„Hodna obdivu je však zejména klavíristka Jana Ryšánková. Dobrým počinem bylo zařazení tohoto díla před přestávkou.“

„Bylo snadné nechat se unášet pohodovým, radostným a melodickým Andante v Triu G dur Josepha Haydna a v jeho Poco adagio podléhat rafinovaně vedenému dialogu sametových i zvonivých tónů houslí Jiřího Jahody.“

„Po přestávce přišlo na řadu skvostné a radostné dílo Antonína Dvořáka, který nikdy nezklame.“

První dubnovou neděli v brněnském Rubínu uzavřelo Moravské klavírní trio XIII. ročník svého Muzikobraní, a to koncertem se zaměřením na folklórní prvky v klavírních triích Josepha Haydna, Vítězslava Nováka a Antonína Dvořáka.

V první polovině koncertu zaznělo Trio G dur, Hob. XV/25 Josepha Haydna s přízviskem „Cikánské“ a Trio d moll, op. 27, „Quassi una Ballata“ Vítězslava Nováka. Obě díla nesla již ve svém názvu prvky lidové hudby, které ani posluchačům nebylo zatěžko rozpoznat.

Ve druhé části koncertu pak, jako téměř každé dílo Antonína Dvořáka, také jeho Trio B dur op. 21 dokazovalo, že je nevyčerpatelným barevným gejzírem melodií tryskajícím přímo z nitra české, v jádru lidové, hudebnosti.

Vrátíme-li se k provedení jednotlivých skladeb tohoto podvečera, pak je nutno zhodnotit stále dokonalejší souhru Moravského klavírního tria s neokázalou, ale vyrovnanou přesností všech tří umělců. Bylo snadné nechat se unášet pohodovým, radostným a melodickým Andante v Triu G dur Josepha Haydna a v jeho Poco adagio podléhat rafinovaně vedenému dialogu sametových i zvonivých tónů houslí Jiřího Jahody s tajemně moudrou, hluboce pravdivou odpovědí violoncella Miroslava Zichy ve stejné, vzájemně se opakující melodii. Skutečná chvíle pravdy však nastala až ve FINALE, v Rondu all´Ongarese. Ke slovu se dostal dosud přizvukující a sladce trylkující klavír Jany Ryšánkové. S novým rytmem, rozhodným a přikazujícím, se teprve stalo trio „cikánské“, barevné a roztančené.

Oříškem mohlo být hledání folklórních prvků v Triu d moll, op. 27, „Quassi una ballata“ Vítězslava Nováka. Marně bychom v něm očekávali jásavé a taneční tóny, podobné jeho nejznámějším skladbám. Toto baladické jednověté trio je věrné názvu své jediné věty Andante tragico. Ač to nebylo znát, náročné muselo být pro všechny tři hudebníky. Hodna obdivu je však zejména klavíristka Jana Ryšánková. Dobrým počinem bylo zařazení tohoto díla před přestávkou.

Po přestávce přišlo na řadu skvostné a radostné dílo Antonína Dvořáka, který nikdy nezklame. Jeho čtyřvěté Trio B dur, op. 21 není výjimkou. Tanečním tempem v Allegru molto chvátá svorně čas klavíru i houslí, tišený moudrým hlasem violoncella, které se naplno rozezpívá až ve druhé větě Adagio molto e mesto, a to do rozjímavé vážnosti. V poslechově nejznámější větě tria, v Allegrettu scherzandu, se vše roztančí do radostné zpěvnosti a nástrojové i rytmické vyrovnanosti. Poté všechny tři nástroje přecházejí do Allegro vivace. Za plného tempa, v neutuchající radosti, pak skladbu svorně zakončují.

Přídavkem koncertu nemohla být jiná hudba, než opět od Antonína Dvořáka. Jeho píseň „Když mne stará matka“, zapěná především houslemi, byla tím nejlepším dárkem nejen před číší vína na dobrou noc, ale i před dalším ročníkem Muzikobraní.

Helena Pavlacká

Foto: Facebook tria