sobota, 25 září 2021 10:06

Závěr Jakubského festivalu

20210923182925

„Velmi dobře navštívený koncert zažil dokonce dlouhou frontu zájemců u pokladny před začátkem.“

„Celou skladbu pojal Vexo v příliš mohutném zvuku. I. fuga spíš positivového charakteru tím utrpěla na zřetelnosti a její půvabné vedení hlasů se nemohlo prosadit.“

„Jean Guillou v basovém partu hraném pedálem připravil interpretům četnými ozdobami a trylky přímo vysokou školu pedálové hry, kterou Johann Vexo víc než brilantně zvládl.“

Johann Vexo je titulárním varhaníkem katedrály ve východofrancouzském Nancy a profesorem varhanní hry na konzervatoři a Vysoké hudební škole ve Štrasburku. Vystoupil jako sólista v celé Evropě, USA, Kanadě, Mexiku, Austrálii a Novém Zélandu a vyučuje na mistrovských kurzech v USA, Německu a Portugalsku. Ve svém vystoupení na závěr šestadvacátého ročníku Mezinárodního varhanního festivalu v bazilice svatého Jakuba se projevil jako virtuózní hráč se sklonem k velmi rychlým tempům a silnému varhannímu zvuku, kterému obětoval větší pozornost k vypracování a zřetelnosti drobných detailů v hudební struktuře interpretovaných děl. Program zvolil vpravdě festivalový. Žádná pestrost a přehnaná kontrastnost jednotlivých drobných skladeb, jak je možno i na festivalu slyšet, ale pouze tři velká skladatelská jména a jejich stěžejní díla.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
sobota, 18 září 2021 09:00

Koncert pro čtyři ruce a čtyři nohy

20210914142638

„Můžeme poděkovat, že pražské obecenstvo Nils Larsson seznámil se zajímavou a u nás nehranou švédskou varhanní tvorbou.“

„Oba účinkující, velmi disciplinovaní v komorní hře a souhře, dokázali, že jsou i znamenitými sólisty.“

„Leylie Yekta využila všech příležitostí k uplatnění svých schopností. Suverénní technická jistota, hráčské zaujetí i temperament slavily úspěch.“

V rámci svatojakubského Mezinárodního varhanního festivalu se občas objeví kuriozita, kdy dva varhaníci hrají spolu na jednom hracím stole čtyřručně originální skladby a úpravy pro toto obsazení. Svůj efekt přináší i přenos provedení na kůru na obrazovku dole v chrámové lodi. Jinak by se sotva zdola poznalo, hrají-li jeden, nebo dva varhaníci. Sedmý festivalový koncert byl věnován právě tomuto obsazení. K varhanám zasedla dvojice Leylie Yekta z Ázerbájdžánu a Nils Larsson ze Švédska. Zeměpisně jsou to zcela vzdálené destinace s odlišnou kulturou, ale Yekta už přes dvacet let působí ve Švédsku, kde vystudovala varhanní hru na Královské hudební akademii ve Stockholmu. Jedním z jejích pedagogů byl i Nils Larsson. Nabízí se proto příměr učitel a žák, ale opak je pravdou. Na koncertě vystoupili dva rovnocenní umělci, v přesné a pozorné souhře, technicky znamenitě vybavení a podobného hudebního cítění.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pondělí, 13 září 2021 13:00

Svatojakubské Audite organum jde do finále

105 Poslední dva koncerty Mezinárodního varhanního festivalu v pražské bazilice svatého Jakuba se budou konat ve čtvrtky 16. a 23. září od 19 hodin. První nese název Setkání čtyř rukou a čtyř nohou. Společně zahrají Leylie Yekta z Ázerbájdžánu a Nils Larsson ze Švédska. Zazní hudba Johanna Sebastiana Bacha, Adolfa Friedricha Hesseho, Georga Friedricha Händela, Gustava Merkela, Oskara Lindberga, Gabriely Gullin a Johna Ruttera. Řadu koncertů festivalu zakončí Johann Vexo z Francie. V jeho programu s názvem Nepokořená Notre-Dame zazní hudba Bachova a Mozartova a vrcholem bude Widorova varhanní Symfonie č. 6 g moll, op. 42/2. Šestadvacátý ročník festivalu začal 5. srpna. Svatojakubské varhany postupně rozezněli Samuel Liégeon z Francie, tuzemští Karel Martínek a Petra Kujalová, dále ředitelka festivalu a titulární varhanice tohoto kostela Irena Chřibková, Christian-Markus Raiser z Německa a Čech Aleš Nosek. Koncerty tradičně doplňuje a obohacuje videoprojekce, díky které mohou posluchači sledovat na plátně umělce při hře.

Zveřejněno v AktuálněPlus
sobota, 11 září 2021 10:30

Aleš Nosek u Jakuba

20210909182951

„Nosek Variace Ernsta Köhlera znamenitě odstínil a s velkou chutí zahrál.“

„Kličkova úprava Vyšehradu varhaníky stále magicky přitahuje. Aleš Nosek skladbu pozoruhodně zvukově vypracoval a vychutnal její křehkou krásu.“

„Závěrečná Toccata Georgije Mušela se postarala o efektní závěr Noskova úspěšného vystoupení.“

Aleš Nosek pochází z Rakovníka. Studoval na konzervatoři v Českých Budějovicích, na Hudební a taneční fakultě AMU v Praze a na Vysoké škole církevní hudby v bavorském Regensburgu. V současné době působí v Plzni v biskupském kostele svatého Bartoloměje jako ředitel kůru a varhaník, vyučuje na plzeňské konzervatoři a Základní umělecké škole v Dobřanech. Je znamenitě technicky vybaveným hráčem a pozvání ke koncertu na prestižním svatojakubském festivalu bylo jeho prvním vystoupením v Praze po delší době. Pozvání bezezbytku využil a prezentoval se jako přemýšlivý varhaník, který má jasnou interpretační představu a umí ji na koncertním pódiu zřetelně obecenstvu předat.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
106

„Max Reger to vyjádřil slovy, že Bach stojí na počátku i na konci vší hudby…“

„Říkávám, že jsme takoví hudební desetibojaři.“

„Chtěl jsem hráče přivést blíž posluchačům, aby bylo vidět, že jsou to také lidské bytosti.“

Pátý koncert Mezinárodního varhanního festivalu, který v Praze pořádá Svatojakubské Audite Organum, patří ve čtvrtek německému varhaníkovi Christianu-Markusi Raiserovi, kantorovi evangelického Městského kostela v Karlsruhe. Působí tam jako varhaník a sbormistr už pětadvacet let a stojí nejen za podobou hudby při bohoslužbách, ale také za koncepcí tamního letního varhanního festivalu Internationaler Orgelsommer Karlsruhe. Právě v souvislosti s ním v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz s úsměvem říká, že varhaníci jsou tak trochu jako duchové. Nejsou totiž většinou na kůru vidět…

 
Zveřejněno v RozhovorPlus

301 Další koncert Mezinárodního varhanního festivalu v pražské bazilice svatého Jakuba, který se uskuteční ve čtvrtek 2. září od 19 hodin, nese název S písní a beze slov. Pozvání přijal německý umělec Christian-Markus Raiser, regenschori evangelického kostela v Karlsruhe, který zahraje na chórové i na velké varhany. Zazní hudba Girolama Frescobaldiho, Jana Pieterszoona Sweelincka, Johanna Sebastiana Bacha, Johanna Christiana Heinricha Rincka, Julesa Grisona, výběr z Mendelssohnových Písní beze slov v Raiserově úpravě a také varhaníkův žalm „…und nähme ich Flügel der Morgenröte“ („…i kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře“). Český umělec Aleš Nosek o týden později, 9. září, přednese ve svém večeru s názvem Procházka staletími od západu k východu skladby Nicolase de Grignyho, Johanna Sebastiana Bacha, Johanna Ludwiga Krebse, Ernsta Köhlera, Josefa Kličky a Georgije Alexandroviče Mušela. Článek Petra Vebera v řadě SeriálPlus o Ireně Chřibkové, ředitelce kůru baziliky svatého Jakuba na Starém Městě pražském a zakladatelce Mezinárodního varhanního festivalu, si můžete připomenout zde a ReflexiPlus jejího recitálu od Jana Hory zde.

Zveřejněno v AktuálněPlus
pátek, 27 srpen 2021 17:56

Irena Chřibková u Jakuba

20210826183124

„Na úvod zvolila vrcholné Preludium g moll Dietricha Buxtehudeho, formálně toccatovou fugu střídající improvizační a polyfonní části, a skloubila je do koncisního celku.“

„Sympatickým odskočením bylo provedení variační Arie Bernarda Storaceho na malé barokní varhany na postranním kůru.“

„Narejstříkování se vyhnulo bombastickému plenu a upřednostnilo jemnější, barevnější a intimnější zvuk.“

Irena Chřibková působí v Praze jako titulární varhanice v minoritské bazilice svatého Jakuba na Starém Městě třicet let. V roce 1996 zde založila Mezinárodní varhanní festival, který úspěšně pokračuje šestadvacátým ročníkem a na němž se vystřídala celá plejáda špičkových evropských a zámořských varhaníků. Díky její iniciativě, organizačním schopnostem a neutuchajícímu elánu stihne sama to, co při jiných festivalech zvládají celé skupiny spolupracovníků. Přitom pilně koncertuje, studuje nový repertoár a udržuje své interpretační umění na záviděníhodné vysoké úrovni. Její hráčská jistota si zaslouží obdiv a její každoroční koncerty v rámci festivalu jsou pozoruhodné. Při detailní znalosti „svých“ jakubských varhan a jejich barevných možností dokáže vyhledat zvukové kombinace málokdy slýchané a interpretované skladby dotváří do pevného tvaru.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
103

„Při dnešním recitálu zahraje na oboje varhany, které jsou na svatojakubském kůru.“

„Se svými 8277 znějícími píšťalami je nástroj u sv. Jakuba od 80. let minulého století největšími varhanami v České republice.“

„Být varhaníkem je dobrodružství.“

Tajemství víry nazvala svůj dnešní recitál na Mezinárodním varhanním festivalu v bazilice svatého Jakuba v Praze tamní titulární varhanice Irena Chřibková. Letos si připomíná třicet let působení u svatojakubských varhan. A je hlavní organizátorkou a dramaturgyní přehlídky, která se koná už pošestadvacáté. Od 5. srpna do 23. září se uskuteční osm koncertů a na festivalu se postupně představí devět varhaníků. V polovině září totiž vystoupí dva z nich společně, na čtyři ruce.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
sobota, 21 srpen 2021 09:15

Petra Kujalová u Jakuba

223

„Program se zaměřil na co největší a příkré stylové kontrasty a nenechal posluchače ani chvíli v klidu.“

„Velký holandský mistr a patrně největší skladatel varhanní hudby před Bachem, Jan Pieterszoon Sweelinck, se k naší škodě vyskytuje na koncertech méně než málo.“

„Výběr ze symfonie Louise Vierna interpretka zvládla brilantně a postarala se o úspěšný závěr svého vystoupení.“

Jako náhrada za belgického varhaníka Johana Hermanse vystoupila na třetím koncertě festivalu u Jakuba mladá absolventka JAMU Petra Kujalová, která dále pokračuje v doktorském studiu. Absolvovala také roční stáž na Hudební akademii ve Štrasburku a nyní už druhý rok studuje na Regionální konzervatoři v Paříži u Christopha Mantouxe. Vedla si zdatně. Projevila se při svém vystoupení jako muzikální a technicky velmi dobře vybavená varhanice s jasným názorem na interpretaci skladeb, které dokázala na velký jakubský nástroj a v krásné chrámové akustice velmi dobře realizovat.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
202

„Karel Martínek ušel značný kus cesty na své umělecké dráze.“

„Bachova Fantazie a fuga c moll byla vědomě zařazena a stala se integrální součástí programu. Jak známo, Dupré Bachovo dílo považoval za nedílnou výbavu varhaníka.“

„Přídavek jen podtrhnul erudovanost a nevšednost hudebního uchopení protagonisty čtvrtečního večera.“

Ještě jednou se vracíme ke koncertu, který zazněl minulý čtvrtek v pražské bazilice svatého Jakuba. Na festival Audite Organum přijal pozvání Karel Martínek, který s sebou přivezl program zasvěcený památce Marcela Duprého. Tentokrát sdílí své postřehy z tohoto večera varhanice Miroslava Svobodová.

 
Zveřejněno v ČtenářiPlus
113

„Náměšť nad Oslavou je velmi kulturní město.“

„Roční stáž ve Štrasburku mi změnila přístup k hudbě a interpretaci samotné.“

„Skladba Le Jardin suspendu od Jehana Alaina vytváří dojem jakéhosi zvukového oparu, věčnosti, něčeho neuchopitelného, neskutečného... fata morgány.“

Její koncert na Mezinárodním varhanním festivalu, pořádaném v bazilice svatého Jakuba v Praze na Starém Městě v srpnu a září, nese podtitul Mládí u varhan. Petra Kujalová, dálkově studující na pařížské konzervatoři a v Brně současně dokončující doktorský program na JAMU, zahraje tento čtvrtek v metropoli hudbu od raně barokní po moderní, od Sweelincka po MikaelaTariverdieva. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje připravený program a zastoupené autory, komentuje svatojakubské varhany a představuje se. Prozrazuje při tom, čím je pro ni Bach a čím ji naopak přitahuje francouzská hudba, kterou – jak říká – má ráda pro její melodičnost, barevnost a jistou něhu.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus

100 Šestadvacátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu v pražské bazilice svatého Jakuba pokračuje dalšími koncerty. Ve čtvrtek 19. srpna se v 19 hodin představí mladá česká varhanice a klavíristka Petra Kujalová, která do svého programu zařadila skladby Johanna Sebastiana Bacha, Jehana Alaina, Jana Pieterszoona Sweelincka, Mikaela Tariverdijeva a Louise Vierna. Petra Kujalová je vítězkou Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena v Opavě z roku 2008 a laureátkou Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka v Brně z roku 2017. O týden později, v programu s názvem Tajemství víry, vystoupí u svatého Jakuba ředitelka festivalu a tamní titulární varhanice Irena Chřibková. Ta přednese na velké varhany a vedle toho i na chórové varhany skladby Dietricha Buxtehudeho, Bernarda Storaceho, Jana Zwarta, Camilla Saint-Saënse, Gabriëla Verschraegena a libanonsko-francouzského varhaníka a skladatele Najiho Hakima.

Zveřejněno v AktuálněPlus
sobota, 14 srpen 2021 10:51

Pocta Marcelu Duprému u Jakuba

5555

„Pocta Marcelu Duprému připomíná padesát let od úmrtí velkého mistra varhan, brilantního improvizátora a skladatele, který výrazně ovlivnil varhanní dění v Evropě i zámoří.“

„Karel Martínek se improvizaci věnuje pravidelně a vytrvale, u nás jako jeden z nemnohých. Všechny jeho improvizace byly stručné a uměřené.“

„Program vhodně střídal skladby varhanní literatury s improvizacemi na Duprého počest.“

Na druhém koncertě letošního Mezinárodního varhanního festivalu na Starém Městě pražském u svatého Jakuba vystoupil olomoucký varhaník a improvizátor Karel Martínek. Vystudoval brněnskou JAMU a soukromě improvizaci u Philippa Lefebvra v Paříži. Působí jako varhaník v Olomouci, na Konzervatoři Evangelické akademie a improvizaci vyučuje na JAMU. Čtvrteční koncert v jeho podání nesl titul Pocta Marcelu Duprému.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
8

„Snažím se, aby dómská liturgická hudba snesla srovnání s hudbou v evropských katedrálách.“

„Improvizace se dá učit a naučit, ale je důležité začít opravdu co nejdříve a věnovat se jí velmi důkladně a systematicky.“

“Kolegyně Irena Chřibková připravuje celý festival v podstatě sama, za což jí patří můj velký obdiv.“

Druhý koncert Mezinárodního varhanního festivalu, který v pražské minoritské bazilice sv. Jakuba pořádá tamní společenství Svatojakubské Audite Organum, patří ve čtvrtek Karlu Martínkovi. Olomoucký interpret, pedagog a chrámový hudebník připravil Poctu Marcelu Duprému, při které zazní Bachova hudba, Hommage á Marcel Dupré od Zsolta Gárdonyiho, samozřejmě i hudba připomínaného francouzského varhaníka a pak rovněž Martínkovy improvizace jeho osobou inspirované. Protagonista recitálu hovoří s portálem KlasikaPlus.cz nejen o programu večera, ale mimo jiné také o olomouckých varhanách a o tamním varhanním festivalu a podrobně i o schopnosti improvizovat.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
102

„Francouzský varhaník Samuel Liégeon zahájil 26. Mezinárodní Varhanní festival v minoritské bazilice sv. Jakuba na Starém městě pražském.“

„Program zarámoval improvizacemi, blok francouzské hudby 20. a 21. století doplnil Bachem a Ligetim.“

„Sonáta Jeana-Pierra Leguaye byla sólistou neobyčejně nápaditě detailně a kontrastně narejstříkována a brilantně zahrána.“

Samuel Liégeon ve svých sedmatřiceti letech má za sebou bohatou kariéru jako varhaník, ověnčený mnoha vítězstvími v renomovaných mezinárodních improvizačních soutěžích v Haarlemu, Münsteru a Chartres. Je titulárním varhaníkem v Paříži u svatého Petra de Chaillot. Nedílnou součástí jeho uměleckého působení je i klavír, na který často improvizuje, i hudbu k němým filmům, a projevuje se také ve výtvarném umění jako malíř.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
102

Šestadvacátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu v pražské bazilice svatého Jakuba se bude konat ve dnech 5. srpna až 23. září, každý čtvrtek vždy od 19 hodin. Svatojakubské varhany postupně rozeznějí umělci Samuel Liégeon z Francie, tuzemští Karel Martínek a Petra Kujalová, dále ředitelka festivalu a titulární varhanice tohoto kostela Irena Chřibková, v dalších týdnech pak Christian-Markus Raiser z Německa, Čech Aleš Nosek, Leylie Yekta z Ázerbájdžánu spolu s Nilsem Larssonem ze Švédska a závěr bude patřit Johannu Vexovi z Francie. Koncerty tradičně doplňuje a obohacuje videoprojekce, díky které mohou posluchači sledovat na plátně umělce při hře.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
201

Šestadvacátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu v pražské bazilice svatého Jakuba je i přes nejistý vývoj pandemie v přípravách. Pořadatelé věří, že by se mohl uskutečnit v obvyklém termínu, a to ve dnech 5. srpna až 23. září, každý čtvrtek vždy od 19 hodin. Největší pražské varhany by se měly opět rozeznít pod rukama i nohama předních umělců, tentokráte ze Spojených států amerických, Belgie, Německa, Švédska, Ázerbájdžánu, Francie a domácích interpretů. Během každého koncertu bude probíhat videoprojekce, díky které mohou posluchači sledovat na plátně varhaníka při hře. Varhany v bazilice u svatého Jakuba jsou se svými čtyřmi manuály, jednadevadesáti znějícími rejstříky (hlasy) a osmi tisíci dvě stě sedmdesáti sedmi píšťalami největší v Praze i v celé České republice.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
446

„Premiéra oratoria Quo vadis v amsterdamském sále Concertgebouw v roce 1909 přinesla Nowowiejskému mezinárodní uznání, následovaly desítky provedení po Evropě i v Americe.“

„Úvahy, jestli avantgardu svým úkrokem k postmodernímu neoromantismu takzvaně zradil, nebo jasnozřivě opustil, můžeme nechat otevřené. Penderecki patří a bude v hudebních dějinách patřit do sousedství Beethovena a Mahlera.“

„Do trojice polských skladatelů druhé poloviny 20. století, kteří respektovaným způsobem, výraznějším než většina ostatních autorů ze střední Evropy, spoluutvářeli charakter a stylový vývoj moderní hudby, patří vedle Pendereckého a Lutosławského ještě Górecki.“

Feliks Nowowiejski je dobrým příkladem toho, jak málo známe své severní sousedy. Polsko se svou kulturou nebylo a není pro Čechy tak zajímavé jako Západ, jako Německo, Rakousko. Říká se dokonce, že Poláky nemáme rádi. Ať už to má nějaké důvody, nebo nemá, ať už je to pravda, nebo ne, skutečností je, že toho o nich víme méně, než bychom mohli. A platí to i o polské hudbě. Penderecki, Lutosławski, Górecki, Kilar… to jsou komponisté, jejichž význam v hudbě druhé poloviny dvacátého století si snad uvědomujeme. Totéž v případě Szymanowského a první poloviny století. A Moniuszka (a samozřejmě Chopina) ve století devatenáctém. Ale skladatel Feliks Nowowiejski, od jehož úmrtí právě dnes uplynulo pětasedmdesát let? Ten je jménem, o jehož existenci tuší v Česku málokdo. Že zrovna jeho teprve teď znovu objevují i sami Poláci, není příliš velkou polehčující okolností.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
sobota, 26 září 2020 09:53

Závěrečný koncert festivalu u Jakuba

DSC4750

„Výkon Ireny Chřibkové ve všech skladbách programu byl naprosto suverénní.“

„Nešla vyšlapanými cestami a seznámila obecenstvo záslužně s málo známým dílem velkého kontrapunktika.“

„Závěr koncertu tvořila kantáta Otče náš, kde se k varhanám připojil Kühnův smíšený sbor s dirigentem Jaroslavem Brychem, harfistkou Lydií Härtelovou a vynikajícím Jaroslavem Březinou.“

Jubilejní 25. ročník Mezinárodního varhanního festivalu v pražské minoritské bazilice sv. Jakuba byl slavnostně zakončen provedením Janáčkovy kantáty Otče náš. Malé ohlédnutí v programovém sešitu ukázalo, kolik významných varhaníků domácích i z ciziny od roku 1996 zde vystoupilo. Jedná se jednoznačně o nejvýznamnější varhanní festival, který si získal nezastupitelné místo v hudebním životě Prahy i celé republiky. Ani letos, přes všechnu nepřízeň koronavirové infekce, se nemusel žádný koncert zrušit, žádný účinkující ani program změnit. I zahraniční účinkující dorazili, což je ve srovnání se současnými provozními potížemi jiných pořadatelů víc než obdivuhodné. Za hladkým chodem festivalu stojí neúnavná práce organizátorky a dramaturgyně, titulární varhanice u sv. Jakuba Ireny Chřibkové, jejíž nasazení je třeba vysoko ocenit.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
sobota, 19 září 2020 09:32

Mladý rakouský laureát u Jakuba

DSC4108

„Je vidět, že Tanz-Toccatu psal varhanní virtuóz. Sólista splnil tento obtížný úkol bez jakýchkoliv nesnází.“

„Adagio E dur Franka Bridge v pozdně romantickém duchu našlo v Zeinlerovi citlivého interpreta, který rozezpíval jeho široké linie.“

„Koncert zakončila jedna z posledních rozsáhlých skladeb německého novoromantika, ale zároveň pěstitele barokních forem a pilného varhanního autora Maxe Regera.“

Mladý rakouský varhaník Johannes Zeinler je vítězem dvou prestižních mezinárodních varhanních soutěží v St Albans 2015 a Chartres 2018. Studoval ve Vídni, následně v Toulouse a v současné době pokračuje ve studiích na Vysoké škole hudby a divadla v Hamburku. Jako další současní mladí laureáti mezinárodních soutěží jeho generace je technicky neomylný a prošel studiem u vynikajících pedagogů Piera Damiana Perettiho, Michela Bouvarda, Jana Willema Jansena nebo Wolfganga Zerera. Je vybaven po všech stránkách pro úspěšnou mezinárodní kariéru. Možná, že by se dal očekávat temperamentnější přístup k interpretovaným skladbám, ale to závisí na jeho dalším uměleckém vývoji a lidském zrání.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 3