PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Míchání jeviště a filmu je uměleckým výrazem a záměrem režisérky, ale s romantickou Gounodovou hudbou se příliš nepojí.“

„Různorodé divoké masky, opilost, kouření drog, nevázané sexuální chování ‚každého s každým‘ (chůvu v létech nevyjímaje)…“

„Nejpůsobivější na inscenaci je bezkonkurenčně hudba a její interpretace.“

Operu Romeo a Julie napsal Charles Gounod na libreto Julese Barbiera a Michela Carré jako velkou francouzskou operu. Nadčasový příběh tragické lásky inscenuje Marie-Eva Signeyrole jako boj dvou klanů filmových producentů a zasazuje ho do roku 1994, kdy byl takový film natočen v Americe. Film se prolíná inscenací, navíc Julie sama natáčí selfie a na scéně jsou dva kameramani, jejichž záběry se v reálném čase promítají na scénu. Rozdíl mezi filmem a divadlem se stírá a divák neví, kam dřív s očima.

„Kušejovu inscenaci Figarovy svarby považuji za režijně značně nedotaženou a nedůslednou, což platí nejen pro vedení postav a zacházení s dějovou strukturou, ale i pro celkové tempo a způsob práce s vizuální stránkou produkce.“

„A jak obstála hudební a představitelská stránka nové ‚Figarky‘? Pokud mohu posoudit, tedy o mnoho lépe.“

„Osobně mám ale za to, že každý, kdo dokáže ocenit divadelní inscenaci s jasným názorem, vnitřní logikou, důmyslnou prací se zvolenou symbolikou i překvapivou pointou, našel pro Warlikowského přístup k Verdimu a Shakesperovi pochopení.“

Počasí chladné, setrvale uplakané a opravdu podzimní – o konání prestižní přehlídky jménem Salzburger Festspiele svědčily spíš všudypřítomné vlajky, bannery a poutače, než zástupy kulturychtivých návštěvníků v ulicích. Festival ale přesto v plném proudu, a zájem o něj potvrzoval i fakt, že všechny reprízy obou operních inscenací, kvůli kterým jsem přijel, byly beznadějně vyprodané.

„A proč se vracím do Prahy, když jsem slíbil detailnější ohlédnutí za novou inscenací Gluckova Orfea a Eurydiky ze salcburského Svatodušního festivalu? Zkrátka proto, že celkový dojem z této produkce měl k vyznění posledního pražského koncertu velmi blízko.“

„Opravdu jde hrdina osvobodit Eurydiku, nebo se vše odehrává pouze v jeho snech či představách? Dost možná, že to druhé.“

„Rakouská státní tajemnice pro umění Cecilii Bartoli udělila prestižní titul rakouské komorní pěvkyně. Ocenění, které náhodou, či úmyslně přichází v důležitém zlomu zpěvaččiny kariéry?“

Salzburger Festspiele Pfingsten (Salcburský svatodušní festival) je název akce, který už jedenáctým rokem umělecky vede italská mezzosopranistka, brzy sedmapadesátiletá Cecilia Bartoli. Ve vůdčí roli se představila i v inscenaci Gluckova Orfea během hvězdami nabité čtyřdenní akce.