„Půlstoletí existence tělesa, jímž kdysi prošly a stále procházejí stovky dětí, je již důvodem k velkým oslavám. A dodejme, že Tachovští se této příležitosti chopili vskutku velkoryse. Celý týden před sobotním koncertem Tachovského dětského sboru 20. května však neznamenal jen oslavovat, ale také tvrdě zkoušet.“

„Rekonstrukce jízdárny ve Světcích (v Evropě druhé největší po Vídni) bylo pro Tachovsko velkým štěstím. Získalo tak akusticky dobře fungující prostor, který by mu mohlo leckteré město v Čechách závidět.“

„Toho dne mu náležela sbormistrovi Josefu Brabencovi mnohá slova díků a uznání, a to nejen z řad oficiálních hostů, ale především od bývalých členů sboru. Nepřeháníme, prohlásíme-li, že se tento skromný a stále vitální dvaaosmdesátník, nositel řady ocenění, podstatnou měrou zasloužil o hudební kultivaci několika generací v životě tohoto města.“

Tachovsko se po druhé světové válce přiřadilo k oněm odlehlým a bolavým koutům naší republiky, z nichž se s vysídleným obyvatelstvem vytratily i po několik staletí budované kulturní tradice. Oblast se stala periférií, do níž se jen málokomu chtělo investovat svůj pracně nabytý vzdělanostní kapitál. Toto vakuum naštěstí nemělo dlouhého trvání. Koncem 60. let tam vyrostli jedinci přesvědčení o užitečnosti a smyslu soustavného hudebního vzdělávání, pěstovaného v rámci širšího kolektivu. Jedním z nich je i učitel Josef Brabenec, spoluzakladatel Tachovského dětského sboru. Těleso si v sobotu koncertem v Jízdárně Světce připomnělo půlstoletí existence.

Na Tachovsko se Josef Brabenec (nar. 1941) přistěhoval ještě v dětském věku z rodných jižních Čech. Jako absolvent Pedagogické školy pro vzdělávání učitelů národních škol nejprve vystřídal malotřídky v zapadlých obcích Tachovska a Mariánskolázeňska (Velké Dvorce, Újezd pod Přimdou, Michalovy Hory, Lučina), posléze po absolutoriu dálkového studia na plzeňské Pedagogické fakultě (aprobace ruština, hudební výchova) zaujal místo učitele hudební výchovy na ZŠ v Tachově v dnešní Hornické ulici. Zde se svým kolegou Milanem Michlem založil v roce 1967 dětský sbor, který již od roku 1973 nesl název města. Zde je třeba dodat, že na plzeňské fakultě byl J. Brabenec žákem výtečného sbormistra Jaromíra Klobouka (1915–2001) a že další zkušenosti získával v průběhu své praxe na mnoha seminářích vedených našimi předními odborníky na práci s dětskými sbory.

Tachovský dětský sbor, jenž se posléze stal součástí tachovské LŠU (dnes ZUŠ), se brzy stal známým nejen na úrovni krajských soutěží, ale poté, co si v roce 1977 přivezl z olomouckých Svátků písní Zlatou palmu, získal renomé i v celostátním kontextu. Dnešní bilance představuje vystoupení v 17 evropských zemích, v Argentině, Brazílii a Číně, účast a ocenění v mnoha sborových soutěžích, natočení jednoho LP (1989), tří CD (2001, 2006, 2016), stálou spolupráci se Západočeským symfonickým orchestrem v Mariánských Lázních a bezpočet vystoupení, na nichž ve své premiéře zazněly sborové skladby Jaroslava Herdena, Petra Ježila, Věroslava Neumanna, Miroslava Raichla aj.

Tachovský dětský sbor se soustavně podílí na kulturním a společenském životě města a jeho nejbližšího okolí – vystupuje u příležitosti oslav a vzpomínkových aktů, při rozsvěcování vánočního stromu, při vánoční půlnoční mši, bývá na programu mariánskolázeňských kolonádních koncertů apod. Město poskytuje sboru zázemí v podobě zkušebních prostor v nově zrekonstruované budově Hussmannova mlýna poblíže tachovského zámku. Se sborem dlouhodobě pracují učitelé ZUŠ Jana Válová, která vede jednak nejmladší děti na úrovni mateřských škol (Cvrčci), jednak školáky z druhé až třetí třídy (Plamínek) a na ně navazující z třetí až páté (Sluníčko). Hudební doprovod a korepetice obstarávají Ilona Humlová a Miroslava Poustková.

Půlstoletí existence tělesa, jímž kdysi prošly a stále procházejí stovky dětí, je již důvodem k velkým oslavám. A zde dodejme, že Tachovští se této příležitosti chopili vskutku velkoryse. Celý týden před sobotním koncertem 20. května však neznamenal jen oslavovat, ale také tvrdě zkoušet. Tzv. „vysloužilci“ přišedší z mnoha koutů republiky v úctyhodném počtu 150 zpěváků se museli v krátkém časovém úseku připravit stejně dobře jako jejich dětští partneři. Zkoušeli však již od podzimu, vždy v měsíčních intervalech. Sborový materiál jim byl zasílán poštou.

Týden oslav zahájila v tachovském Muzeu Českého lesa výstava, jejíž vernisáž se pochopitelně neobešla bez krátkého vystoupení, v němž TDS (sekce pracovně přezdívaná „hlavní“) přednesl pod vedením Josefa Brabence několik chodských a moravských lidových písní. Měli bychom dodat, že tento sbor je výlučně dívčí, neboť u chlapců zájem o zpěv bohužel není tak velký. Výstavní plochy byly tradičně věnovány plakátům, soutěžním diplomům a dobovým fotografiím. Následovalo páteční večerní posezení s plzeňskou Cimbálovou muzikou Milana Broučka na nádvoří tachovského zámku, kterou si zřejmě mohla více vychutnat spíše širší veřejnost, neboť se stále průběžně poctivě zkoušelo.

V sobotu 20. května nastal pro Tachov a okolí velký den. Již od časného rána byly kilometr vzdálené Světce se svou nově zrekonstruovanou jízdárnou doslova obleženy automobily, jejichž množství se odpoledne před třetí hodinou mnohonásobně zvýšilo. Tento nápor včetně kyvadlové dopravy z Tachova do Světců zvládaly pořadatelské služby s obdivuhodným klidem a porozuměním. Také chování publika včetně dětí bylo po celou dobu téměř tři hodiny trvajícího koncertu příkladné.

Rekonstrukce jízdárny ve Světcích (v Evropě druhé největší po Vídni) bylo pro Tachovsko velkým štěstím. Získalo tak akusticky dobře fungující prostor, který by mu mohlo leckteré město v Čechách závidět. Také letos se zde v letních měsících bude konat hudební festival Dveře jízdárny dokořán, a sice jeho jedenadvacátý ročník. Při pohledu na zaplněný prostor jízdárny jsem ocenila bezbariérový přístup tohoto objektu, umožňující sledovat kulturní program i návštěvníkům na invalidním vozíku nebo maminkám s kočárky.

Odpolední koncert zahájili pod vedením Jany Válové a za klavírního doprovodu Ilony Humlové Cvrčci malým výběrem věkově přiměřených skladbiček z pera Emila Straška, Jana Olivy a Alojze Čobeje. Také na ně navazující Plamínek a Sluníčko sáhl do bohaté tvorby našich skladatelů věnované dětem – Jiřího Sternwalda, Petra Ebena, Milana Uherka a Bedřicha Nikodéma, tentokrát již s využitím bohatší dynamické škály. Více časového prostoru bylo věnováno „hlavnímu sboru“ TDS od vedením J. Brabence a za klavírního doprovodu Miroslavy Poustkové, který do svého vystoupení zařadil např. známé hudební zpracování jedné z mariánských antifon Karla Blažeje Kopřivy Salve Regina, jako ukázku vokální polyfonie skladbu Henryho Purcella Jásej, trubko se sólem trumpetisty Miroslava Durkáče. Osobně mne nejvíce zaujala modlitba ukrajinského skladatele Dmitrije Bortňanského Těbě pajom, v jejíž široké kantiléně sbor předvedl kultivovaný kompaktní zvuk.

Po přestávce patřil program odchovancům TDS a jeho veteránům. Komorní sbor KOZTliveCZ pod vedením mladého sbormistra Tomáše Matese nabídl početnému publiku za doprovodu Petry Popovové, Kláry Gažíkové (klavír), Roberta Dvořáka (bicí) a Jana Vocelky (baskytara) průřez muzikálovými melodiemi Andrew Lloyd Webbera. Mladí sympatičtí interpreti působící na amatérské bázi by v této oblasti mohli s úspěchem konkurovat mnohým současným profesionálům.

Zlatým hřebem koncertu bylo zajisté společné vystoupení sboru bývalých členů TDS, k nimž se posléze přidali i členové sborů stávajících. Veteránů se sešlo více než sto, takže se pódium a prostor před ním zaplnil do posledního místa. Je pochopitelné, že při takovéto příležitosti nebyla možnost dlouhého zkoušení, byly proto vybrány skladby osvědčené a všem veteránům všeobecně známé – Nebeští kavalérové Adama Michny z Otradovic, Mozartovo Vyznání zpěvu a slunci, Ebenova skladba Kdyby tu nic nebylo, jihočeská lidová Na tom bošileckým mostku v úpravě Františka Píchy, slezská lidová Našel sem jo pytlíček v úpravě Miroslava Raichla a Lukášovo vtipné zpracování trhových popěvků Hejdum dá! Společně s „hlavním sborem“ zazněl Kočár v oblacích Miroslava Raichla a jako vyznání městu Tam u Tachova Věroslava Neumanna. Zazněl i velebný sbor Eugena Suchoně Aká si mi krásna. Za účasti všech účinkujících zakončila koncert česká lidová Komáři se ženili v úpravě Milana Uherka.

Sbormistr Josef Brabenec pro tuto slavnostní příležitost připravil vydání své knihy vzpomínek nazvané 50 let Tachovského dětského sboru s vtipným podtitulem TDS – 50→50. Toho dne mu náležela mnohá slova díků a uznání, a to nejen z řad oficiálních hostů, ale především od bývalých členů sboru. Nepřeháníme, prohlásíme-li, že se tento skromný a stále vitální dvaaosmdesátník, nositel Ceny Františka Lýska (1995), Ceny Bedřicha Smetany (2O11), držitel Ocenění MŠMT za pedagogickou práci (2011) a ocenění hejtmana Plzeňského kraje (2023) podstatnou měrou zasloužil o hudební kultivaci několika generací v životě tohoto města.

*******

Foto: autorka, Zuš Tachov (Facebook)