111

„Právě tehdy se otevřel prostor pro úvahy, jestli přítomnost v sále s tisícovku míst, ale jen třemi stovkami diváků, je více radostí, nebo ještě stále depresí.“

„Nápad oslovit Václava Lukse, aby připravil jako mezinárodní projekt Mou vlast ve zvuku dobových nástrojů a ve světle tehdejší interpretační praxe, by jinak, nebýt covidu, letos (a možná ještě několik let) nevznikl.“

„Kdo si nedal pozor, propásl nejen Pražské jaro, ale i jaro v Praze.“

Sklenice s padesáti procenty tekutiny je buď poloplná, nebo poloprázdná. Záleží na úhlu pohledu, na postoji pozorovatele, na spíše optimistickém, nebo spíše pesimistickém pohledu. Stejně může dopadnout ohlédnutí za festivalem Pražské jaro. Už druhý ročník se konal-nekonal. Už podruhé byl program pozměněn na variantu umožňující udržet cennou značku za každou cenu a viditelně a slyšitelně naživu a schopnou symbolizovat nezničitelnost znějící hudby. Šestasedmdesátý ročník Pražského jara v tradičním slova smyslu jakoby nebyl, ale v nově nastavených podmínkách, dříve a v normálním světě nemyslitelných, existenci obhájil a životnost prokázal a udržel.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
99

„Widmann si náruživě pohrál s agogickou volností, jeho rubata byla krásně vymyšlená a nikdy nešla proti orchestru.“

„Šéfdirigent PKF – Prague Philharmonia ví, že na dobrou hudbu je nutno pohlížet bez jakékoli názorové demagogie.“

„Takové koncerty Pražskému jaru a jeho dobré pověsti věru lahodí.“

Další z koncertů Pražského jara měl podtitul Klasicismus a neoklasicismus a jeho dramaturgická linka vedla od Wolfganga Amadea Mozarta až k nejryzejším představitelům hudebního neoklasicismu, kterými jsou Igor Stravinskij a Francis Poulenc. Program svedl dohromady rezidenčního umělce Pražského jara, německého klarinetistu a skladatele Jörga Widmanna, s předním pražským orchestrem PKF – Prague Philharmonia a jeho šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
3000

Do doby klasicismu a neoklasicismu dnes zavede diváky dramaturgie Festivalu Pražské jaro. Kombinuje Koncert pro klarinet a orchestr A dur Wolfganga Amadea Mozarta a hudbu dvou klasiků 20. století, Francise Poulenca a Igora Stravinského, od jehož úmrtí uplyne na jaře 50 let. Interprety budou rezidenční umělec festivalu, německý klarinetista a skladatele Jörg Widmann, PKF – Prague Philharmonia a její šéfdirigent Emmanuel Villaume. Koncert se koná v pražském Rudolfinu s obecenstvem v sále, zároveň ho v přímém přenosu odvysílá festival na svém webu a také KlasikaPlus.cz na svém Facebooku.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
pondělí, 24 květen 2021 09:02

Kdo je lovnou zvěří?

117

„Jejich přístup byl v Haydnovi spíše romantický než klasicistní, místy jsem měla pocit spíše udýchanosti než virtuozity.“

„Klarinetista byl vůdčí osobností celého provedení. Hraje lehce a přirozeně, jeho tón se vzpírá otřelým charakteristikám typu jistota, oblost, jiskrnost, suverénnost…“

„Předvedli nejen neslýchanou škálu různých hráčských technik a zvukových možností svých nástrojů, ale projevili i schopnost hereckých kreací.“

Na Pražském jaru se v sobotu 22. května představil mladý německý soubor Schumann Quartett a rezidenční umělec festivalu klarinetista Jörg Widmann v roli interpreta a skladatele. Koncert bez publika se uskutečnil v pražském sále DOX+, recenze je psaná ze záznamu, který je ke zhlédnutí na stránkách festivalu.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
223

Dva koncerty s rezidenčním umělcem letošního festivalu Jörgem Widmannem, výjimečný jazzrockový program a Stravinskij – takový je víkendový program Pražského jara. Koncerty jsou bez publika, jejich přenosy mohou diváci sledovat na webu Pražského jara a na sociálních sítích, včetně facebooku portálu KlasikaPlus.cz. Stravinského hudbu v neděli večer zprostředkuje Česká televize.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
503

„Věřím, že se nám Mou vlast podaří představit v nových barvách, a přitom s respektem k odkazu jejího geniálního tvůrce.“

„Před našima očima vyvstává obraz na hony vzdálený moderní představě o takzvané romantické interpretaci.“

„Pražské jaro pak do 3. června nabídne dvě desítky dalších koncertů.“

Festival Pražské jaro otevře ve středu večer Smetanovou Mou vlastí Václav Luks s orchestrem Collegium 1704. Chystá provedení na dobové nástroje a v duchu interpretačních zvyklostí konce 19. století, v kontextu vzniku díla i s ohledem na jeho pozoruhodnou interpretační tradici. Provedení historicky poučené, jiné než běžně symfonické.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
2000

Dvacet tři koncertů nakonec nabídne letošní Mezinárodní hudební festival Pražské jaro. Už druhý rok tohoto prestižního festivalu poznamenává pandemie a mění program. Přesto se bude 76. ročník konat ve svém obvyklém termínu mezi 12. květnem a 3. červnem a divákům zprostředkuje „zdravě odvážný“ program, jak ho popsal ředitel přehlídky Roman Bělor. Nechybějí v něm domácí ani zahraniční umělci a tělesa a také představení mladých talentů.

 

 

Zveřejněno v VýhledPlus
011

„Lze očekávat, že Jurowského provedení Mé vlasti přinese mimořádně silný zážitek i nový pohled na interpretační tradici.“

„Festival vyvrcholí uvedením Stravinského opery-oratoria Oedipus Rex.“

„V rámci dramaturgické řady věnované poučené interpretaci staré hudby vystoupí čtyři zahraniční ansámbly, Pražské jaro ale také přichází s novým projektem věnovaným současné hudbě nazvaným Prague Offspring.“

Mezinárodní hudební festival Pražské jaro v roce 2021 nabídne čtyři desítky koncertů, na které už 11. listopadu začíná prodávat vstupenky. Program obsáhne spektrum od Smetanovy Mé vlasti po Stravinského operu-oratorium Oedipus Rex, od pět století staré hudby Josquina Desprez po dílo žijící autorky Olgy Neuwirth. Připraven je Víkend komorní hudby i nový projekt věnovaný současné hudbě a nazvaný Prague Offspring. Vedle Vladimira Jurowského s Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin a Sira Simona Rattlea s London Symphony Orchestra přijede také Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, který bude řídit Jakub Hrůša. Šestasedmdesátý ročník je připraven s předpokladem, že koronavirová pandemie už nebude ovlivňovat život jako letos.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
001

Mladý úspěšný český dirigent Jiří Rožeň dnes večer vystoupí s Orchestre National du Capitole de Toulouse. Diriguje Dvořákovu Osmou symfonii a před ní Chačaturjanovu Rapsodii pro violoncello, ve které se jako sólista představí violoncellista Xavier Phillips, a Sibeliův Houslový koncert se sólistou Jean-Marc Phillips-Varjabédianem. Ve středu 4. listopadu pak dirigent Jiří Rožeň zavítá do Ženevy, a to k L'Orchestre de Chambre de Genève. Na koncertě zazní Mendelssohnovy Hebridy, Brahmsův Houslový koncert se sólistkou Alexandrou Conunovou z Moldávie a opět dojde na Dvořákovu Osmou.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1

Festival nové hudby Hudební fórum Hradec Králové, který pořádá tamní filharmonie, letos obsahuje tři koncerty – oproti minulým letům, kdy bývaly čtyři. Všechny se odehrají v sále Filharmonie Hradec Králové a budou začínat ve 20 hodin. V programu figurují výhradně jména současných zahraničních skladatelů, z nichž nejstarší je třiaosmdesátiletý Steve Reich a nejmladší, sotva čtyřicetiletí Andrew Norman a Andy Akiho.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1

Barvy duhy představí ve své 43. koncertní sezóně hradecká filharmonie. Koncertní řady nesoucí názvy barev Bílá, Žlutá, Modrá, Stříbrná, Zelená a Oranžová, budou reprezentovat klasickou symfonickou, varhanní, operetní a muzikálovou hudbu. Chybět nebude hudba pro děti, mimořádné koncerty a tradiční přehlídka světové soudobé tvorby Hudební fórum Hradec Králové.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1

„K čemu jsou životopisy a recenze? To nejpodstatnější je, co dokážou umělci přednést v daný okamžik na pódiu.“

„Šlo o osobní výběr sopranistky, kdy se střídala díla z celého Schubertova tvůrčího období. A byl to výběr znamenitý, propojený v krásný celek.“

„Horowitz říkal: abych vyjádřil vše, co skladatel zamýšlel, je třeba mít v sobě jak anděla, tak ďábla.“

Asi tak po čtrnácti dnech, kdy jsem navštívil koncert Magdaleny Kožené a Yefima Bronfmana, jsem dostal chuť zajít na další berlínský koncert. Jak jsem již zmiňoval v článku Za Magdalenou Koženou a Yefimem Bronfmanem do Berlína, Pierre Boulez Saal jsem si velice oblíbil, a tak jsem se podíval do programu, jaké ještě zbývají koncerty v závěru sezóny. Nabídka toho nejlepšího byla velice lákavá a nebyl problém navštívit minimálně pět akcí, nehledě na to, že kousek vedle, v sále Filharmonie, slavil Daniel Barenboim padesát let od prvního koncertu, který tam měl jako dirigent 14. června 1969.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
5

„Mantovaniho Cadenza n°1 posloužila jako velmi svěží, efektní, byť místy lehce cirkusový úvod koncertu.“

„Proto bych panu Widmannovi navrhl, aby svou kompozici přejmenoval na ´průvodce mladého člověka soudobou hudbou´.

„Srnkova kladba Overheating není Čajkovského klavírní koncert a uslyšet ji znovu naživo se jen tak nepodaří. Ach, tragédie soudobé hudby.“

V roce 2010 stanul na stupínku pražského Rudolfina jeden z nejslavnějších skladatelů druhé půle dvacátého století, Pierre Boulez, charismatický a nesmlouvavý umělec, který svou hudbou a neméně svými názory a postoji po celý život vyvolával prudké diskuze. Jeho úsporná, jemná gesta byla členy Ensemble Intercontemporain důkladně, až posvátně sledována a převedena do hudby. V ten památný večer byl v Praze naposledy. Pierre Boulez, který v roce 1972 Ensemble Intercontemporain založil, zemřel před třemi lety. Ensemble Intercontemporain žije nadále. V pondělí vystoupil na Pražském jaru.

 
Zveřejněno v ReflexePlus