Na budově konzervatoře v Kopeckého sadech v Plzni je ode dneška nová pamětní deska. Připomíná cembalistku a pedagožku Zuzanu Růžičkovou, která právě na této škole po návratu z koncentračního tábora v letech 1945 až 1947 studovala. Desku vytvořil klatovský sochař Václav Fiala, je z černého leštěného kamene, na kterém je cembalová klaviatura, jméno, životní data a roky, ve kterých na konzervatoři studovala. Odhalena byla dnes, v den jejích nedožitých 92. narozenin. Zuzana Růžičková přežila koncentrační tábory Terezín, Osvětim-Březinka a Bergen-Belsen. Už v Terezíně se seznámila s vězněnými hudebníky, mimo jiné s operním pěvcem Karlem Bermanem nebo Gideonem Kleinem, který ji tam učil hudební harmonii. Po válce vystudovala v Plzni hru na klavír a pokračovala na pražské AMU, kde ke klavíru přidala i cembalo. V roce 1956 zvítězila na mezinárodní cembalové soutěži v Mnichově, pak studovala v Paříži u švýcarské profesorky Marguerite Roesgen-Championové. Byla známá hlavně jakož výborná interpretka díla Johanna Sebastina Bacha, dodnes jako jediná natočila jeho kompletní cembalové dílo. Na svém kontě měla přes 35 dlouhohrajících desek. Její dlouholetá celosvětová koncertní aktivita ji přinesla i lichotivou přezdívku „první dáma cembala“. V prosinci 1952 se vdala za hudebního skladatele Viktora Kalabise a společně pak žili v Jindřichově Hradci. Kromě koncertní činnosti vedla mistrovské kurzy v Praze, Curychu, Stuttgartu, Londýně, Bostonu a jinde. Byla sólistkou České filharmonie, koncertovala po Evropě, USA, Kanadě, Austrálii i Japonsku a pravidelně hostovala na předních mezinárodních hudebních festivalech. Zuzana Růžičková zemřela 27. září 2017. Připomeňte si naše podzimní články, ve kterých na ni vzpomínají např. klarinetista, saxofonista a profesor HAMU Jiří Hlaváč (První rok bez Zuzany Růžičkové) nebo ředitel Institutu Bohuslava Martinů Aleš Březina (Rovný život i humor velké osobnosti).