102

„Druhá věta ze Třetí Mahlerovy symfonie je bez kontextu celé skladby poněkud neukotvená.“

„Petru Nekorancovi, který se doposud jevil především jako představitel rossiniovské virtuozity a italského belcanta obecně, styl Brittenovy hudby evidentně konvenuje.“

„Beethovenova Pastorální, která se v napětí mezi poetičností a věcností dá zahrát nádherně a rozkošně, začala být brzy jednotvárná.“

Fanfáry z balkonu Obecního domu a předtím koncert České filharmonie, to byl ve čtvrtek závěr Pražského jara. Festivalu, který se už podruhé, stejně jako loni, musel spokojit s náhradní verzí programu. Letos festivalu obsáhlejšího, regulérnějšího a v několika případech nejen virtuálního a pouze streamovaného, ale už i s publikem v sálech. Nicméně i tak festivalu zbaveného plného lesku. Neměl ho ani poslední večer. Beethovenova Pastorální vyzněla v jeho závěru značně nezajímavě.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2

„Festival Brikcius se koná v rámci mezinárodních Daniel Pearl World Music Days.“

„Je velmi důležité připomínat osud terezínských skladatelů.“

„Můj vztah k jazzu je velmi pozitivní.“

František Brikcius je violoncellista, který se rozhodl propagovat repertoár pro sólové violoncello. Hře na tento nástroj se začal věnovat již v raném dětství. Po absolutoriu Konzervatoře v Praze pod vedením Jaroslava Kulhana byl přijat na JAMU v Brně do violoncellové třídy Bedřicha Havlíka. Následovalo studium ve Velké Británii v mistrovské třídě Anny Shuttleworth, dále pak na univerzitě Toho Gakuen v Japonsku. Na JAMU absolvoval u Evžena Rattaye. Je iniciátorem řady projektů, jako například eSACHERe, MAKANNA nebo 2 Cellos Tour a Weinberger Tour v rámci Dua Brikcius, které tvoří se svou sestrou Annou Brikciusovou.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus