglie má letos v létě na programu vedle dalších pěti titulů od 23. července do 26. srpna také Händelovu Semele, příběh z Ovidiových Metamorfóz o svádění, cizoložství a pomstě. Za hudební stránkou inscenace režisérky Adele Thomas stojí dirigent Václav Luks. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje práci s londýnským orchestrem dobových nástrojů Orchestra of the Age of Enlightenment, uvažuje o vztahu hudby a režie v operních projektech, objasňuje charakter Händelova díla a přibližuje pracovní atmosféru v divadle pro dvanáct set diváků v areálu starobylého venkovského sídla uprostřed pastvin, kde už z tuzemských umělců účinkovali například Jiří Bělohlávek, Jakub Hrůša nebo Magdalena Kožená. Václav Luks však také přiznává, že zkušenosti a zážitky z hostování s jinými tělesy v něm stále víc upevňují přesvědčení, že jeho životním projektem je pražský barokní orchestr Collegium 1704.
„Od první zkoušky jsem svatojakubskými varhanami nadšen.“
„Nehrál bych je, kdyby mě jejich tvorba nezajímala a nezaujala.“
„Nejde jen o mé pocity. Úplně nejpodstatnější je, aby bylo šťastné a spokojené publikum.“
Skladby dvou autorů ze Severní Ameriky, francouzskou hudbu a vlastní improvizace má dnes večer v Praze na programu recitálu v bazilice sv. Jakuba všestranný britský hudebník Wayne Marshall, mezinárodně uznávaný jak za dirigentským pultem, tak u kláves – ať už patří klavíru, nebo varhanám. Jeho koncert, navíc v přímém přenosu na stanici Český rozhlas Vltava, otvírá osmadvacátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu pořádaného Svatojakubským Audite organum. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Marshall chválí největší české varhany a jejich zvukové možnosti, ale na otázku, kterým směrem se budou dnes ubírat jeho proslulé improvizace, jen krčí s úsměvem rameny.
„Hudba patří k Santiagu de Compostela neoddělitelně. Barokní i novější, ale především asi pochopitelně a s naprostou samozřejmostí hudba středověká.“
„Hudební katalog katedrály v Santiagu byl popsán a zveřejněn až v padesátých letech dvacátého století. K městu se váže například osobnost skladatele Melchora Lópeze, žijícího mezi roky 1759 a 1822.“
„Ke Svatojakubské pouti dnes patřit i vokální hudba komponovaná na světské galicijské texty.“
Na 25. července připadá Jakubův svátek. Santiago de Compostela, španělské město s údajným hrobem apoštola Jakuba, je po staletí cílem tisíců a tisíců křesťanských poutníků. Daleko už odtamtud není na druhý nejzazší západní výběžek evropského kontinentu, poloostrov jménem Finisterre – Konec země. Pouť často směřuje symbolicky až tam. Peregrinatio ad limina Sancti Jacobi, El Camino de Santiago, Svatojakubská cesta… Tak silný kult a tak dlouhá tradice mají samozřejmě i hudební stránku.
„Pilař přidal současnou, ale přesto typicky barokně vyhlížející vizualizaci, do které nechal vrůst paralelní příběh – stylizované taneční naznačení rodinných vztahů a němou roli stárnoucí vladařky vzpomínající na dávné nesplněné naděje.“
„Andreas Scholl z týmu nevyčníval, okázalost je mu cizí; a navíc všichni ostatní byli také vynikající.“
„Skladbu v kulisách barokních obrazů, pomocí ambiciózního svícení a v barvitých kostýmech rozhýbali, ilustrovali, domysleli a dotvořili nejlepším možným způsobem.“
Hudební festival Znojmo realizoval další velké vokálně-instrumentální barokní dílo. Svůj devatenáctý ročník ozdobil scénickou podobou oslavné serenaty Harmonie planet od Antonia Caldary, uvedené ve městě před třemi sty lety. Čtvrteční premiéra, za kterou stojí režisér Tomáš Ondřej Pilař, dirigent Roman Válek, choreograf Martin Šinták, výtvarnice Ivana Ševčík Miklošková a sedm skvělých pěveckých sólistů, byla právem velkým úspěchem. Vizuální i hudební ztvárnění je barvité a poutavé.
Hudební festival Znojmo scénicky nastudoval oslavnou serenatu Harmonie planet, kterou napsal Antonio Caldara v roce 1723 k poctě těhotné císařovny Alžběty. Poprvé zaznělo dílo právě ve Znojmě, když se s císařem Karlem VI. vracela z pražské korunovace do Vídně. Roman Válek s Czech Ensemble Baroque a sedmi sólisty už při koncertní novodobé premiéře počátkem letošního roku předestřel skladbu v Brně a v Praze jako pozitivní a neproblémovou italskou hudbu nabitou svěží energií. Navazuje na to nyní od 20. do 23. července třemi představeními v Jízdárně znojemského Louckého kláštera. V serenatě vystupuje jako symbol sedmi planet sedm božstev, která vzdávají hold panovnici. Režisér projektu Tomáš Ondřej Pilař, jehož inscenace jsou charakteristické dominantní vizuální složkou a spirituálním zaměřením, říká v podcastu portálu KlasikaPlus.cz, že pojal scénickou podobu tohoto brilantního barokního leporela jako rodinné drama, nasvěcující v jednotlivých obrazech téma očekávání příchodu dítěte a pak jeho narození.
„Letní jízdárnu použil letos Festival Krumlov pro uspořádání open-air koncertu po dlouhých letech.“
„Violeta provází Zuzanu Markovou po celou její dosavadní kariéru. Účinkovala už ve čtrnácti různých inscenacích.“
„V rámci estetiky ozvučení těžko posuzovat. Jemné nuance takováto reprodukce nepodchytí.“
Sobotní večer uprostřed července. Zřejmě nejteplejší den letošního roku se pomalu zklidňuje, ale horko přetrvává. Cesta do Letní jízdárny českokrumlovského zámku, která vede ze starého města poměrně strmě nahoru, je v tom nejpříkřejším místě z ošlapaného dřeva. Utkví vám v paměti. Stejně jako pohled od zámeckých zahrad na zákruty Vltavy, okolní stráně a střechy, nad nimiž se tyčí gotický kostel. A v paměti utkví i prostor upravený pro open-air koncert. Vysoká krychlová scéna obklopená poloprůsvitnými černými látkami, projekční plocha, tisícovka bílých židlí pro publikum, mohutné staré stromy okolo, světla, obloha měnící barvy... Druhý z programů Festivalu Krumlov je operní a jeho pěveckými protagonisty jsou Zuzana Marková a Charles Castronovo.
„Saint-Saënsovu hudbu, rovnoměrně rozprostřenou mezi póly lyriky a efektní virtuozity, zahrál Melnikov tak, že pomohl publiku rozměrnou skladbu, v tuzemsku slýchanou zřídkakdy, prožít jako podnětnou, poutavou a zajímavou.“
„Spojení hudby a baletu se tento večer ukázalo jako velmi dobrý nápad.“
„Ravelovo hypnotické Bolero, ve variacích stupňované nad opakovaným a zesilovaným rytmickým motivem, doplnil Bubeníček náznakem příběhu jedné ženy a postupně se přidávajících čtyř mužů.“
Festival Krumlov začal v pátek ve velkém stylu: open-air koncertem v Letní jízdárně a půl hodiny před půlnocí efektním ohňostrojem. Úvodní program nesl název Francouzská noc a byl v den, kdy země slaví významný svátek, sestaven výhradně z francouzské hudby. Do Českého Krumlova přijeli rozhlasoví symfonikové s dirigentem Robertem Jindrou a pianistou Alexanderem Melnikovem. Hudba se navíc na pódiu ve třech skladbách ze čtyř propojila s baletem – s choreografiemi Jiřího Bubeníčka.
„Místy zní Loeweho výrazně melodická a nepříliš složitá hudba idylicky a líbezně, místy závažněji, vystihuje prostředí a nálady, spoluvytváří v až operním slova smyslu charakteristické obrazy a situace.“
„Skladatel Loewe, působící po větší část života jako varhaník a pedagog v tehdy německém Štětíně, byl luterán s hudebním a teologickým vzděláním a Jana Husa spolu se svým libretistou podává způsobem bez jakýchkoli pochybností pozitivním.“
„Loewe žije v hudebním dění především písněmi, ale toto osmdesátiminutové oratorium dává jasně najevo, že i jeho zapomenutá duchovní tvorba stojí za poslech.“
Německý skladatel první poloviny devatenáctého století Carl Loewe, proslulý zejména svými baladami a písněmi, je také autorem několika velkých vokálně-instrumentálních kompozic, duchovních skladeb, v současném koncertním provozu však vlastně zcela neznámých. Mezi taková díla patří i devadesátiminutové oratorium Jan Hus, jehož libreto zpracovává romantickým způsobem reformní odkaz českého kněze, nařčeného z kacířství a v roce 1415 na církevním koncilu v Kostnici 6. července upáleného.
„Byl nadšencem, který osobním kouzlem a uměleckou autentičností dokázal přitahovat i natrvalo přitáhnout k barokní hudbě širokou veřejnost.“
„Neznamená to, že by hrál nepoučeně, bez znalostí. Estetika jeho interpretačního názoru nicméně nesledovala stejné zákruty jako ta Harnoncourtova nebo Gardinerova.“
„´Plamenně hovořil,´ popsal Munclingerův popularizační styl Václav Luks.“
Interpretace staré hudby ušla od poloviny dvacátého století do dnešních dnů neuvěřitelně zajímavou a dlouhou cestu. Oba konce této cesty se od sebe liší stejně, jako se třeba liší fotografie kteréhokoli světového města z roku 1953 od fotografií z roku 2023. Barokní hudba se hrávala dost podobně jako romantická, hrávala se jen na moderní nástroje a určitě i vznešeněji, odtažitěji, masivněji a vesměs pomaleji než dnes. Tak jako jsou současné fotografie veřejného prostoru měst plné ruchu, dynamiky, otevřenosti, jedinečnosti a barevnosti, i stará hudba se teď interpretuje životněji, dynamičtěji, diferencovaněji, barvitěji a vzrušeněji. Flétnistu, dirigenta a badatele Milana Munclingera si dnes, 3. července, v den stého výročí jeho narození, připomínáme jako muzikanta, který v první třetině té cesty zanechal v tuzemsku znatelnou stopu.
„Podtitul připravovaného 66. ročníku Smetanovy Litomyšle zní Naše vlast.“
„Festival chce příští rok uvést kompletní jevištní dílo Bedřicha Smetany.“
„Chtěl bych, aby se z festivalu, ale i z celého města Litomyšle stalo evropské kulturní centrum.“
Smetanova Litomyšl se má v Roce české hudby 2024 konat od 7. června po čtyři týdny. Národní festival, jehož 65. ročník tuto neděli uzavřel Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK programem nazvaným „Ciao, Italia!“, přinese napřesrok mimo jiné cyklus všech oper Bedřicha Smetany. V roce dvoustého jubilea litomyšlského rodáka bude sestaven z inscenací několika divadel. Festival je podstatnou součástí celonárodního projektu Smetana200, který chce iniciovat spolupráci napříč kulturní sférou a má rovněž za cíl propagovat Českou republiku jako zemi s obrovským hudebním a kulturním potenciálem.
„Vojtěch Stříteský je zárukou umělecké kvality a přiměřené zábavy. Ani letos nezklamal.“
„Posluchači vykoupili vstupenky přesto, že nevěděli, na co jdou.“
„Překvapením, důstojným a hodnotným, byl Vojtěch Dyk v roli zpěváka.“
Život je jen náhoda, přizvukovalo tisícihlavé auditorium protagonistům sobotního galakoncertu Smetanovy Litomyšle, kteří na pódiu uzavírali více než tříhodinový program chytlavou a moudrou písničkou od Voskovce, Wericha a Ježka. „Když zlaté rybky vyletí nad mraky, pak porozumíš, že je život jak voda, kterou láska ve víno promění, láska že je náhoda a bez ní štěstí není…“ Končil tak koncert nazvaný Čtyřicet let za scénou, koncert „plný překvapení“, kterým publikum obdaroval umělecký ředitel a dramaturg Vojtěch Stříteský, spojený s festivalem skutečně už čtyři desetiletí.
„Mozart je člověk, se kterým by devadesát procent muzikantů rádo zašlo na večeři nebo na skleničku vína.“
„Beethoven je přemostění dob.“
„Richard Strauss je pro mě osobou dovršitele.“
Na festivalu Smetanova Litomyšl pro poslední červnový čtvrtek nastudoval Radek Baborák se svým tělesem Česká Sinfonietta symfonickou báseň Tak pravil Zarathustra od Richarda Strausse, Beethovenovu Osmou symfonii a Schumannův Koncertní kus pro čtyři lesní rohy a orchestr. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad interpretovanými díly a nad svým nástrojem, nad odkazem hudebních klasiků i nad dirigováním. Koncert řídí, ale je v něm také sólistou. I když bere taktovku do ruky stále častěji, nástroj na hřebík pověsit nehodlá. Profesi hudebníka přirovnává ve svých sedmačtyřiceti k hokeji: i zralý muzikant, stejně jako Jaromír Jágr, má radost, když si může zahrát, říká a usmívá se – ale ani on už se třeba nepouští do úplně všech soubojů u mantinelů…
„Sopranistka Veronika Rovná obdařila Mařenku především zdravou rázností jadrného hlasu a energického projevu.“
„Skvělý byl Vašek v podání Václava Čížka – s odzbrojující dětinskostí nesmělý a naivní, herecky naprosto přesvědčivý.“
„Kecal běduje, jak se nechal napálit, medvěd, padající z provaziště, se doslova „utrh“, Vašek přibíhající v kožešině udělá rodině klasicky ostudu… a ´dobrá věc se podařila´.“
Ostravský operní soubor, každoroční host Smetanovy Litomyšle, přivezl letos na festival svou loňskou inscenaci Prodané nevěsty. V tuzemsku mimořádně milované dílo zaznělo pod taktovkou mladého dirigenta Jiřího Habarta velmi živě a životně. Režie Jiřího Nekvasila ruku v ruce se scénou Daniela Dvořáka dodává opeře v inscenaci Národního divadla moravskoslezského diváckou přístupnost i humor, ale především nadsázku.
