čtvrtek, 18 červenec 2019 11:58

Roztomilé starosti kávového servisu

Autor:

„V příběhu vystupuje Lízinka, to je ta dívka, která v Bachově kantátě neřestně, proti vůli otce, „ujíždí“ na kafíčku.“

„Collegium Marianum hraje s lehkostí, radostí, elegancí a potěšením.“

„Tóny a pohyb byly v krásném souladu.“

 

10

 

Druhý večer Letních slavností staré hudby byl kratičký a vhodný i pro děti. Collegium Marianum spojilo síly s polským souborem Cracovia Danza Ballet. Sestavili z Bachovy hudby Balet o kávě a na komorním jevišti Divadla ABC rozpohybovali hravé hodinové představení plné barokních kroků a gest a rozmarně zahraných not. Jako když se roztančí nádobí v Ravelově opeře Dítě a kouzla.

Balet o kávě samozřejmě není žádný autentický titul, ale jednotlivé věty ze čtyř dochovaných francouzských tanečních orchestrálních suit Johanna Sebastiana Bacha posloužily jako základ pro dobově ukotvenou choreografii a v ní dokonce pro jednoduchý děj. Tři části z Kávové kantáty stejného autora, vtělené na vhodná místa, nebyly centrem, ale šikovným doplněním námětu.

V příběhu vystupuje Lízinka, to je ta dívka, která v Bachově kantátě neřestně, proti vůli otce, „ujíždí“ na kafíčku. Nápadníci ji v tomto baletu nezajímají, zato kavárna, do které ji zve tajemný Turek, ji přitahuje. Tady je prostor nejen pro kostýmy konvičky, šálku a cukřenky, ale také pro dívčí skupinku tančící dovádivá kávová zrna. Idylka. Náznak konfliktu nastává jen v okamžiku, kdy si Lízinka chce odnést šálek…

 

5

 

Že má smysl pro humor, ukázalo Collegium Marianum už letos v březnu, když večer před Popeleční středou, tedy těsně před začátkem půstu, uvedlo ve svém cyklu Barokní podvečery koncertní program nazvaný „Les Plaisirs – Potěšení“ a nezakrytě při něm podpořilo tanec a další radovánky, včetně pití kávy. V reflexi tohoto programu už KlasikaPlus psala, že Kantáta o kávě „Schweigt stille, plaudert nicht“, oblíbená a zábavná Kaffee-Kantate, je skoro takový malý operní výstup. A že soubor hraje s lehkostí, radostí, elegancí a potěšením, přičemž tyto podněty vycházejí v každém okamžiku od umělecké vedoucí souboru, flétnistky Jany Semerádové, které stačí pohled nebo zvýrazněný drobný pohyb k tomu, aby dala kolegům – a současně i vnímavému publiku – najevo, že v hudbě stále o něco jde, že je živá, podnětná, zábavná.

Milý humor, spojený s nadsázkou, graciézností a úsměvnou prostotou, vládl i středečnímu festivalovému večeru. Tanečníci ukrytí v realistických kostýmech ve stylu míšeňského porcelánu vycházeli velmi přesně z hudby, vytvářeli v souladu s ní a v souladu s poetikou barokních tanců náznaky děje. Na scéně se odehrávala malebná a milá podívaná, jedenáctičlenný orchestr usazený těsně před pódiem k tomu přidával stejně dokonalou, stejně stylizovanou a přitom životnou a všemi směry dýchající hudbu. Gavotty, menuety, badinerie.. Také slavnou Air ze třetí suity…

 

4

 

Ve třech pěveckých výstupech se pěkně uplatnili Jaromír Nosek a mladičká, dobře známá sopranistka Patricia Janečková, která s Collegiem Marianum spolupracuje už druhým rokem. Dali k dispozici pěkně vedené a nepřepínané hlasy, smysl pro humor a pohybový styl podobný tomu tanečnímu, který rozsahem výrazně dominoval.

Letní slavnosti staré hudby se historickým tancům, choreografii vůbec, věnují soustavně. Projekt uskutečněný společně s vynikajícími polskými umělci se podařil – byl samozřejmě něčím víc než jen poslechem hudby. Ale ani ta nepřišla zkrátka. Jana Semerádová s Lenkou Torgersen u prvního pultu houslí, i když jen „hrají k tanci“, tak hrají naplno a hudbě dávají výrazné pointy. Těžko proto rozhodnout, co divák vlastně sledoval víc – zda tóny, nebo pohyb. Asi obojí. Bylo to v krásném souladu.

 

15

 

13

 

8

 

7

 

6

 

12

 

1

 

Foto: Petra Hajská

 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.