Breslik-upraven-47688972101568320197937946953767509258403840o

„Jsou opery, které se dají přesadit do nadčasových dimenzí; některé další snesou ale mnohem méně - a na některé by se nemělo sahat vůbec.“

„Režisérova fantazie nesmí překročit hranice pokory. Pak většinou zůstane i v rámci zdravého rozumu.“

„Operní pěvci v současnosti čím dál víc musejí dělat na jevišti věci, které by si jejich předchůdci nedovedli představit.“

Jaký je rozdíl mezi Smetanou a Janáčkem? Janáček je světový, ale jeho opery se ve světě dávají v češtině. Smetana je ryze český, ale jeho nejnárodnější operu si dovedou s pochopením přivlastnit Němci: nejen tak, že ji zpívají německy, ale dokáží ji navíc i smysluplně situovat do prostředí moderního bavorského venkova. A nebo se to odehrávalo v Čechách? Scéna a režie v minulých dnech hrané mnichovské inscenace byly pro náš kulturní útlocit každopádně asi trochu kontroverzní, ale neurážející – a pro postmoderní dobu zcela odpovídající a charakteristické.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
136679169837808550810787851984834086933260o

„Pořád mám pocit, že bych nabrat nějaké vědomosti a zkušenosti ještě někde jinde mohl a měl.“

„Leoš Janáček je velký hudební úkaz.“

„Rád bych tady v Brně udržel drápek, opera je tu se současným vedením na dobré cestě!“

Zpívá pytláka Haraštu v nové brněnské inscenaci Příhod lišky Bystroušky a Radovana ve Smetanově Libuši, hostuje v Ostravě v Osudu, chystá se na Čajkovského do Lyonu, těší se na červnové Tři fragmenty z Julietty od Bohuslava Martinů…  A dnes večer se v Praze podílí na prvním novodobém koncertním uvedení barokní gratulační kantáty od Augustina Šenkýře, věnované opatovi Břevnovského kláštera a znovuobjevené nedávno po bezmála dvou stech padesáti letech. Osmadvacetiletý barytonista Roman Hoza je třetí sezónu členem Janáčkovy opery Národního divadla Brno - a přestože se snaží získat i další zahraniční zkušenosti, je doma v Brně spokojen a nemá v úmyslu měnit.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
IMG9995

„Válečná léta poslala surrealisticky snový Juliettin svět na dlouho do zapomnění.“

„Třiaosmdesátiletý Mackerras si s hudbou Bohuslava Martinů skvěle rozuměl.“

„David Radok: Na Fragmentech se mi líbí úžasná koncentrace postav a děje na tak malé časové ploše.“

Víte, jaká referenční nahrávka se hodnotí nejsnáze? Přece taková, která nemá žádnou konkurenci... U příležitosti dnešních nekulatých narozenin skladatele Bohuslava Martinů se hodí na jednu takovou vzpomenout, a to tím spíše, že právě k ní se jedno krásně kulaté jubileum váže.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus