pondělí, 25 listopad 2019 20:28

Vilém Veverka na výletech

Autor:

„Je tedy celkem jedno, jestli jeho příspěvek někdo nazve artrockem, crossoverem, nebo fúzí.“

„Jde o hudbu neomylně postavenou na zvuku sólového nástroje, který je centrem, úběžníkem a jasným smyslem toho všeho.“

„Sólista známého horolezce zmiňoval záměrně.“

 

4

 

Hobojista Vilém Veverka občas s velkým fotoaparátem a těžkým vybavením podniká krásné výlety, respektive velké cesty a expedice. Do vysokých hor, na daleký sever… Čím dál je jasnější, že se nehodlá věnovat jen a jen hraní, ale že čerpá sílu i jinde. A výsledné fotky jsou krásné. Nyní začíná soustavněji podnikat rovněž výlety hudební. Také docela daleko a s pěknými výsledky. Vzpomínka na ten minulý ani po týdnu nebledne.

Koncert se konal v Mercedes Forum a jmenoval se (Ba)rock goes to Hollywood. Přinesl poměrně ještě stále klasický, ale výrazně kořeněný zvuk, pravidelný rytmický základ, který už se od klasiky zcela odchyluje, a všechny případné otázky zakryl smířlivě pastorální barvou sólového hoboje. Vilém Veverka doprovázel svůj koncert také slovně. Přiznal, že takové programy si přál dělat, už když byl (úplně) mladý, a že se vědomě vydává na pomezí žánrů. Prohlásil, že dogmata do hudby nepatří. A že je tedy celkem jedno, jestli jeho příspěvek někdo nazve artrockem, crossoverem, nebo fúzí… Sestavil si doprovodný soubor, tvořený několika smyčcovými nástroji, klávesami a bicími, přizval na chvilku sbor Notre Dame a sám, až na pár pauziček, neúnavně a nepřetržitě hrál.

 

1

 

Vivaldi v Hyblerově aranžmá, Haydn ve Vargově úpravě, Led Zeppelin v jiném, Josef Vejvoda ve svém vlastním, Andrew Lloyd Webber, Astor Piazzolla, Ennio Morricone a Miroslav Žbirka v dalších aranžmá… Šlo o výrazně modelovanou, ale vesměs stále melodickou hudbu, pocitově někde mezi starou dobrou klasikou, krotkým jazzem, blues a měkkým rockem, neomylně postavenou na zvuku sólového nástroje, který je centrem, úběžníkem a jasným smyslem toho všeho. Vilém Veverka nevytvořil ansámblový projekt, ale s výbornými doprovázejícími kolegy, nesoucími jméno Ultimate W Band, obohatil o nový výraz a zabalil novým způsobem svou skvělou hru.

 

5

 

Hodný obdivu byl chvílemi snad nekonečný dech a celková fyzická výdrž, opravdu až nadoraz. Proud hudby, modelovaný charakteristickými, skoro tanečními pohyby. Lahodný a vemlouvavý intenzivní tón, chvílemi až téměř zběsile či agresivně naléhavý, ale přesto stále krásný. „S klasickými schématy už se nedá vystačit,“ zaznělo. Vilém Veverka je typem umělce a asi i člověka, který pořád musí někam směřovat. „Musím se pořád tlumit,“ smál se sám sobě v jednu chvíli… Je puzen. Hledá, asi i nachází. Chce lidem nabídnout něco dalšího, aby také nebyli moc statičtí. „Žbirka, jak jste ho ještě neslyšeli… A o to jde…,“ poznamenal před závěrem. Možná z toho bude jednou album. Proč ne.

 

3

 

Reinhold Messner podle Viléma Veverky hovoří o pohybu na hraně jako o uzoučkém pomezí kdesi mezi krokem vpřed, po němž následuje zřícení, a krokem vzad, který znamená nudu. Sólista známého horolezce zmiňoval záměrně. I on sám se vědomě pohyboval tento večer na hraně. Výsledný dojem se dá popsat takto: nuda to nebyla, ale zřícení rozhodně ani chvilku nehrozilo.

 

2

 

Foto: Boris Stojanov 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.