středa, 27 listopad 2019 11:52

Česko-polské poděkování za svobodu

Autor:

„Zaznívá tu výrazné dílo nestora moderní evropské hudby – Pendereckého Credo.“

„Část publika koncert vnímá především jako okamžik plný symboliky.“

„Od začátku je jasné, že postava, která stojí před orchestrem a sborem, není Krzysztof Penderecki.“

 

8

 

Credo. Věřím. Vyznání víry zhudebnil Krzysztof Penderecki se samozřejmostí polského katolíka a současně s tvůrčí jistotou světoznámého skladatele jako slavnostní duchovní hudbu. Padla na ni nápaditě volba jako na skladbu vhodnou k připomínce třicátého výročí pádu komunismu. Do Prahy ji spolu se smíšeným a chlapeckým sborem krakovské filharmonie přijelo v pondělí provést mezinárodní těleso I, Culture Orchestra. Scházejí se v něm z polské iniciativy mladí hudebníci ze střední a východní Evropy a Zakavkazska. Koncert se uskuteční za řízení autora, říkala pozvánka.

Chrámovým prostorem zní vznosná hudba. Ozývá se ve vlnách, skladba je vystavěna kontrastně. Je velkolepá v koncepci, ve zvuku i v účinku. Měla premiéru v roce 1998 v USA a plně odpovídá stylu, ke kterému se Penderecki obrátil po svém avantgardním období: Je to syntéza odkazující libozvučnou komunikativností k minulosti, ale ve vrstvách a v detailech nezastírající modernu. Hudba, která je adekvátní textu, tématu, náladě. Před částí Resurrexit, tedy vyjádřením víry v Kristovo vzkříšení, dává dirigent znovu naladit. Komplexnost česko-polského Poděkování za svobodu dotváří maličkost: Doslova pár taktů před touto pauzičkou, kdoví proč zrovna v tom okamžiku, kdy doznívá tichá hudba, prochází katedrálou stádo hostesek na vysokých klapajících podpatcích…

 

7

 

Část publika česko-polský koncert vnímá především jako okamžik plný symboliky, té politické i té duchovní – ve smyslu zdůraznění místa jeho konání a propojení minulosti a současnosti; připomíná si hluboké středoevropské vazby sahající od biskupa Vojtěcha k papeži Janu Pavlu II. a svatořečení Anežky České v listopadu 1989. Část vnímá koncert jako primárně hudební událost. Zaznívá tu výrazné dílo nestora moderní evropské hudby, skladba nesoucí ve spojení slov a tónů velké poselství o křesťanských tradicích naší kultury, skladba výrazné hudební krásy.

 

11

 

Menší část publika asi vnímá tyto okamžiky jako společenskou událost. Konkrétní osobnosti s funkcemi v prvních řadách asi ano, ti vzadu ve vychladlém chrámovém prostoru, pozorující vše z dálky a naslouchající odrazům hudby v obrovském prostoru, o němž je známo, že na koncerty není dobrý, asi těžko. Pár se jich dokonce po nějaké době zvedá a odchází. Přecenili svou posluchačskou zkušenost? Nebo jim je prostě zima…? Ať tak, nebo tak, nic to ale nemění na skutečnosti, že ti, kdo zůstávají – ať už sedí úplně vepředu, nebo úplně vzadu – jsou svědky jedinečných okamžiků.

 

1

 

Od začátku je jasné, že postava, která stojí před orchestrem a sborem, energickými gesty posouvá hudební dění a řídí i sbor na postranní kruchtě, není Krzysztof Penderecki, ale druhý dirigent uvedený v tištěném programu: Maciej Tworek. Je Pendereckého blízkým spolupracovníkem a působí na Hudební akademii v Krakově, kterou v devadesátých letech absolvoval. Z nedokonalých reproduktorů ve specifické akustice kostela na konci proslovů před koncertem asi zaznělo, proč tomu tak nakonec je, ale zaznělo to nezřetelně.

 

6

 

Hudba dozněla, dirigent a všichni účinkující se klaní. Katedrálou bouří potlesk. Mimochodem, před lety po hudební produkci, neřku-li při bohoslužbě, v kostele věc nepatřičná. I to nám přinesla svoboda… Z první řady vstává bělovlasý skladatel a děkuje jim. Je živou legendou. Byl slavný už v době, kdy většina přítomných sotva byla na světě. V sobotu, dva dny před pražským koncertem, oslavil šestaosmdesáté narozeniny…

 

14

 

15

 

13

 

4

 

10

 

Foto: Bart Barczyk (bartbarczyk.photography / IAM)

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.