„Úctyhodný pianistický výkon, nebojácná dramaturgie a zajímavý příklad možného kompozičního uvažování.“

„Houslová sekce ani na vteřinu nesmí znít po jednotlivcích, ale musí tvořit jen a jen naprosto homogenní celek.“

„Realitou je i akustika hotelového sálu, přece jen ne ideálního.“

Karlovarský symfonický orchestr vstoupil do 187. sezóny koncertem, kterým v pátek současně přispěl do programu místního Dvořákova karlovarského podzimu. Za řízení Jiřího Štrunce zazněla předehra Karneval a Anglická symfonie. Publikum v sále Grandhotel Ambassador bylo vedle toho ještě svědkem premiéry 2. klavírního koncertu Karla Šimandla, hudebníka s městem spojeného pedagogickým působením i praxí výkonného umělce.

Interpretem Klavírního koncertu č. 2 Karla Šimandla, zástupce ředitele Základní školy a ZUŠ, učitele klavíru, skladatele a člena Big Bandu Karlovy Vary, byl jeho třicetiletý syn Jan Šimandl, který v současnosti působí ve Švýcarsku. Inspirací ke skladbě, přesněji k jejímu tónovému materiálu, byl autorovi podle jeho vyjádření „novodobý Žalm 99“, v blíže již nespecifikované hudební verzi. O text zřejmě nešlo, kompozice patrně nepotřebuje vyzařovat cosi jako obsah či poselství žalmu, začínajícího slovy Hospodin kraluje. Smysl skladby se odehrává v ryze hudební rovině, z podstaty klavíru využívá převážně ty stránky, které k němu patří jako k bicímu nástroji. Je bez oddechu úporná, výrazově i dynamicky expresivně vyhrocená, rozkročená na klaviatuře od kraje ke kraji, charakteristicky hlasitá, včetně hry pěstmi, plná hustých běhů i ojedinělých fortissimových tónů i zámlk, které musí dirigent i sólista pečlivě odpočítávat. Zaznívají v ní motivické návraty, nejde však o rozvíjení ploch a stavbu hudební formy, působivost spoléhá na ty nejzákladnější parametry. Orchestr klavíru v sekunduje. Úctyhodný pianistický výkon, nebojácná dramaturgie a zajímavý příklad možného kompozičního uvažování, výsledek však nijak výrazně negeneruje touhu po opakovaném poslechu.

Karneval Antonína Dvořáka, který zazněl v úvodu večera, je skladba, kterou se snaží blýsknout ty nejlepší orchestry: virtuózní, svižná až k hranicím, využívající obě spektra hudebního výrazu, totiž ohnivý temperament i zadumanou lyriku. Karlovarští se s úkolem vyrovnali se ctí, ale od počátku prozradili, co bylo pak jasné po pauze i během Dvořákovy Osmé symfonie: limity zejména v houslové sekci, která ani na vteřinu nesmí znít po jednotlivcích, ale musí tvořit jen a jen naprosto homogenní celek… Právě v Anglické, i když zahrané celkově pěkně, by se jistě z většího nadhledu a zároveň z intenzivnějšího vhledu daly najít i nápaditější, kontrastnější a charakterističtější detaily: více elektrizujících momentů, ještě víc hravé muzikality. Realitou je však samozřejmě i akustika hotelového sálu, jistě vůbec ne špatného, ale přece jen ne ideálního. Pro potěšující okamžiky s hudbou, pokud nemají a nemohou být na prvním místě soutěží s těmi nejznámějšími a nejlepšími interpretacemi tak oblíbených děl, bylo však ten večer učiněno dost.  

Nepřekvapuje, že v orchestru, a určitě i mezi posluchači a abonenty, docela silně zarezonovala nová informace, vyřčená z pódia ředitelkou Michaelou Káčerkovou v úvodu večera: Už je konečně vydáno stavební povolení na vestavbu koncertního sálu do právě zásadně rekonstruovaných a obnovovaných prostor Císařských lázní. Návrh už existuje, autorem je Petr Hájek Architekti. Karlovarští si od projektu slibují příjemné a kvalitní místo pro poslech hudby – i kdyby snad bylo o tolik menší, že by vyžadovalo reprízy programů. A v nepolední řadě by tam měli mít i důstojné místo a zázemí pro každodenní práci. Lepší než v sále v Lázních III, mimochodem teď v září právě stopětapadesátiletých. Prozatím orchestr pro koncerty putuje po městě kromě svého základního působiště hlavně po hotelích a je možné ho slyšet i v divadle. S Císařskými lázněmi, které snad mají být hotovy do dvou let, by přišel pro hudební kulturu ve městě nový čas.

Do dalších sezón proto orchestr pohlíží zatím optimističtěji. Snad se brzy najde i nový šéfdirigent, který chybí: po dosud nevysvětleném zásahu zřizovatele, kdy byl odvolán ředitel Petr Polívka, skončil Jan Kučera solidárně také. S novým manažerským vedením teď tedy musí ještě přijít nějaký jeho nástupce. Těleso, jehož existence v dostatečně velkém symfonickém obsazení má v regionu logiku a kterému nikdo nemůže ani vzít primát daný kontinentální premiérou Dvořákovy Novosvětské v roce 1894, potřebuje jistoty.  

Foto: Karlovarský symfonický orchestr, Petr Hájek Architekti, Petr Veber