pátek, 17 září 2021 13:45

České doteky hudby s harfou, od Haydna po Debussyho

Autor:

„Lidé vyčkávají, bojí se, šetří, odvykli…“

„Debussyho zahrála Kateřina Englichová za doprovodu smyčců kouzelně, jemně, noblesně.“

„Finále zazněla jako milá hudba, kterou už někdy někde slyšel skoro každý.“

 

5001

 

Pořadatelé splácejí dluhy publiku, dohánějí, nahrazují… Září je téměř jakýmsi ringem, ve kterém se zápasí o přízeň posluchačů. Nabídka je velká, koncertní sály jsou někdy plnější, někdy prázdnější. Tomu druhému se nevyhnuly České doteky hudby, když na 15. září oznámily do pražské Smetanovy síně čtvrtý z více než tuctu programů svého nového termínu. Se zlínskou filharmonií v něm hrála Kateřina Englichová.

Festival České doteky hudby se koná vždy na sklonku roku, letos přidal ještě několik programů v září, v podstatě těch, které už měly být odehrány loni. Ve středu tedy přijela do Obecního domu v Praze Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín. Zasloužila by si početnější publikum, něco takového však v této přechodné době asi není reálné. Lidé vyčkávají, bojí se, šetří, odvykli… Hlavní město je momentálně asi nasyceno a v Praze ani není tolik zahraničních návštěvníků, kteří by mohli být potenciálními návštěvníky. Orchestr je ovšem v dobré formě a jako inspirovaně hrající těleso se také představil.

Večer řídil Gudni A. Emilsson, dirigent z Islandu se zázemím v Německu, který v uplynulém čtvrtstoletí působil a hostoval v řadě zemí, například v Bulharsku, Černé Hoře, Řecku, Rumunsku, Vietnamu, v Thajsku… a opakovaně se už řadu let objevuje také u několika orchestrů tuzemských. Provedl kolegy na pódiu i diváky v auditoriu celým večerem s jistotou, profesionálně a muzikálně.

 

5000

 

Program rámovaly Haydnova 88. symfonie a Schubertova 4. symfonie, mezi nimi figurovaly dvě skladby se sólovou harfou. Debussyho Posvátný tanec a Světský tanec zahrála Kateřina Englichová za doprovodu smyčců kouzelně, jemně, noblesně. Je to apartní hudba, plná jemného zvuku a neotřelých harmonií, pravý prototyp impresionismu. V následujícím Mozartově Koncertu C dur pro flétnu, harfu a orchestr se k ní přidal proslulý italský sólista Giuseppe Nova, koncertní světoběžník, jinak také pedagog Conservatoire de la Vallée d'Aoste v alpském regionu na severozápadě Itálie. Pohodová skladba, nijak stručná, květnatě rozvíjená, vyzněla v pěkném standardním modu, na který publikum slyší – jako skutečná „klasika“, která je v kontrastech i souzvuku ne tak běžné nástrojové dvojice zajímavá a příjemná, která nabízí poslech vemlouvavého hudebního vyprávění.

 

5002

 

Haydnovu symfonii, jednu z jeho známějších, zahrála zlínská filharmonie, poměrně početně obsazená, v dostatečně vyprofilovaném stylovém uchopení. Na obřadný vstup navazuje první věta jadrnou a radostnou dikcí. V druhé větě přišel ke slovu idylický i bouřlivější a kontrastnější výraz, třetí věta se připomněla jako docela známý menuet s výrazně rustikálními rysy a dudácky monotónními basy a finále jako milá hudba, kterou už někdy někde slyšel skoro každý.

Také Schubertovu symfonii, která nese pozdější podtitul Tragická, zahrála Filharmonie Bohuslava Martinů poutavě. Jde o dílo devatenáctiletého mladíka, ovšem tak nízký věk v případě géniů, jakými byli Mozart, Schubert, Mendelssohn a někteří další, vůbec nic neznamená. Mollová tónina skladbě nedodává zrovna na jasu a radosti, mezi jinými zábavněji působícími díly z těch let je Čtvrtá symfonie opravdu jiná, ale poslech přesto celkem snadno autora usvědčuje spíše z mladické sebestylizace, než že by šlo o opravdu hluboký hudební výraz „tragiky“… Zaujatá a svižná, neodbytá a spolehlivá interpretace večer uzavřela hodnotně.

 

5007

 

5008

 

5006

 

Foto: Ilustrační - Fb stránky: Eventi PMPROMOTION, Festiwal Muzyki Polskiej, Paliesiaus dvaras a Filharmonie B. Martinů

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.