neděle, 21 říjen 2018 08:29

Tentokrát to bylo obzvlášť krásné!
Jakub Hrůša o dalším debutu a o Sukovu Asraelovi

Autor:

„Hudba Josefa Suka se jim zprvu zdála příliš komplikovaná - a posléze si ji zamilovali.“

„Mnozí znalci cení Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu i výše než Berlínské filharmoniky.“

„Kdyby Asraela napsal skladatel z ´kánonu´ světové hudby, hrál by se pořád.“

 

Hra-44299147101567373608722327422921351234584576o

 

Možnosti bez hranic. Tak působila hra Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu při poslechu pátečního přímého přenosu koncertu z filharmonického sálu mnichovského centra Gasteig. S tělesem debutoval Jakub Hrůša, ve výslovnosti moderátorky „hruža“. Šéfdirigent Bamberských symfoniků se pro portál KlasikaPlus podělil s pocity, které jeho práci s někdejším orchestrem Rafaela Kubelíka provázely.

Je scestná představa, že se "na" tak skvělý orchestr hraje jako "na varhany"?

Scestná ne, ale úplně blízko pravdě to také není. I s tak skvělým orchestrem se musí hodně pracovat, zejména u tak náročného a pro ně neznámého díla, jako je Asrael, a to s plným „člověčenstvím“. Na něm vlastně asi nakonec právě hodně záleží. Velmi jsme si sedli. Mě tento pocit provází dnes již prakticky trvale, ale tentokrát to bylo obzvlášť krásné. Hudba Josefa Suka se jim zprvu zdála příliš komplikovaná - a posléze si ji zamilovali. Klasický průběh, který jsem u Asraela zažil již v Berlíně, Tokiu, Paříži, Londýně, Antverpách, Clevelandu...

Musel jste hodně předem a při zkouškách slovně vysvětlovat, nebo Asrael působí na hráče z not a z Vašich gest dostatečně motivačně?

Vysvětloval jsem, ale hlavně objasňoval okolnosti vzniku díla a celkově Suka jako osobnost. Před každým koncertem byl pro mě asi půlhodinový pre-concert talk v rozhovoru s poučenou moderátorkou paní Michaelou Friedrich. Hovoří česky, ale mluvili jsme německy. Šli jsme do detailů i do osobní roviny. Přišlo vždy dost lidí, několik stovek… K orchestru jsem neustále mluvil o charakterech a náladách. A o zpěvnosti a neokázalé, nesentimentální prostotě. Naléhavost koncerty přinášejí samy.

Jaký je Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu? Skvělý a pyšný...? Prostý a radostný...? Nebo vynikající, aniž by to věděl?

Fantastický kolektiv. Hrdý, ale nesmírně lidský. Radost s ním pracovat. Neokázalí jsou. A ke mně úžasně uznalí. Mnozí znalci je cení i výše než Berlínské filharmoniky. Jsou přirození a lační po hudbě a inspiraci.

Měl jste volnou ruku a Asraela jste nabídl pro své první hostování u nich Vy?

Nabídl, trochu naléhavě. A oni přijali. Naposledy to dělali roku 1981 s Rafaelem Kubelíkem, prý jen studiově. Ten rok jsem se narodil…

 

Hra-42392852101567373608972326489340536489508864o

 

Symfonie Asrael Dvořákova žáka, klíčové osobnosti české moderny Josefa Suka, budila  v pátek večer i jen zprostředkovaně v rozhlase posluchačské nadšení. Šíří výrazových i dynamických možností, plností zvuku, zřejmou ochotou sledovat dirigentovo vedení, naplno se položit do kulminací, vyzpívat láskyplnou vzpomínku na Otilku i těžkou tragiku… a nijak lacině nakonec nabídnout nesmělé, smírné, ale přece jen vyrovnaně nadějné vyústění tóniny c moll do C dur. I pouhý poslech přenosu navíc s plnou silou znovu připomněl, jak úžasná, nekonečně krásná je to hudba, kterou přitom publikum nezná. Ani doma. Natož v cizině. - A tak ještě jednou Jakub Hrůša.

Proč je vám toto dílo tak drahé?

Pro hudební kvality. Je to mistrovská kompozice - kdyby to dílo napsal skladatel z „kánonu“ světové hudby, hrálo by se pořád. A za druhé pro upřímnost a prožitost na dřeň. Je v hudební literatuře málo tak osobních, přitom nesentimentálních, pravdivých děl; děl nenáboženských, a přitom navýsost spirituálních. To je Suk. Jsem na něho hrdý. Nesl ve své hudbě sám sebe se vším všudy „na trh“ – a já mu vždy věřím.

Bavorský rozhlas prezentoval koncert jako „dva spektakulární debuty“ s programem bohatým na souvislosti. Na webu bylo v avízu vystoupení možné si přečíst, že Jakub Hrůša dosáhl v posledních letech ve své kariéře už světové pozornosti a že pro rozhlasové symfoniky připravil monumentální symfonii svého krajana, která se zde od dob Rafaela Kubelíka nehrála. Asrael přitom Hrůšu provází už dlouho -  od roku 2004, kdy touto skladbou v pražském Rudolfinu absolvoval studia u Jiřího Bělohlávka. Text připomenul, že název díla je jménem anděla smrti v islámské a židovské mytologii a že Suk měl ke smuteční symfonii dva důvody: smrt Antonína Dvořáka a brzy nato i jeho dcery, své mladé manželky. Asrael byl proto přirovnán k instrumentálnímu Requiem…

Tím druhým debutem a zároveň souvislostí v programu byla pak skutečnost, že v první polovině večera - koncerty se konaly ve čtvrtek, v pátek a v sobotu - se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu současně poprvé vystoupil i čtyřiatřicetiletý houslista Augustin Hadelich, jeden z největších talentů své generace. Hrál Dvořákův Houslový koncert a moll.

 

Hadelich-44232920101567373598472325328173923034988544o

 

Foto: Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.